Turisté se do Prostějova nehrnou. A pokud už k nám nějaký zabloudí, málokdy u nás přespí. Město kvůli tomu přichází nejen o spoustu peněz, ale i o řadu pracovních příležitostí. Snahy o oživení turistického ruchu se míjí účinkem. Přesto se právě letošní léto po městě motalo nebývalé množství Poláků, Rakušanů, Němců, ale i Čechů z nejrůznějších koutů republiky. Bohužel jejich motivací nebylo zůstat ve městě co nejdéle, ale naopak se z něj co nejrychleji dostat pryč. Tato situace prověřila i charakter řady Prostějovanů...

O tom, že lípa je národní strom, asi není třeba diskutovat. A asi kvůli tomuto ‚státnickému‘ důvodu jsou lípy jednou z dřevin, na které i při procházce Prostějovem narazíte asi nejčastěji, za což jsou vděční určitě nejen alergici. Lípa se totiž dokáže mstít obyvatelstvu po celý rok těmi nejzákeřnějšími způsoby. V průběhu všech ročních období totiž shazuje na chodníky, chodce, vozidla a lavičky všechno, co jí přijde pod větev: listy, květy, pupeny a plody, to jsou takové ty malé tvrdé kuličky, které na chodníku vydrží až do jara a moc rády ucpávají okapy a kanály.

Nevím, kdo vymyslel termín okurková sezona, ale já osobně se domnívám, že nic takového poslední dobou neexistuje a stále je co analyzovat. Dnes se podívám na tři prostějovské kauzy pohledem hokejového fanouška. Zdá se vám to netradiční, divné, překvapivé? To je účel a trochu popíchnutí pro zúčastněné strany v oněch kauzách.

Tak jste se, vy všichni školou povinní, dočkali. Máme tu začátek července a dva měsíce, kdy si od sebe navzájem odpočinou žáci i kantoři a rodiče zase po dlouhé době zjistí, jaké to je se o své děti postarat s plným nasazením. To se například projeví na společných dovolených, kdy po prvních dnech začne pěkná ponorka a již koncem července se začnou obě strany těšit na konec srpna, kdy se zase přiblíží školní rok. No dobře, možná trochu přeháním, ale zeptejte se psychologů a sociálních pracovníků a zjistíte, že možná až tak ne…

Jednoho krásného únorového dne jsem po škole dostala chuť na něco dobrého, a tak jsem se vypravila na nákup do obchoďáku. Už u vchodu jsem začínala mít trochu stísněný pocit, ale až pozdě mi došlo, že právě v ten onen den začínají nové akce a slevy. Nenechala jsem se ale rozhodit a spolu s valícím se davem jsem se drala do obchodu. Z živoucího pochodujícího „hada“ jsem se vymanila až u ovoce a zeleniny. Zalíbila se mi tam totiž veliká cedule s nápisem „čerstvé jahody - vanička 250g“.