- 2. listopad 2014
- 4415x
Máme tu měsíc, který je již typicky podzimní. Listí se barví a díky všeobecně mlhavě pošmournému počasí nás asi začnou chytat i lehké deprese. Letošní listopad bude ovšem o něco slavnostnější, neboť si budeme připomínat již pětadvacet let, kdy jsme se zbavili vlády jedné strany a začali se znovu učit demokracii. Ani po tom čtvrtstoletí však já osobně nemám pocit, že jsme pojem demokracie řádně pochopili. A tak musím zvolat s nedávno zesnulým hercem Pavlem Landovským jeho slavnou hlášku z Havlovy hry Audience: „To jsou ale paradoxy, pane Vaněk!“. Pojďme se proto raději podívat na listopad v proudu času...
Listopad 1949 přinesl první poučení pro občany, jak to s nimi nová tehdejší moc myslí „dobře“. Začali být zatýkáni důstojníci protifašistického odboje, kteří měli tu smůlu, že buď za druhé světové války bojovali na té „špatné“ frontě, anebo v únoru 1948 neprojevovali to správné a patřičné nadšení z komunistického uchopení moci, které ovšem tehdy většina národa naivně podporovala. Zatčení neminulo například ani rodáka z Čechovic Karla Soldána. Ten v hodnosti poručíka odešel bojovat proti okupantům do zahraniční armády a už navždy zůstal v hledáčku tajné bezpečnosti STB, konkrétně ve svazcích její brněnské expozitury jako osoba závadová. Dožil se ale nakonec požehnaného věku 83 let a zemřel v roce 2001 (viz. PROSTĚJOVSKÝ Večerník číslo 33/2001).
Listopad 1949 přinesl i začlenění šestatřiceti místních restaurací a vináren do Sdružení komunálních podniků města Prostějova.
Listopad 1969 byl již ryze normalizační. Mohli jste v klidu zapomenout na nějaké myšlenky reformních komunistů z roku 1968, respektive, kdo je ještě měl, se zlou se potázal. Jako symbolické lze považovat obnovení činnosti Svazu československo-sovětského přátelství, i když na druhé straně je třeba říci, že řada běžných sovětských občanů absolutně netušila, co se stalo v roce 1968 v nějakém Československu. Tudíž šmahem je všechny odsuzovat lze dnes hodnotit jako nemoudré, bohužel princip kolektivní viny je v dějinách častý.
Rok 1984 přinesl další posun v rozvoji místní vodovodní sítě, byly pojmenovány ulice na novém sídlišti Hloučela a to po malířích se vztahem k městu, Vrahovičtí otevřeli svůj nový Dům služeb, postavený v již zde v předcházejících analýzách zmiňované „akci Z“.
Nejvíce se pochopitelně vracíme do listopadu 1989, který v Prostějově začal zcela nevinně a to dokončením městské tržnice za hlavním kostelem. „Prasklo“ to až 17. 11. na pražské Národní třídě, o tři dny později již bylo v ulicích i místní občanstvo, došlo na první veřejné shromáždění, které zorganizovali Arnošt Kohút (později náměstek ministra vnitra) a Jaroslav Nečas. O den později již byl z Prostějova do hlavního města odeslán požadavek demokratických změn a vyšetření represí proti studentům v Praze. Autorem rezoluce byl Aleš Lebeda. Následující den bylo ustaveno Občanské fórum, jehož organizace se tvořily postupně ve všech podnicích. Došlo i na dialog OF a místních komunistů, kteří zároveň začali zjišťovat, že je opouští nejen obyvatelstvo, kterému dosud vládli, ale že stranickými legitimacemi jim začíná práskat i značná část členské základny. Generální stávku ve městě pak 27. listopadu podpořila mimo jiné herečka Hana Maciuchová a stávkující studenti z olomoucké Palackého univerzity. Ti ovšem již do Prostějova jezdili s letáky celý týden v linkových autobusech z Olomouce, a v prvních dnech hráli na honěnou s místními příslušníky SNB v uniformách i v civilu, než představitelé moci pochopili, že to nemá cenu a vše se stejně sype, načež se začali starat o vlastní budoucnost. V dalších dnech se studentům podařilo proniknout na prostějovské střední školy a do některých podniků, tudíž se konečně obyvatelé dozvěděli opravdu podrobné informace o pražských událostech a studentských požadavcích. Dialog to nebyl v některých případech vůbec jednoduchý, ale nechci zde hrát roli vševědoucích pamětníka, který byl tehdy sám studentem v Olomouci a revoluční dobu zažil na vlastní kůži. Dnes se jako mnoho jiných nestačím divit... Zřejmě inspirováni oním podzimním listím stihli ještě v listopadu 1989 založit svoji stranu „Zelení“, kteří hned začali předkládat ekologické požadavky, koho to v bouřlivých dnech, kdy se teprve drolila rudá moc, interesovalo, tak to snad věděli jen členové zelené strany.
Dopisuji tuto analýzu a dívám se na ono listopadové listí, které doufám někdy bude uklizeno místní .A.S.A. a přemýšlím, kolik lidí si vzpomene hlavně na události před pětadvaceti lety a zamyslí se nad tím, co jsme chtěli a co jsme dokázali. Já tvrdím, že práce je pořád dost a dost. No nic jdu si najít toho Wabiho Daňka a píseň o listopadu.
Další chyba na Vápenici.