Hmyzí jídelníček značky AB negativní

Jednoho krásného únorového dne jsem po škole dostala chuť na něco dobrého, a tak jsem se vypravila na nákup do obchoďáku. Už u vchodu jsem začínala mít trochu stísněný pocit, ale až pozdě mi došlo, že právě v ten onen den začínají nové akce a slevy. Nenechala jsem se ale rozhodit a spolu s valícím se davem jsem se drala do obchodu. Z živoucího pochodujícího „hada“ jsem se vymanila až u ovoce a zeleniny. Zalíbila se mi tam totiž veliká cedule s nápisem „čerstvé jahody - vanička 250g“.

V ten moment se mi začaly produkovat sliny snad desetkrát rychleji a já jsem se jako pes, který se žene za kusem flákoty, drala k regálu. Cestu mi však zkřížila paní, která si do vozíčku začala postupně skládat jednu vaničku za druhou. Doteď nevím, jak se jí to povedlo, ale než jsem ji stačila oběhnout, měla v košíku na kolečkách navrstvené všechny krabičky s jahodami, až na jednu, která mávala na mě. Co čert nechtěl, její ruka-šmátralka se chystala i na tu poslední krabičku a to jsem nemohla připustit! Před očima už mi probíhal scénář, jak sedím v křesle a cpu si do pusy jednu ocukrovanou červenou dobrůtku za druhou. Už…už jsem ji držela! Ale pozdě! Paní byla rychlejší. Když jsem viděla její „náklad“, neodpustila jsem si drobnou poznámku o solidaritě a rozdělení. To jsem ale šlápla do vosího hnízda! Paní zrudla, zasupěla, div se jí nehrnula pára z uší a spustila na celý krám řev sirény…Tuším, že křičela něco o nevychovanosti a nadutosti mládeže. Chvilku jsem se snažila bránit, na mou stranu se přidala i skupinka „náhodných kolemjdoucích“ a jahod chtivých nakupujících, ale na paní, která v tu chvíli opravdu připomínala přesycený papiňák, to bylo málo. Navíc byla ozbrojená hůlkou, kterou se evidentně nebála použít k tomu, aby „své“ jahůdky před všemi ubránila, a hrdě si razila cestu k pokladnám. Chvilku jsem tam ještě vykuleně stála a pak jsem se rozhodla jít lovit jinam, ale chuť na jahody mě jaksi přešla... Nakonec jsem o pár regálů dál objevila sympatickou malou modrou plechovku, která se pyšnila názvem mandarinky a tu jsem si také odnesla domů. A věřte mi, že ty oranžové měsíčky ve sladkém sirupu byly určitě daleko lepší!