Ne, nebojte se, nehodlám se dnes věnovat pohřebnictví a věcem posledním, i když i toto je velmi zajímavé téma a byli byste překvapeni, jak lidé z téhle „branže“ jsou úplně „normální“ a umí zajímavě vyprávět. Nehodlám se věnovat ani policejním „pomníčkům“, i když i toto tajemno by třeba bylo interesantní a já se třeba upřímně každý rok těším na besedování
v kině Metro s emeritním policejním radou Dočekalem, který vypráví jako kniha a člověk mnohdy zůstává
s otevřenou pusou. A o pomníčcích našich politiků, tak to už snad ani nestojí za řeč, že?

To ať hrom udeří do slovutné Agentury Hóser, jestli je pravda, že prostějovští konšelé se nedokázali shodnout na novém řediteli městského divadla! Tedy lépe řečeno, že neuměli vybrat z přihlášených do výběrového řízení! Nu což, stane se, každý není umělec. Ale na druhé straně náš chrám divadelního umění nemůže být bez principála, zvláště pak, když dosavadní šéfová Alena Vzpurná balí za pár týdnů svoje fidlátka a mění je za rákosku pro nehodné děti ve školních lavicích.

Pozdvižení mezi čtenáři vyvolala reportáž z erotického plesu v Jesenci z minulého čísla Večerníku. Čtenáře rozdělila na tři skupiny. Na ty, kteří se plesu zúčastnili a byli zvědaví, zda jim něco neuniklo, na ty, kteří na plese nebyli, a zajímalo je, jak to na podobné akci chodí, a na ty, kteří byli zvědaví, co to ten Večerník zase píše za „prasečiny“. Poslední skupina sice zřejmě nebyla nejpočetnější, o to víc byla slyšet.

Nemohl jsem si nevzpomenout na píseň Anety Langerové v momentě, když ke mně dorazila faktura za spotřebu vody. Následně mi na mysl ovšem vytanul spíše vtip, jak chlap volá do vodárny, že mu podle faktury asi teče z kohoutků šampaňské...

Jednoho krásného únorového dne jsem po škole dostala chuť na něco dobrého, a tak jsem se vypravila na nákup do obchoďáku. Už u vchodu jsem začínala mít trochu stísněný pocit, ale až pozdě mi došlo, že právě v ten onen den začínají nové akce a slevy. Nenechala jsem se ale rozhodit a spolu s valícím se davem jsem se drala do obchodu. Z živoucího pochodujícího „hada“ jsem se vymanila až u ovoce a zeleniny. Zalíbila se mi tam totiž veliká cedule s nápisem „čerstvé jahody - vanička 250g“.