- 13. březen 2014
- 1873x
Kapku jsem rozšířil známou pranostiku, ale chtěl jsem tím naznačit, že se dnes zase ponoříme do historie našeho města v kulatých a půlkulatých „výročích“, která připadají na letošní rok 2014. Začnu hned tragickou zprávou pro všechny pivaře z března 1949, neboť tehdy vyhořela sladovna bratří Wintrů, kteří byli i majiteli měšťanského pivovaru. Daleko větší tragédie ovšem postihla prostějovskou Sokolskou župu, která v březnu ukončila činnost z důvodu takzvané reorganizace.
My už dnes víme, jak to se sokolstvem po komunistickém převratu dopadlo, takže směle můžeme říci, že za reorganizací byl spíše počátek likvidace této organizace, která měla jen na Prostějovsku takřka dvanáct tisíc členů. A tak za jediné pozitivum z března 1949 lze považovat vypsání veřejné soutěže na pomník básníka a rodáka Jiřího Wolkera. O deset let později v březnu 1959 nás může potěšit zpráva, že tři prostějovští pedagogové byli tehdy odměněni ke Dni učitelů až představiteli vlády v Praze, to se hned tak nepoštěstí ani dnes. Své dějiny začal psát v březnu 1959 náš velodrom, který vznikl přebudováním stadionu Sokol, a nás může těšit, že i dnes slavíme toto výročí. Je stále funkční a jeho zrekonstruované zázemí umožňuje pokračovat v úspěšné tradici prostějovské dráhové cyklistiky. Velkou přestavbu zažila tehdy i budova muzea, neboť byly zrušeny krámky pod jeho přední částí a vznikla naopak dvě průchozí podloubí.
O tom, jak se vyplatí nevyhazovat nic, co je staré a dát to odborníkovi (apeloval jsem na vás v jedné z loňských analýz), mohl v březnu 1959 vyprávět JUDr. Jan Poláček, sběratel hanáckých a slováckých lidových písní, který od roku 1929 žil v Prostějově. Při probírání se pozůstalostí svého kolegy právníka Ferdinanda Menčíka narazil na rukopis - část skladby přímo od slavného Wolfganga Amadea Mozarta!
Poskočím o dalších deset let do března 1969 a zde musím připomenout dvě návštěvy významných osobností „Pražského jara“, a to exministra zahraničí profesora Jiřího Hájka, který přednášel v oděvním klubu na téma „Místo ČSSR ve světě“. Tamtéž se koncem měsíce mohli lidé potkat s dr. Čestmírem Císařem, tehdy předsedou České národní rady, který přednášel
o celém procesu a vývoji „Pražského jara“. Dodejme, že Jiří Hájek se později v roce 1977 stal jedním z prvních tří mluvčích Charty 77, za což se mu, mimo jiné, komunistická STB „odvděčila“ permanentní šikanou. Čestmír Císař byl po listopadu 1989 dokonce navrhován na kandidáta pro úřad prezidenta (společně s nebo proti V. Havlovi, jak to kdo chce pojmout) a zemřel před rokem v březnu. Opět zde máme i něco z kultury. Prostějované se aktivně v Praze účastnili oslav stého výročí založení Národního divadla a dostali se při tom až k tehdejšímu prezidentu Svobodovi.
Březen 1974 znamenal významný mezník v historii prostějovského divadelnictví, neboť tehdy se začaly psát dějiny nového, mladého a neokoukaného Hanáckého divadla, které na začátku tvořilo dvacet herců a jeho hlavní scénou se stal přednáškový sál v Národním domě. HaDivadlo v Prostějově vydrželo jedenáct let, a pak se přesunulo do Brna. Jeho působení v Prostějově začalo paradoxně s podporou tehdejších místních komunistických představitelů, kteří nechtěli ve městě jen soubory z cizích měst, ale pak se dík své neotřelé tvorbě stávalo takřka trnem v oku. Podrobně si lze vše prostudovat v knize o historii Národního domu. Když řeknu termín „šedý vlk“, ti mladší vůbec nebudou tušit, o co jde, ale ti starší si určitě vzpomenou, že se tak říkalo příslušníkům takzvané Inspekce veřejného pořádku, kteří měli šedivé uniformy a žluté pásky na rukávech.
Začali působit právě před čtyřiceti lety. Ano, považovali jsme je tehdy za udavače, režimní přisluhovače, špehy, kteří umí hlavně a jen buzerovat. Věřte, že dokázali dělat problémy, neboť skutečně tehdy spolupracovali s represívními složkami... Ale do očí jim „šedý vlk“ nikdy nikdo neřekl, až tak byli nebezpeční. Můžeme však diskutovat o tom, zda by, při dnešní všeobecné anarchii a neúctě k čemukoliv, trocha hrůzy neškodila. Máme sice jistou represívní složku se zkratkou MP, jejímž velitelem je de facto i de iure primátor města, ale nemám pocit, že ta by měla, obzvláště u některých sociálních skupin a menšin, ten patřičný respekt.Končím rokem 1989. Právě v tomto roce v březnu se na Prostějovsku objevil větší počet protirežimních tiskovin, podepisoval se dokument Dva tisíce slov a trochu bokem začali zvyšovat aktivitu na Prostějovsku i Jehovisté. Inu něco se začalo dít, a bylo to čím dál tím víc silnější...
Pokud jste dnes dle pranostiky četli u kamen nebo při opalování na zahrádce (ta letošní zima je nějaká divná), pak vězte, že zase příští měsíc vám povím, možná ještě u kamen (duben, ještě tam budem), co se v našem městě událo během dubna různých let. Je to někdy zajímavé počtení, to mi věřte...
Další chyba na Vápenici.