Kapku jsem rozšířil známou pranostiku, ale chtěl jsem tím naznačit, že se dnes zase ponoříme do historie našeho města v kulatých a půlkulatých „výročích“, která připadají na letošní rok 2014. Začnu hned tragickou zprávou pro všechny pivaře z března 1949, neboť tehdy vyhořela sladovna bratří Wintrů, kteří byli i majiteli měšťanského pivovaru. Daleko větší tragédie ovšem postihla prostějovskou Sokolskou župu, která v březnu ukončila činnost z důvodu takzvané reorganizace.

Nejstarší řemeslo je v krizi! Sex je totiž všude kolem nás, nelze se divit, že jeho hodnota výrazně klesla. Najde se totiž čím dál méně lidí, kteří jsou ochotni za něj zaplatit. Zatímco prostituce upadá, nejrůznější sňatkoví podvodníci a zlatokopky slaví žně. Důvod je jednoduchý. Na rozdíl od prostitutek nabízí nejen sex, ale také něco, co lidem skutečně chybí. 

Tak jsme za půlkou toho nejkratšího měsíce v roce, načež se tak dívám okolo sebe a měl bych opět v nůši opět pár fantastických poznámek.Ta první je o světle. Sice se říká, že na Hromnice o hodinu více, ale má se na mysli konec dne, což už všichni pozorujeme, že je tak nějak jasněji. Neplatí to ovšem o začátku dne, a tak mi opravdu uniká, proč po sedmé hodině ranní vidím packající postavičky šinoucí se do práce ve tmě a mnohdy i teď v mlze, jelikož úderem sedmé zhasnou pouliční světla a děj se vůle Boží...

Jak známo, v zimním období jsme všichni tak nějak více zalezlí, neradi v tom zimním „nepříjemnu“ vyvíjíme nějakou větší aktivitu, ale o to více se zabýváme jídlem. A tak jsem si řekl, že se o to dnes pokusím i na tomto místě, a stanovil jsem si základní kritérium, že jsem buď turista, případně někdo, kdo chce pozvat obchodního partnera na pracovní oběd, při kterém lze podepsat zajímavou smlouvu anebo pozvat dámu svého srdce na opulentní, romantickou, ohromující večeři a jsem v Prostějově v centru, tedy od náměstí E. Husserla, přes Hlaváčkovo s výhledem na Vojáčkovo a přes Masarykovo až na Pernštýnské, případně opačně na Žižkovo, což činí cca půl kilometru.

Boží mlýny to není žádná rotačka. Vyšší spravedlnost nikam nespěchá. Pokud Boží mlýny melou, činí tak v horizontu čtyřiceti až šedesáti let. A to je pro normálního člověka dlouhá doba, během níž se mnoho věcí zapomene. Za hříchy svých otců často zaplatí až jejich synové či vnuci. Od světské spravedlnosti očekáváme, že bude poněkud rychlejší. Ale je tomu skutečně tak?