- 1. únor 2015
- 3960x
Ač už máme pocit, že se zima ztratila někde v nenávratnu, aktuálně nám kapku posněžilo. Podle kalendáře je stále teprve únor, a proto se dnes podíváme na to, co Prostějované zažívali v letech minulých právě během tohoto měsíce.
Před pětašedesáti lety byla v Krasicích otevřena družstevní prádelna, to bylo jistě radosti! Dnes nám to připadá jako samozřejmost, ale automatické pračky, kapsle na praní, sušičky a další vymoženosti současnosti, to bylo v roce 1950 science-fiction. Ve stejném roce otevřel své brány klub Oděvního podniku. Kde je mu dnes konec, místo něj zde máme padající trosku….
Únor 1955 a sláva pro čtyři šťastné v našem městě, co se stalo? Uskutečnil se první televizní přenos a v Prostějově tento signál zachytily celkem čtyři televizory. Jejich cena byla 2 000 tehdejších korun, nechtějte to přepočítávat, dnes byste se nedoplatili, v roce 1955 byla totiž průměrná mzda 1 200 Kč.
V roce 1970 zas tak veselo tedy nebylo. Televizí sice běhalo více, ale mimo jiné také stále probíhaly pohovory před takzvanými prověrkovými komisemi, které řešily, kdo se jak zachoval po srpnové okupaci v roce 1968. Kdo „neprošel“, vedlo se mu v letech následujících velmi zle a nedobře. Zato těm, kteří chytili správný vítr, se vedlo zcela jistě dobře, neboť se mohli například prosadit v obnoveném Socialistickém svazu mládeže v Leninském svazu mladých, a jiných pochybných kolaborantských spolcích. Odbornou veřejnost historickou pak v tomto roce zasáhla smrt doktora Jana Kühndela, historika, muzeologa, ředitele muzea i okresního archivu a autora mnoha důležitých knih a statí o našem městě.
Je to právě čtyřicet let, co vzalo za své bývalé židovské ghetto v okolí dnešního Špalíčku. Ano, v roce 1975 byla zlikvidována řada domů v Uprkově ulici a jejím okolí. Důvodem se stala stavba Kulturního a společenského centra, tedy „Kaska“, dnešního Společenského domu, jehož osud je ovšem aktuálně díky dlouholetým tahanicím jaksi nejasný.
Únor 1980 zaznamenal úmrtí významného prostějovského rodáka, malíře Aloise Fišárka, který získal v roce 1979 titul národní umělec. Pražané mají dnes a denně možnost jezdit okolo jednoho z jeho děl v metru a to konkrétně na stanici Háje.
A máme tu únor 1990. Vzhledem k době porevoluční se toho událo opět velmi mnoho, a tak si připomeňme, že například začalo docházet k výměnám ve vedení základních i středních škol a v průmyslových podnicích, byl ustaven Demokratický svaz Romů, dále komise pro rehabilitaci bývalým režimem perzekuovaných občanů, rekonstruována byla rada městského národního výboru a tehdejší nové zastupitelstvo, ve kterém se rapidně zvýšil počet nestraníků reprezentujících Občanské fórum, schválen byl nový rozpočet města. Rapidně ubývalo členů KSČ, celkem 3 200 jich odevzdalo svoji legitimaci, naopak své buňky začaly vytvářet strany nové či obnovené, takže v únoru zaznamenáváme vznik místní organizace Křesťansko-demokratické strany a dále okresní jednání Československé strany sociálně-demokratické. Kriminalisté v tomto měsíci zajistili v našem městě padělané dolarové bankovky vyšších hodnot, inu demokracie a svoboda s sebou začaly přinášet i negativní jevy.
Končíme pohled do kronik, který se dnes týkal února, chtělo by se mi zakončit dnešní analýzu oním známým: „Únor bílý - pole sílí“, ale bojím se, aby ten sníh zase rychle neutekl, a tak o něm prostě dnes mluvit nebudeme...
Další chyba na Vápenici.