Dnes se zaměřím na vcelku jistě velmi ožehavé téma, neboť se dotýká velmi citlivé kauzy. A jak jsem pochopil, spousta lidí neví, jak se k ní postavit, tudíž se dnes pokusím o analýzu, při které možná i do vosího hnízda píchnu... Máme tu petici za pojmenování ulice či náměstí po našem prvním polistopadovém a také prvním českém prezidentovi, který již není mezi námi.

Máme za sebou již více jak půlku prvního měsíce nového roku, mnoho z nás je rádo, že ten starý s třináctkou na konci již skončil, ale já se k němu ještě přece jen v pár poznámkách vrátím. Dozvuky prosince jsem totiž poslouchal mezi občanstvem ještě během ledna, a jak se říká vox populi, vox dei, a tak tedy dejme prostor hlasu lidu, neboť ten je základem demokracie.

Máme tu nový rok, všechna přání toho nejlepšího v něm již byla v jeho prvních dnech vyslovena, a tak jsem se já tradičně zahloubal do městské historie, abych se podíval, jak veselé či neveselé byly pro město roky se čtrnáctkou na konci. No, řeknu vám, nezasmál jsem se ani jednou, spíše jsem četl ponurá fakta, ale snad i na něco optimistického vaše oko dnes pohlédne...

Tak jsme se opět dočkali! Po fiasku s koncem světa, který měl nastat po uzavření mayského kalendáře, tu máme další katastrofický scénář. Všichni, kteří mají problémy se splácením dluhů, leasingů a hypoték už netrpělivě vyhlíží datum 22. února 2014. Právě tento den by dle proroctví starých Vikingů měla nastat apokalypsa Ragnarok neboli Soumrak bohů. Hlavního skandinávského boha Odina v tento den zakousne vlk Fenrir. Důsledkem toho dojde po celém světě k obrovským zemětřesením a zvednutí hladiny oceánů. Navzdory strašlivé vikingské předpovědi se automobily Volvo zatím vyrábět nepřestaly. Proč?

Ano, uteklo to jako voda, a já píši letošní poslední analýzu. Vzpomínám si u toho na jednu ze závěrečných scén stokrát viděného filmu Hříšný tanec, kdy starý hoteliér zpívá rozlučkovou píseň, a nostalgicky se loučí s uplynulou sezonou. Nebojte, nehodlám zpívat a nostalgicky loučit se také nebudu, naopak říkám si, zaplaťpánbůh že už ten rok končí, protože ta třináctka se tedy projevovala zdatně a myslím, že i my Prostějované budeme na hodně věcí vzpomínat se skřípěním zubů. Ale pokusím se najít i něco optimistického, tak schválně, pojďme na to...