Ano, uteklo to jako voda, a já píši letošní poslední analýzu. Vzpomínám si u toho na jednu ze závěrečných scén stokrát viděného filmu Hříšný tanec, kdy starý hoteliér zpívá rozlučkovou píseň, a nostalgicky se loučí s uplynulou sezonou. Nebojte, nehodlám zpívat a nostalgicky loučit se také nebudu, naopak říkám si, zaplaťpánbůh že už ten rok končí, protože ta třináctka se tedy projevovala zdatně a myslím, že i my Prostějované budeme na hodně věcí vzpomínat se skřípěním zubů. Ale pokusím se najít i něco optimistického, tak schválně, pojďme na to...

Někdy na podzim roku 2009 jsem napsal jeden z řady textů týkajících se Oděvního podniku Prostějov. Tehdejší nablískanou módní přehlídku jsem v něm přirovnal k večírku na Titanicu. Vedení firmy na opulentní akci pozvalo nejrůznější papaláše, zástupce bank či hvězdy z řad sportovců a umělců. Jediným cílem bylo ohromit a tomu byl podřízen i styl této nákladné akce. Nic proti tomu, pokud si to můžete dovolit. Ovšem s touto párty ostře kontrastoval skutečný hospodářský stav firmy. Už tehdy vše napovídalo tomu, že obří dluhy brzy pošlou tento kolos ke dnu. Podobný pocit lze zažít, když se rozhlédnete po starostech „obyčejných“ lidí v zemi, kde bylo loni nařízeno přes osmsetdvacet tisíc exekucí.

Základním posláním novináře odnepaměti bylo informovat veřejnost o všem podstatném, co se přihodilo v bližším i vzdálenějším okolí. Objektivně, nezkresleně, pravdivě. K tomuto ideálu se snažily a snaží přiblížit generace žurnalistů v různých historických epochách i nejrůznějším prostředí. Tu hůře, tu lépe, povětšinou s vědomím, že ideálu se dosahuje vždy jen s obtížemi.

Nebude trvat dlouho a společně vstoupíme zlatou branou do nového, ve všech směrech vylepšeného Prioru, který byl až dosud trnem v oku všech milovníků historického jádra města. Místo odlaždičkované nákupní kostky tak budeme mít na náměstí kostku prosklenou a jen čas ukáže, jestli se Zlatá brána zapíše do srdcí Prostějovanů stejně tak nesmazatelně jako Prior.

Ano, vypůjčil jsem si název jednoho českého filmu, ale myslím si, že k dnešnímu tématu se hodí zcela adekvátně. Chtěl bych se totiž podívat na záležitost starou právě v neděli 25. srpna přesně pětačtyřicet let. Jedná se o událost, která byla později nazvána „Prostějovská krvavá neděle“ a souvisí s okupací „spojeneckými spřátelenými armádami“ v roce 1968.