- 6. březen 2013
- 1674x
Ve své poslední analýze jsem se zabýval „vítězným“ únorem, zmínil jsem knihu Osobnosti Prostějovska a k ní dodal, že ne na každého bojovníka proti komunismu se v ní dostalo, což je pochopitelně logické, neboť ona kniha prostě nemůže být nafukovací. Dnes bych chtěl přiblížit jednu z oněch osobností, která měla „Černého Petra“, neboť nedávno uplynulo sto let (přesně 27. 2. 2013) od jejího narození...
Jedná se o JUDr. Ivo Ducháčka, prostějovského rodáka, jehož osudy jsou protknuty chvílemi na vrcholu, na absolutním dně a nakonec oceněními venku i doma. To, že byl oceněn i venku, lze dokladovat i statí v prestižních The New York Times.
Ivo Ducháček po prostějovských mladických letech v roce 1935 absolvoval studium práv na MU v Brně a začal se věnovat žurnalistice. Od roku 1936 působil jako pařížský zpravodaj Lidových novin, po březnu 1939 působil v exilovém tisku. V emigraci se stal blízkým spolupracovníkem úřadujícího místopředsedy Československého národního výboru v Paříži a předsedy exilových vlád v Londýně Msgre. Jana Šrámka a ministra dr. Huberta Ripky. Působil i v rádiu BBC. Na konci druhé světové války se účastnil osvobozování Plzně jako styčný důstojník u 3. americké armády generála George Pattona. V letech 1945 až 1948 patřil k vedoucím politikům Československé strany lidové, za niž od října 1945 do února 1948 vykonával funkci poslance a předsedy zahraničního výboru Národního shromáždění. Jako člen tohoto výboru usiloval o rovnocennou spolupráci se všemi spojenci tehdejšího Československa, což mu samozřejmě nepřidalo na oblibě u prosazujících se komunistů, obzvláště když své názory prezentoval ve spolupráci s Pavlem Tigridem v politickém týdeníku Obzory. Proti týdeníku byly vedeny represe, byl i zastaven jeho tisk ještě před „vítězným únorem“...
Únorové události Ducháčka smetly. Byl vyloučen levicovými lidovci z vlastní strany, a protože viděl, že mraky se nad ním stahují, uprchl v březnu 1948 přes česko-bavorskou hranici z vlasti, aby posléze přibyl do Anglie a následně do USA. Zde v únoru 1949 spoluzaložil Radu svobodného Československa. Od října 1949 až do své smrti připravoval pod jménem Martin Čermák populární relaci československého vysílání Hlasu Ameriky Zápisník o USA o tamním životě (vysílal téměř 2 000 rozhlasových pořadů).
Věnoval se významně vědecké činnosti, neboť přednášel na univerzitě v Yale a dále na New York College, kde se stal plnohodnotným členem sboru v roce 1954 a v roce 1963 řádným profesorem politických a politologických věd. V roce 1975 byl jmenován vedoucím doktorandského programu v oblasti politologie tamtéž. V roce 1980 odešel pak do řádného důchodu, ale byl i nadále činný v univerzitním dění, neboť byl hostujícím profesorem na univerzitě v Berkeley.
Bohatá byla i jeho publikační činnost. Kromě kratších statí napsal osm knih, které se zabývají mezinárodními vztahy - namátkou Konflikty a spolupráce mezi národy z roku 1960, Práva a svobody v současném světě z roku 1975 atd. Stal se také spoluzakladatelem exilové Společnosti pro vědy a umění, což byla instituce založená českými a slovenskými intelektuály emigraci, která spojovala nakonec krajany nejen v USA ale i v západní Evropě a Austrálii. Letos uplyne pětapadesát let od jejího založení a lze se o ní mnoho dozvědět v knize Miloslava Rechcígla „Pro vlast“.
Životní pouť JUDr. Ducháčka se završila v roce 1988, tedy před 25 lety, kdy zemřel na rakovinu ve svém domě v americkém Kentu. Byl dvakrát ženatý, měl syna a dceru. Jeho činnost byla posmrtně oceněna, když mu byl prezidentem Havlem udělen řád T. G. Masaryka III. třídy in memoriam.
Nestává se každý den, aby bylo možno psát o někom z Prostějova, kdo je oceněn vysokým státním vyznamenáním a o němž píše americký tisk. Pokládám si za čest, že jsem o takovém člověku dnes mohl napsat pár řádek, a myslím si, že by se mohl stát vzorem bojovníka proti bezpráví, které se bohužel děje dnes a denně v různých formách i v našem takzvaně demokratickém státě a světě.
Další chyba na Vápenici.