O NÁZVECH A PŘEJMENOVÁVÁNÍ...

Dnes se zaměřím na vcelku jistě velmi ožehavé téma, neboť se dotýká velmi citlivé kauzy. A jak jsem pochopil, spousta lidí neví, jak se k ní postavit, tudíž se dnes pokusím o analýzu, při které možná i do vosího hnízda píchnu... Máme tu petici za pojmenování ulice či náměstí po našem prvním polistopadovém a také prvním českém prezidentovi, který již není mezi námi. Ať se to někomu líbí nebo ne, byl to právě Václav Havel, kdo nám po listopadové revoluci otevřel cestu mezi evropské a světové demokracie. Jedna věc je totiž mrznout na náměstích a cinkat klíči, ale je potřeba také následně před zahraniční představitele vyjít s jasnými myšlenkami, nastínit kam se chce náš stát ubírat. Především to pak všechno zaštítit svým jménem, které právě tito zahraniční představitelé znali i respektovali ho a to již v dobách, kdy byl znám pouze z disentu a protikomunistické opozice. To vše se exprezidentovi podařilo, a to se vším všudy. Můžeme zde hodiny a hodiny rozebírat, jaké měl v té době špatné či dobré poradce, jaké nosil oblečení, zda moc kouřil a pil pivo či ne, ale to je opravdu podružné. Podařilo se mu prosadit náš stát do evropské rodiny, a jeho následovníci měli a mají na co navazovat. Bylo a bude jen na nich, jak s tím naloží. Když 28. května 1990 navštívil Václav Havel Prostějov, aby následně převzal v Olomouci čestný doktorát filozofie, bylo naše hlavní náměstí plné, a kdyby tehdy někdo navrhl pojmenovat po něm cokoliv, stalo by se to asi tak do měsíce. Leč vše chce svůj historický čas a domnívám se, že dnes by na náměstí taková „obleženost“ nebyla, a o přejmenování se vedou vcelku vášnivé debaty. To je ovšem logický historický fakt, neboť názory se tříbí a dotvářejí. I já osobně, a to jsem zde již prezentoval loni přes nespornou úctu k jeho činům, nemohu třeba souhlasit s jeho amnestií, kterou považuji za daleko horší než tu, kterou vyhlásil loni, již také exprezident, Václav Klaus. Toho 28. května 1990 jsem na prostějovském náměstí nebyl, jelikož jsem čekal na pana Havla v taláru na olomoucké univerzitě, kde jsem mu dělal jednoho z pedelů při onom přebírání čestného doktorátu, a tam jsem s ním i mluvil (plnou verzi této vzpomínky najdete v našem listě z prosince 2011). Dávno předtím jsem ho poslouchával a znal i úryvky z jeho prací na tehdy „štvavých stanicích“ Svobodná Evropa a Hlas Ameriky, takže jsem o něm, na rozdíl od spousty jiných, něco věděl, a alespoň kapku ho znal. A tak se snad teď mohu také k oné petici vyjádřit, což koneckonců zřejmě všichni od začátku dnešního textu čekáte. Tedy zde mé vyjádření. Petici chápu a beru ji jako výraz možností demokracie, stejně tak chápu diskuzi, která se okolo ní rozvinula. Já tvrdím, že pojmenovat s čistým svědomím můžeme nějaký stánek vědy či kultury, neboť Václav Havel byl představitelem uměleckých kruhů a to od kulisáka až po autora a režiséra her. Vědců si vážil, neboť chápal, že moderní věda je potřebná, a univerzity to oceňovaly právě i udělováním čestných doktorátů. A tak se ptám takhle veřejně. Co třeba mít v Prostějově Havlovu knihovnu? Myslím, že tím by se naplnilo spojení exprezidenta s literaturou, a náš nedávno opravený stánek kultury je určitě důstojnější než třeba pražské Ruzyňské letiště, když notabene Havel nerad létal, ale k literatuře měl vztah veskrze pozitivní. Vadilo by to někomu? Já osobně zde problém nevidím, na rozdíl od přejmenování nějakého náměstí či ulice. Ano, budu zde opakovat názor představitelů magistrátu, že přejmenování by především a hlavně způsobilo úřední a administrativní problémy všem občanům, firmám a institucím v dotyčné konkrétní lokalitě. A to by si tedy myslím pan Havel rozhodně nepřál, neboť jsem z onoho kdysi krátkého rozhovoru s ním získal pocit, že lidi naopak nerad obtěžoval, a bylo mu to, i lidově řečeno, proti srsti. Mám také jednu zásadní obavu, že by název onoho náměstí či ulice nevydržel věčně  A proč? Poslední doba totiž ukazuje, že jsme se ak nějak té demokracie, která tu je již skoro čtvrtstoletí, a o kterou se on zcela neoddiskutovatelně zasloužil, zřejmě nabažili, protože to, co jsme například předvedli v několika posledních volbách, tak za to by nás, myslím, pan Havel vytahal za uši. Takže udělejme si hlavně a především pořádek v prioritách i v tom, kam chceme jít, kam směřujeme s celou touhle společností. Možná než někam přiklepneme tu tabulku se jménem pana Havla, tak si poctivě prostudujme jeho myšlenky a snažme se přehodit pomyslnou výhybku zpátky na tu trasu, na kterou jsme nastoupili v listopadu 1989. Chtěli jsme po ní dojet k oné ideální nezkažené společnosti a ideálnímu nezkaženému státu, což se, tedy zatím, ale hrubě nedaří. Pak si myslím, bude pan exprezident, shůry se na nás dívající, plně spokojen a zamne si ruce, že pravda a láska opravdu zvítězila nad lží a nenávistí. Zatím je k tomu sakra daleko…, bohužel jen a jen naší vinou.