PŘEDVÁDĚČKY ANEB ZADARA ANI KUŘE NEHRABE

Věřit v to, že na některé lidi platí logické argumenty a dostatek informací je nejen naivní, ale přímo zcestné.  Svědčí o tom příklad společnosti Beck, která několik let zejména pro seniory organizovala zájezdy. Na předváděcích akcích, které byly jejich součástí, pak dávala spoustu věcí ZADARMO a zbytek nabízela s obrovskou SLEVOU.  Ve finále na tom však nevydělal nikdo jiný než zaměstnanci a hlavně majitelé této společnosti. Přitom by stačila jediná věc: uvědomit si, že zadara ani kuře nehrabe! A to nejen v Chorvatsku...

Na celé „kauze“ odírání důchodců na předváděcích akcích je zarážející hned několik věcí. V první řadě to, že mezi námi zcela beztrestně chodí lidé, kteří jsou schopni ostatním do očí nalhat neuvěřitelné věci. Dělají to často jen proto, aby získali provize z prodeje šmejdů, které vydávají třeba za „parní vysavače“. Neustále přitom dokola vychvalují přednosti těchto „zázraků moderní techniky”, ačkoliv sami dobře ví, že jde o věci, které se hodí jen k tomu, aby zdobily smetiště. Z charakteru těchto lidí nám může být na zvracení. Je přirozené je odsoudit, nicméně z určitého hlediska je lze chápat. Ve snaze přežít dělají to, co je pro ně samotné výhodné.

Co však pochopit nelze, je hloupost lidí, kteří navzdory opakovaným radám a svým vlastním  špatným zkušenostem se stále dokonala nechávají těmito zloději obírat. Chybu totiž může udělat každý, nepoučí se z ní však jen hlupák. Pokřivený charakter je nepochybně horší než nedostatek inteligence, nicméně co si myslet o lidech, kteří opakovaně dělají ty samé chyby? Má vůbec cenu stát na jejich straně?

S předváděčkami je to podobné jako třeba se spotřebitelskými úvěry. Každý ví, že jsou pro klienty nevýhodné, neboť na úrocích zaplatí mnohem více, než si půjčí. Navíc jim bude hrozit, že sebe i své blízké dostanou do situace, kdy budou mít problém své dluhy splatit. Opakovat to je však zřejmě stejně smysluplné jako přesvědčovat ženy o tom, že líbáním žab nezadaného podnikatele nezískají. Výsledek je stejný. Kdo má rozum, ten si nebude ani půjčovat, ani líbat žáby. Kdo ho nemá, udělá to, o čem je přesvědčen, že mu přinese štěstí. Varovat lidi nepomůže, spoléhat na jejich soudnost už vůbec ne. Jedinou cestou je prodejce šmejdů, stejně jako poskytovatele lichvářských půjček zakázat, případně potrestat. O jejich „služby“ bude totiž pořád zájem.

Hlavní problém vězí v tom, že si lidé u nás stále více zvykají na to, že se o ně postarají jejich rodiče, případně stát. Přitom zapomínají, že nic na tomto světě není zadarmo. Pokud jim někdo maže med kolem huby, vždy myslí jen na svůj vlastní prospěch. Chorvatský skokan na lyžích Zadar je totiž opravdu jen bájnou postavou, jakou býval svého času kouzelný dědeček. Je přitom smutné, že na starého vousatého pána, který za kousek chleba plnil přání, už v dnešní době nikdo nevěří. Ovšem na nejrůznější Zadary, kteří nám slibují stylovější, šťastnější a vysmátější život za pár korun, věříme víc než kdykoliv předtím. 

Jenže tak ulítlou reklamu, která by lidem dokázala vysvětlit, že „Zadara ani kuře nehrabe“, asi nikdy nikdo nenatočí. Žádné firmě by se totiž nevyplatila...