Jesenec aneb Erotika, erotika, proč se nás tak mocně týká?

Pozdvižení mezi čtenáři vyvolala reportáž z erotického plesu v Jesenci z minulého čísla Večerníku. Čtenáře rozdělila na tři skupiny. Na ty, kteří se plesu zúčastnili a byli zvědaví, zda jim něco neuniklo, na ty, kteří na plese nebyli, a zajímalo je, jak to na podobné akci chodí, a na ty, kteří byli zvědaví, co to ten Večerník zase píše za „prasečiny“. Poslední skupina sice zřejmě nebyla nejpočetnější, o to víc byla slyšet.

Autor těchto řádků se necítí býti dostatečnou morální autoritou na to, aby se pouštěl do debaty týkající se vhodnosti jakýchkoliv společenských akcí. V této souvislosti mu tedy nezbývá, než si vypomoci dílem osobnosti, která s přehledem zvítězila v anketě o největšího Čecha. V jedné ze svých prvních objevených her Akt si univerzální génius Jára Cimrman výmluvně posteskl: „Erotika, erotika, proč se nás tak mocně týká? Oč by bylo méně bolu kolem kamen, kolem stolu, oč by bylo více síly pro sekery, dláta, pily, pro lopaty, pro motyky, nebýti té erotiky.”

Co k tomu říci více?  Ať už se nám to líbí nebo ne (a většinou se nám to líbí), erotika se od jistého věku dotýká úplně všech. Každý k ní však přistupuje jinak. Existují tu dva extrémy. Někteří lidé považují jakýkoliv sexuální podtext za něco nepřístojného, co by se na veřejnosti nikdy nemělo objevit, jiní zase „normální“ erotiku berou za cosi všedního, co se svoji atraktivitou blíží vaření, péči o zahrádku či filatelii. Obojí je špatně.

Erotika je nepochybně kořením, bez něhož je život nemastný neslaný. Budeme-li se jím ovšem nezřízeně ládovat, tak vůči němu za nějaký čas otupíme tak, že jeho nezaměnitelnou chuť už nebudeme schopni vnímat. 

S tímto dilematem ať se každý vyrovná po svém. Jisté je, že jaro už je cítit ve vzduchu a brzy bude máj - lásky čas. Lidé znalí literatury pak vědí, že i první z českých básníků Karel Hynek Mácha už před stosedmdesáti lety ve svých denících psal větší „prasečiny“ než ten Večerník z Jesence. Rozhodně se však nedá říct, že by Mácha i Večerník psali jen „o tom jednom”. A to byste se divili, kolik čtenářů by právě tohle uvítalo…