Příjemnou noc, dnes je neděle 17.10.2021
svátek slaví Hedvika,
zítra Lukáš
•Žhavé novinky, informace, soutěže a výhry jen
pro vyvolené, kteří se přihlásí k odběru níže...
facebooktwitteryoutubeinstagram

Začnu tenisem, koneckonců nedávno jsem to na tomto místě slíbil. Velice závidím člověku, který jednou bude sepisovat životopis tenistky Petry Kvitové. Měl bych pro něj i titulek: LADY Z WIMBLEDONSKÉ TRÁVY. Ano, zdá se, že ty nejslavnější chvíle zažívá totiž Petra právě na kurtech All England Clubu ve Wimbledonu...

Nebudu zde rozebírat, proč se tak děje, na rozdíl od rádoby odborníků, kterých se po letošním vítězství Petry vyrojilo jako hub po dešti. Tvrdím totiž, že jedinými, kdo by měli hodnotit její hru a také vše okolo její osoby, jsou jen a pouze ti, kteří také na kurtech tenisových, a mimo jiné také ve Wimbledonu, něco dokázali, tedy Martina Navrátilová, Jana Novotná, Jan Kodeš a řada dalších. Oni totiž nejlépe vědí, jaký je život tenisty, jak kariéře musí přizpůsobit i svůj život osobní a jakým způsobem je třeba pečovat nejen o tělo, ale také o duši.
Po prvním vítězství v roce 2011, jak jsem se teď s překvapením dočetl, prý Petra nezvládla následný tlak ve svých jedenadvaceti letech. Proč s překvapením? No, asi se totiž dalo těžko čekat, že to zvládne sama. Na to snad měl být okolo ní tým, který ji toho následného tlaku měl uchránit. Inu, nestalo se tak, Petra se stala figurkou a dojným skotem na peníze, byly s ní vymetány kdejaké promo akce a výsledek se dostavil - kariéra se zastavila, přišla osobní dramata, zranění a možná i určitý antitenisový blok. Naštěstí se podařilo tým okolo ní přestavět, city se též urovnaly a máme tady druhé vítězství ve Wimbledonu, Petru starší a zkušenější. Věřím, že tentokrát se vše ubere správným směrem.
První krok se udál, jejím novým trvalým bydlištěm se stalo Monako, zde si myslím nejde vůbec o daně, jak píše bulvár, ale spíše o to, nebýt tak na očích. Monako je totiž plné slavných, kteří si navzájem určitě nečučí do oken, neotravují se navzájem prosbami o podpisy a o tolik populární „selfie“, ale žijí si poklidným životem, a jen nějaké neprofesionální většinou filmové či hudební hvězdičky se po nocích toulají v tamních kasinech, sportovec profesionál si to nedovolí ani omylem. Chci věřit, že Petra teď půjde správným směrem, naučí se říkat ne všemu balastu i pozlátku, a že na konci své kariéry, až bude sedět s tím svým nějakým oficiálním životopiscem, tak tento nebude stačit sepisovat její úspěchy mimo jiné na všech grandslamových turnajích. Petro, POJĎ!
A teď k fotbalu. Máme za sebou mistrovství světa, Brazilci snad již trochu rozdýchali národní potupu, když dostali sedm kousků od Německa a další tři navrch od Holanďanů. Ale já se vás ptám, vážení fotbaloví fanoušci, kteří tak rádi radíte Messimu, Ronaldovi a jiným, jak ten roh či trestňák kopnout, a pak si objednáte další pivo, víte, že se kvůli fotbalu regulérně válčilo?! Nevíte? Tak čtěte dál, jelikož od této události uplynulo právě v červenci již pětačtyřicet let. Bývá nazývána jako „Stohodinová válka“ a proběhla v souvislosti s kvalifikací na mistrovství světa v roce 1970 mezi Hondurasem a Salvadorem.
Napětí mezi oběma zeměmi bylo dlouhodobého charakteru. Honduras měl přibližně pětkrát větší území než Salvador, ale v šedesátých letech dvacátého století měl oproti němu skoro poloviční počet obyvatel. Z toho vznikaly problémy. V Salvadoru byl pro obyvatele nedostatek volné půdy, zatímco v sousedním Hondurasu jí byl využíván jen zlomek. Od počátku století tak docházelo
k migracím salvadorských bezzemků do pohraničí Hondurasu, kde si pro sebe zabírali nikým nevlastněnou půdu. V roce 1969 již bylo v Hondurasu až půl milionu salvadorských imigrantů, což způsobovalo značné národnostní napětí, i mezistátní spory o pohraniční oblasti, v nichž převážná část imigrantů žila. A do toho přišla fotbalová kvalifikace. Pro obě země byla utkání otázkou národní hrdosti. V prvním zápase zvítězil Honduras na domácí půdě 1:0, ale v odvetě, hrané 15. června, uspěl jednoznačně Salvador 3:0. Po odvetném zápase propuklo mezi obyvateli obou zemí mnoho násilných střetů, zejména salvadorští imigranti byli v Hondurasu silně terorizováni. Nejprve obvinila salvadorská vláda Honduras z genocidy salvadorských přistěhovalců. 14. července salvadorská armáda zaútočila na Honduras, a tím vypukla mezi oběma zeměmi válka. Boje probíhaly na zemi i ve vzduchu. Protože obě země měly zaostalé vzdušné síly, odehrály se pravděpodobně naposledy v dějinách letecké bitvy za účasti vrtulových stíhaček. OAS - Organizace amerických států reagovala výzvou k vládám obou zemí k ukončení války a zavedením sankcí. Zhruba po stovce hodinách bojů došlo kvůli nátlaku OAS k ukončení bojů 18. července. Salvadorská vojska se již nacházela u Tegucigalpy, hlavního města Hondurasu, který v bojích utrpěl ponižující porážku. O dva dny později zprostředkovala OAS uzavření příměří mezi oběma státy. Začátkem srpna se všechna salvadorská vojska stáhla. Rozhodující fotbalový zápas o postup se odehrál na neutrální půdě v Mexiku a Salvador v něm zvítězil 3:2 v prodloužení. Salvadorská fotbalová reprezentace následně zvládla i další fázi kvalifikace a probojovala se tak na mistrovství světa. Podmínky míru byly ale sjednávány dalších jedenáct let a byly podepsány 30. října 1980 v peruánské Limě. Mimo jiné stanovily mezi oběma zeměmi demilitarizovanou zónu. Hraniční spory nebyly dodnes vyřešeny.

