Dnes nebudu úzce regionální či místní, ale dané problémy se nás všech nebo alespoň velké části setsakra dotýkají, a tak si je dnes pojďme společně rozanalyzovat...  Také na vás v poslední době vyskočily z novin inzeráty, případně z vašeho počítače oznámení, že od 8. dubna, což je mimochodem zítra, přestane firma Microsoft technicky podporovat svůj operační systém Windows (v překladu OKNA) XP, a že pokud nepřejdete na OS 7 nebo 8, tak se váš počítač stane terčem útoků všech hackerů světa, případně jej vytunelují všechny banky světa, které přes něj skoro rozpoutají třetí světovou válku A nebo že vám samotným změní či zcela zruší vaši kompletní identitu, jako v jednom starším americkém filmu se Sandrou Bullock pod názvem Síť?

Prostějov má zase jednou celorepublikové prvenství. Tentokrát prostřednictvím soutěže o nejlepšího kantora Zlatý Ámos, když v letošním jednadvacátém ročníku dominovala učitelka chemie z Gymnázia Jiřího Wolkera Ivanka Hájková. Byť jsem na prostějovském gymnáziu v osmdesátých letech studoval také, s učitelkou Hájkovou jsme se pouze míjeli na chodbách. Minula se s ní také moje maminka, když za ni v době její mateřské dovolené zaskakovala letošní vítězka na základní škole v Palackého ulici.

Dva tisíce naštvaných lidí na náměstí, rvačky s komunistickými agitátory, útok na prostějovskou radnici za pomocí železných traverz, vytloukání oken či zneuctění obrazu Klementa Gottwalda. Ale také procítěný zpěv národní hymny či lidových písní a nadšený boj za poslední zbytky demokracie bez ohledu na riziko, že za účast na této akci hrozí zatčení a mnohaletý kriminál. Tohle vše zažil Prostějov po odstranění sochy T. G. Masaryka z prostějovského náměstí v dubnu 1953. Zkusme si nyní představit, jak by reakce na podobnou událost vypadaly přesně po jednašedesáti letech...

Odešli dávno. Ve druhé polovině devatenáctého století se někteří vydali hledat novou půdu, nové možnosti, někteří viděli v carském Rusku národnostně bližší zemi, než Slovanům nepříliš přátelské Rakousko-Uhersko. Prožili si tam po několik generací historicky nesmírně těžké doby. Po necelém půlstoletí světovou válku, následovanou bolševickou revolucí, která zásadně postihla osudy jejich domova...

Rozjásaná jarní příroda na nás útočí na každém kroku prozpěvujícími ptáky, pučícími květinami a hřejivými slunečními paprsky. Nedočkaví zemědělci už dychtivě vtrhli na políčka a zahrádky, protože ať byla zima, jak chce krátká, hrábě a lopata zahálely v kůlně už zbytečně dlouho.