ČTRNÁCTKA V DĚJINÁCH MĚSTA - NIC MOC VESELÉHO...

Máme tu nový rok, všechna přání toho nejlepšího v něm již byla v jeho prvních dnech vyslovena, a tak jsem se já tradičně zahloubal do městské historie, abych se podíval, jak veselé či neveselé byly pro město roky se čtrnáctkou na konci. No, řeknu vám, nezasmál jsem se ani jednou, spíše jsem četl ponurá fakta, ale snad i na něco optimistického vaše oko dnes pohlédne...

Na začátku se ponořme do nejstarší historie, kdy to bylo všude hodně drsné a nikdo se s nikým moc nemazlil. Obětí této divoké doby se stal i velmož Prostěj, o kterém se traduje, že je inspirací pro jméno našeho města. V roce 1114 na základě zřejmě svých dvorských intrik byl na příkaz údělného olomouckého knížete Oty (II.), který mimochodem zažíval sám věznění až do roku 1113, oslepen, což byl v té době spolu s vykastrováním oblíbený způsob likvidace mužského protivníka. Ženy se většinou trávily, škrtily nebo dávaly zazdít do věže. Vskutku neveselá doba.

Pokud se posuneme raději do modernější doby osmnáctého století, bohužel narazíme opět na tragédii a to na morovou ránu v roce 1714, které Prostějov přinesl oběť v podobě dvousetpadesáti mrtvých. Dokonce došlo na bezpečnostní opatření, kdy od sebe byly odděleny vnitřní město a vnější část u hradeb. Oběti moru byly pohřbívány a zasypávány vápnem kvůli dezinfekci u kostela svatého Petra, ale také u Drozdovické kaple svaté Anny. S morovou ránou pak souvisí i významná barokní stavba na dnešním náměstí T. G. Masaryka, a to Mariánský sloup, který nechal vystavět jeden z významných měšťanů advokát Karel Schellenberg.

Dodejme ještě, že v roce 1714 zasáhlo Prostějov i nové krajské uspořádání na Moravě, vzniklo celkem šest krajů, a to brněnský, jihlavský, znojemský, olomoucký, přerovský a uhersko-hradišťský. I Přerovu jsme tehdy měli co závidět...

Posuneme-li se do roku 1814, nalézáme konečně nějakou informaci klidnějšího charakteru, a to o poštovních službách ve městě. Pošta tehdy sídlila na centrálním náměstí a její chod zabezpečovalo deset zaměstnanců a dodávání zásilek se postupně modernizovalo pomocí nákladní dopravy i železnice.

Jak známo Prostějovu se říká hanácký Jeruzálem, a to pro bohatou a silnou židovskou komunitu a i jejích dějin se dotkl rok 1814, když tehdy Feisch Kellin-Ehrenstamm nechal postavit dům v dnešní Demelově ulici, nedaleko židovské synagogy. V něm pak jedno patro vyhradil pro školské zařízení, kde se učily převážně chudé děti. Dodejme ještě, že počet židovského obyvatelstva se v první polovině devatenáctého století začal ve městě snižovat. Rok 1814 je zajímavý i z hlediska zdravotní a sociální péče ve městě, neboť se rozšířil počet lůžek pro chudé v místním městském špitále a zvedly se i příspěvky do fondu pro chudé. Dodejme ještě, že židovská obec měla svoje vlastní zdravotnické zařízení.

Rok 1914 přinesl zajímavost z hlediska architektury, a to když byla dostavěna nová budova prostějovské radnice. Ano mluvím o budově, která právě teď ještě prochází bohatou rekonstrukcí, aby mohla důstojně oslavit svých sto let a nedělala svému autorovi, profesorovi české technické univerzity v Brně Karlu Hugovi Kepkovi, ostudu.

Smutně jsem začal a bohužel smutně budu i končit. Jak jest dostatečně známo, rok 1914 byl počátečním rokem prvního velkého celosvětového konfliktu a pochopitelně, že válečnými událostmi byl zasažen i Prostějov, a to především po mobilizaci dne 28. července 1914, kdy začaly na frontu odjíždět stovky mužů - odvedenců. Odchod mužské části obyvatel zasáhl mnoho oblastí života, a to i třeba fungování místního fotbalového týmu S.K. Prostějov, který svou činnost ukončil dva dny po mobilizaci, protože prostě nebylo s kým hrát. K obnovení došlo až po válce v sezoně 1918/1919.

Prostějov byl dokonce v roce 1914 označen za Rebellenstadt (město rebelantů) a v srpnu zde bylo vyhlášeno stanné právo, jehož obětí se stal Josef Kotek, redaktor místních národně-socialistických novin Pokrok, který byl za své názory popraven jako odstrašující příklad pro okolí. Krize zasáhla i hospodářství a zásobování, tedy stručně řečeno tehdejší starosta Ondřej Přikryl to vůbec neměl jednoduché. Ale snažil se, seč mohl a to mu nikdo nemůže ani při dnešním studiu jeho činnosti upřít.

Končím svůj náhled do historie se čtrnáctkou na konci. Nebylo to bohužel nic veselého, ale o to intenzivněji můžeme všichni zapracovat na tom, aby se o roku 2014 někdy v daleké budoucnosti mohlo napsat, že patřil k těm lepším.