- 30. listopad 2014
- 4159x
Můžeme s tím nesouhlasit, můžeme proti tomu protestovat, ale to je tak jediné, co můžeme dělat proti tomu, že se nám zase přiblížil konec roku. A tak se letos naposledy podívejme, co se dělo v dobách minulých po Prostějově i okolí. A já dopředu slibuji, že podobné pohledy zpět neboli „flashbacky“ budeme dělat i v roce následujícím.
Prosinec 1949 se v našem městě nesl v duchu oslav padesátého výročí jednoty sokolské a dokonce TJ Sokol II uspořádal k tomuto jubileu akademii. Veselo nebylo dvaceti soukromým dopravcům, kteří byli v rámci nových pořádků „znárodněni“. Celkem s nostalgií se můžeme v kronikách dočíst, že Oděvní podnik Prostějov zaměstnával přes jedenáct tisíc pracovníků, a to i v Olomouci, Konici, Hulíně, Ivanovicích na Hané, Bílovci a Ostravě, menší výroba domácí byla také v Drahanech či Malém Hradisku. Pochopitelně měl tento podnik i své prodejny oděvů. Také Agrostroj měl tehdy filiálky v Děčíně, Pelhřimově, Poštorné a Rožmitále. Moravské železárny pak daly práci sedmi stovkám zaměstnancům. Krizová situace byla tehdy s byty. Bylo jich málo a také málo přibývalo, za celý rok vzniklo jen sto dva bytových jednotek. Zato jsme se mohli jít podívat na novou budovu hlavního vlakového nádraží, kterou projektoval pražský architekt Otruba a jež byla slavnostně dokončena právě v prosinci 1949.
Prosinec 1959 přinesl vánoční dárek milovníkům filmové produkce. Kino OKO bylo po rekonstrukci vybaveno širokoúhlým plátnem a zahájilo provoz těsně po Štědrém dnu. Zásadní změnu zažila i likérka Starorežná, která se přestěhovala z domu U Zeleného stromu do areálu bývalé sladovny majitele Binka. Když jsme u toho pití, tak bylo postaveno nové silo v Moravských sladovnách pro slad. Ve městě se také rozšiřoval vozový park, neboť přibylo 225 aut a překvapivě tehdy měli všichni kde parkovat a neblokovali si vzájemně domy.
A došlo tehdy i na vyřešení sociálního problému, když poslední dvě cikánské rodiny opustily maringotky a přestěhovaly se do bytů v Určické ulici.
Prosinec 1964 přinesl ránu do prostějovského kulturního života, když bylo pro neuspokojivý stav zavřeno kino JAS, ale naštěstí to nebylo nadobro. A tak i já zde pamatuji jako dítě filmy s rudým bratrem Vinnetouem a bílým bratrem Old Shatterhandem v letech sedmdesátých. Vznikla také Okresní pedagogicko-psychologická poradna. Tehdy v ní pracovat byla zřejmě idylka oproti dnešnímu náporu klientů a případů.
Rok 1969 a jeho konec lze hodnotit i jako konec jakýchkoliv demokratických tendencí ve společnosti, což se projevilo i v našem městě na kulturní frontě, když byl založen Klub dopisovatelů a čtenářů časopisu Tribuna. Tento normalizační škvár oficiálně nazývaný jako časopis pro ideologii a politiku byl v letech 1969 až 1989 vydávaný ÚV KSČ a nesl s sebou snůšku toho nejhoršího novinářského humus, které se ve státě našlo. Já sám pamatuji, že nám byl povinně přinášen na gymnáziu do tříd dle počtu studentů, a tak jak byl donesen na učitelský stůl, tak tam zůstal ležet a pak byl tajně odnášen ke spálení či do sběru. Ovšem odběr na škole byl splněn na sto procent...
Z roku 1974 vybírám jen prosincovou statistiku sňatků a rozvodů, která konstatovala v tomto roce 576 svateb a 126 rozvodů. Oproti dnešku vzácná čísla...
Rok 1979 mne zase zaujal čísly o ubytovacích kapacitách ve městě, kde se tehdy nacházelo celkem šest hotelů kategorie B a C, ve kterých se vyspalo v roce 1979 celkem 384 návštěvníků z kapitalistické ciziny. No v tomto ohledu zde naštěstí posun vpřed dnes máme, i když se domnívám, že pro turistický ruch toho lze ještě udělat spoustu a spoustu.
Prosinec 1984 zaznamenal otevření Domu služeb na sídlišti Z. Nejedlého, vybudovaný jako již mnoho staveb v akci „Z“ a fungující dodnes i jako útočiště jisté taneční školy.
Prosinec 1989 v Prostějově? Tak to bylo plno revoluční euforie. Občanské fórum se stalo rozhodující politickou silou a komunisté jen s vypětím sil bránili své pozice. Populární postavou byl
i v Prostějově Václav Havel, a tak 10. prosince se na manifestaci ke Dni lidských práv objevil poprvé požadavek pojmenovat po něm nějakou tu ulici či náměstí a pochopitelně byla podpořena jeho kandidatura na prezidenta republiky. Ve městě se do dění zapojili i středoškoláci, kteří vytvořili dva živé řetězy a to okolo budov OV KSČ i OV SSM. Tlak na komunisty sílil a 18. prosince jich konečně pár odstoupilo ze svých funkcí. Aktivizovaly se i obě tehdy existující režimem povolené strany a to strana lidová a socialistická, vydaly prohlášení k občanům, obě pak následně musely projít nutnou reformou, neboť byly plné agentů STB (viz kauza předsedy lidovců Bartončíka). Událostí bylo plno, a tak zakončeme tím, že i Prostějované se slzou v oku oslavili 29. prosince volbu Václava Havla prezidentem. Mnoho toho ovšem bylo ještě třeba udělat a je překvapivě i dnes. Kdo čekal pečené holuby létající do huby, tak měl prostě smůlu a má ji i dnes. Super blaho nepřinese ani ten blížící se Ježíšek, fakt věřte tomu...
Další chyba na Vápenici.