- 30. březen 2014
- 5438x
Dva tisíce naštvaných lidí na náměstí, rvačky s komunistickými agitátory, útok na prostějovskou radnici za pomocí železných traverz, vytloukání oken či zneuctění obrazu Klementa Gottwalda. Ale také procítěný zpěv národní hymny či lidových písní a nadšený boj za poslední zbytky demokracie bez ohledu na riziko, že za účast na této akci hrozí zatčení a mnohaletý kriminál. Tohle vše zažil Prostějov po odstranění sochy T. G. Masaryka z prostějovského náměstí v dubnu 1953. Zkusme si nyní představit, jak by reakce na podobnou událost vypadaly přesně po jednašedesáti letech...
Jak vlastně došlo k tomu, že v Prostějově byla stržena socha prvního československého prezidenta? Začátkem března zemřeli nejprve někdejší sovětský diktátor Josif Vissarionovič Stalin a krátce na to i první československý komunistický prezident Klement Gottwald. Jejich úmrtí se shodou okolností krylas výročím narození T. G. Masaryka, který přišel na svět 7. března. Dnes byste je tam ve stejném období hledali marně, nicméně v březnu 1953 se u Masarykovy sochy začaly objevovat svíčky.
Kovaní komunisté je v době všeobecného truchlení po dvou zemřelých vůdcích proletariátu považovali za jasnou provokaci. Nejaktivnější v tomto směru byli vojáci, kteří vytvořili tajnou dvacetičlennou spikleneckou skupinu, která krátce po půlnoci 10. dubna 1953 strhla sochu T. G. Masaryka. Učinila tak potajmu pod rouškou noci. Sochu odvezli na vojenskou střelnici v Žárovicích, kde ji rozdrtili a zakopali. Komunisté počítali s tím, že Prostějované celou událost přejdou bez větších emocí. Podle nich jim nějaký Masaryk mohl být klidně ukradený. Jenže se mýlili. Prostějov se za první republiky stal baštou sociální demokracie a hodnoty první republiky se tu stihly pevně zakořenit. A nedaly se hned tak vymýtit...
Po odstranění sochy se kolem prázdného podstavce nejprve začaly shlukovat skupinky zejména mladých lidí. Kladly na něj květiny a požadovaly potrestání viníků. Neblahá zpráva se rychle šířila městem. Odpoledne počet lidí na náměstí vzrostl až na dva tisíce. Rozvášněný dav před radnicí hromadně provolával hesla jako „Dejte nám Pobudu, dostane na hubu!“ Vilém Pobuda byl v té době předsedou Městského národního výboru. Komunisté povolali do „služby“ agitátory z řad milicionářů, kteří se situaci snažili uklidnit. Moc ovšem nepochodili. Vztek, který občanstvo mělo po odstranění sochy, se obrátil právě proti nim. Ve vzduchu byla cítit svoboda. Atmosféra připomínala euforii po osvobození republiky od Němců. V tu chvíli se však už také rozjíždělo první zatýkání...
Postupem času se situace přímo vyhrotila, rozvášněný dav vtrhl do přízemí radnice. Radikálové začali kameny a klacky vytloukat okna. Policie sice se zákrokem váhala, město však v tu chvíli bylo zcela pod dohledem jejich složek i milicionářů. Komunisté k podnikům přistavovali autobusy, aby se další dělníci nemohli zapojit do protestů. Milicionáři všem znemožňovali přístup na náměstí. Dle vzpomínek pamětníků v tu dobu vojáci fakticky ovládali celé město. V poutech nakonec skončilo kolem devadesáti účastníků demonstrací, třiačtyřicet z nich bylo prostějovským soudem odsouzeno. Někteří z nich kvůli vyjádření nesouhlasu s odstraněním sochy T. G. Masaryka skončili ve vězení na několik měsíců, jiní i na několik let!
Tolik historie. V současnosti již socha T. G. Masaryka od října 1998 zase stojí na podstavci před prostějovskou radnicí. Jak by to vypadalo, pokud by z něj po jednašedesáti letech z náměstí přes noc OPĚT zmizela? Jisté je, že zpráva by se neuvěřitelně rychle šířila po Facebooku. Na sociální síti by vznikla skupina, „Kdo ukradl tatíčka“? Během jediné hodiny by měla minimálně deset tisíc členů. Z krádeže by byli obvinění občané z okolí Husova náměstí. Na večer by byl svolán pochod proti zlodějům kovů. Policisté by začali ve velkém prověřovat všechny sběrny surovin. Lidé by v diskusích začali spekulovat, kolik chmatáci za bronzového Masaryka dostali. Někteří by jim snad začali
i v duchu závidět a nadávat si, že se do toho nepustili sami. Postupně by se začaly objevovat názory, že Masaryk na náměstí stejně nepatřil, protože prý v třicátých letech nechal střílet do prostějovských dělníků. Účastnici diskuse by se navzájem sprostě uráželi, načež by je znechuceně opustili. Na samotnou podvečerní demonstraci by nakonec dorazilo asi sedm občanů, z toho čtyři studenti a tři sokolové pamatující víc jak šedesát let staré události.
Zloději by byli to týdne skutečně zatčeni a do měsíce odsouzeni k vysokým podmíněným trestům. V té době by se však ve městě debatovalo už dávno o něčem úplně jiném. A Masaryk by všem byl už prostě ukradený...
Další chyba na Vápenici.