Ač už máme pocit, že se zima ztratila někde v nenávratnu, aktuálně nám kapku posněžilo. Podle kalendáře je stále teprve únor, a proto se dnes podíváme na to, co Prostějované zažívali v letech minulých právě během tohoto měsíce.

Ano, i letos se podíváme, co se v našem městě a jeho blízkém okolí dělo v letech minulých, a řeknu vám, že to zase bude občas humor, místy horor, ale snad a především poučení pro dny příští. Tak pojďme na to...

Ano, je to zase tady - blíží se svátky údajně klidu, míru a pokoje. Ovšem to, co jim předchází, bych nazval běsněním. První varování jsem dostal již koncem září, když na mě z letáků všech těch superhypermarketů vypadla předvánoční nabídka! Toto osobně považuji za mimořádnou šílenost a opravdu netuším, zda tím markety sledují totální zblbnutí zákazníků, nebo co vlastně...

Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak jediné, co můžeme dělat proti tomu, že se nám zase přiblížil konec roku. A tak se letos naposledy podívejme, co se dělo v dobách minulých po Prostějově i okolí. A já dopředu slibuji, že podobné pohledy zpět neboli „flashbacky“ budeme dělat i v roce následujícím.

Máme tu měsíc, který je již typicky podzimní. Listí se barví a díky všeobecně mlhavě pošmournému počasí nás asi začnou chytat i lehké deprese. Letošní listopad bude ovšem o něco slavnostnější, neboť si budeme připomínat již pětadvacet let, kdy jsme se zbavili vlády jedné strany a začali se znovu učit demokracii. Ani po tom čtvrtstoletí však já osobně nemám pocit, že jsme pojem demokracie řádně pochopili. A tak musím zvolat s nedávno zesnulým hercem Pavlem Landovským jeho slavnou hlášku z Havlovy hry Audience: „To jsou ale paradoxy, pane Vaněk!“. Pojďme se proto raději podívat na listopad v proudu času...