TA LETOŠNÍ POSLEDNÍ...

Ano, uteklo to jako voda, a já píši letošní poslední analýzu. Vzpomínám si u toho na jednu ze závěrečných scén stokrát viděného filmu Hříšný tanec, kdy starý hoteliér zpívá rozlučkovou píseň, a nostalgicky se loučí s uplynulou sezonou. Nebojte, nehodlám zpívat a nostalgicky loučit se také nebudu, naopak říkám si, zaplaťpánbůh že už ten rok končí, protože ta třináctka se tedy projevovala zdatně a myslím, že i my Prostějované budeme na hodně věcí vzpomínat se skřípěním zubů. Ale pokusím se najít i něco optimistického, tak schválně, pojďme na to...

Nikdy bych nevěřil, že i Prostějov se vlastně zaslouží o pád vlády, a ejhle, stalo se. Když bývalí členové elitní prostějovské vojenské jednotky byli zneužiti pro rejdy jedné blonďaté dominy, která si přivlastnila premiéra a vládní kabinet se sesypal jako domeček z karet, na předčasné volby došlo. Ty naopak vystřelily pět našich spoluobčanů do parlamentu. Zde se nabízí citát z klasické Havlovy hry Audience „To jsou ale paradoxy, pane Vaněk.“ Ale pojďme již do našeho města přímo.
Asi nejtragičtějším počinem ve městě jsou výběrová řízení na cokoliv. Za celý rok se snad nepodařilo ani jedno úspěšně uzavřít, jako poslední příklad slouží tendr na logo města, který opět skončil fiaskem a úkol bude zadán mladé grafičce, která stvořila již logo brněnské. Nic proti dotyčné umělkyni, ale fakt to nešlo z vlastních zdrojů, když už jsme tu měli pět finálních návrhů, které opravdu nevypadaly až tak hrůzostrašně?
Revitalizovaly se Smetanovy sady, vlastně proč mluvím v minulém čase, ono se to totiž děje ještě teď, a díky „kvalitním“ pracovníkům se tu a tam něco překopne či pokazí, načež občanstvo na to zděšeně zírá. Je mi líto zodpovědných, neboť jejich vize byla kapku jiná, navazující na prvorepublikové tradice, a teď musí se stejným zděšením jako my sledovat, co se ve zmíněné lokalitě děje. Myslím, že nejspokojenější jsou příslušníci jisté skupiny prostějovské omladiny, která si již zase u kina Metro vesele rozpaluje své ranní „lampy“ a „špeky“ a je spokojena, že je zase na svém místě. Případně teď ruší okolní klid petardami, ale to je asi v poho, že?
Znovu máme otevřený PRIOR, tedy co to plkám Zlatou bránu, a já vám řeknu, že jsem rád. Ano, vizualizace byla taková jasnější a veselejší, ale zase večer je celá budova pěkně nasvícená a teď v zimě i nazdobená, takže kdo chtěl, vánoční dárky zde nakoupil a rodinu potěšil.
I když největší procento spoluobčanů jsem „zcela překvapivě“ nalezl v přízemí v žlutočerveném supermarketu, název kvůli reklamě vynechávám. Ale hlavní a podstatnou věcí je, že někdo přišel, něco načrtnul, slíbil, opravdu zrealizoval a otevřel. Jaký to rozdíl oproti sousední, roky se táhnoucí, „kascentrovské“ komedii. Snad už bude brzy vše u zdárného konce.
Ve své letošní první lednové analýze jsem upozorňoval na výročí sta let prostějovského hokeje, ale, sakra, nevěřil jsem, že naši kluci budou toto výročí slavit tak důstojně! Že prostě budou řezat soupeře rozdílem třídy a tetelit se na prvním místě tabulky s tím, že vyhrát jarní play-off 2014 se teď jeví jako povinnost. Co tento obrat v našem hokeji způsobilo, neví snad jen sportovní analfabet. Prostě, když někdo do něčeho nasype peníze, tak chce výsledky a je vidět, že současný majitel výsledky chce, a když se chvilkově něco zadrhlo, tak vše hned razantně řešil. Zdá se, že občas ten kapitalismus může i fungovat, i když se jedná „jen“ o sport.
A když jsem u toho sportu, další optimistickou vzpomínkou bude obhajoba tenisového Davis Cupu, o kterou se zasloužili i členové prostějovského TK. Takže, máme tu další výsledek propracovaného systému s pevným manažerským vedením, a ejhle, výsledky se dostavují, o nichž mluví o tom celý svět. Vida, nakonec jsem našel i něco toho slibovaného optimismu, no není to paráda?
Končím letošní poslední analýzu. Podrobnou kroniku roku 2013 najdete v příštím Večerníku, takže proto jsem vybral to, o čem se tak nějak nejvíce mluvilo. Chtěl bych ještě na tomto místě popřát všem slušným spoluobčanům šťastný nový rok 2014, ať se jim daří v osobním i pracovním životě a těm neslušným a lidsky nemravným (sprejeři, zloději, přepadávači atd.) vzkazuji, táhněte jinam, máme vás tady dost a věřte, že pokud tu zůstanete, tak si na vás v našem listu řádně posvítíme a umíme být velmi kousaví. Ale vracím se k těm slušným a poctivým spoluobčanům, mějte se fajn, užijte si konec roku a optimisticky vstupte do toho nového, neboť optimismus je velká zbraň ve všech oblastech lidské činnosti a nashledanou...