Total Comments

  • Makový pohřební služba
  • 1

Předpověď počasí

Předpověď počasí

Přidejte si nás na Facebooku

Anketa - hlavní

Co vás v poslední době nejvíce potěšilo?

2017 vitejte na svete banner

Speciály Večerníku

2019 tv pohoda banner

 

Barometr

Vánoční strom bude.

Tohle nám nemůže vzít ani ten lotr koronavirus! Prostějovští radní oznámili, že konání vánočního jarmarku na náměstí T. G. Masaryka je sice v ohrožení, ale o tradiční a neodmyslitelnou součást rynku nepřijdeme. Vánoční strom je už vybrán a letos ho městu darovala rodina z Lipové.

 

Další chyba na Vápenici.
Špatně vypočítané kilometry na směrovníku u Národního domu nejsou jedinou „mýlkou“ na Vápenici v Prostějově. Jak Večerník upozornili čtenáři, při odbočení vlevo do centra v Prostějově je nakřivo namalován odbočující pruh. Podle zlých jazyků museli být lajnovači pod parou...

Nezapomněli na lidi.

Osobnost týdne

Ladislav ADAMÍK

Úctyhodného věku šestadevadesáti let se před týdnem dožil bývalý kvalitní prostějovský atlet. Osobní výročí blížící se magické stovce oslavil v pondělí 19. října.

11 stasova

THUAN DINH DUC

 

Číslo týdne

1 983

Podle posledního sčítání žije v Prostějově 1 983 cizinců. Nejvíce zde pobývá Slováků a Ukrajinců, silné zázemí zde mají Vietnamci.

33

Výrok týdne

„ZATÍM PO NICH NENÍ POJMENOVÁNO VŮBEC NIC!“

Lidé budou vybírat nový název parku v Okružní ulici podle jmen slavných rodáků. A jak zmínil primátor Jura, zatím po nich není pojmenováno vůbec nic...