Každý máme své Ámose

Prostějov má zase jednou celorepublikové prvenství. Tentokrát prostřednictvím soutěže o nejlepšího kantora Zlatý Ámos, když v letošním jednadvacátém ročníku dominovala učitelka chemie z Gymnázia Jiřího Wolkera Ivanka Hájková. Byť jsem na prostějovském gymnáziu v osmdesátých letech studoval také, s učitelkou Hájkovou jsme se pouze míjeli na chodbách. Minula se s ní také moje maminka, když za ni v době její mateřské dovolené zaskakovala letošní vítězka na základní škole v Palackého ulici. Všechny tyto asociace mě na chvíli vrátily do školních lavic a přiměly zavzpomínat na své „Ámose“. Je naprostou pravdou, že ti nejlepší pedagogové musí dát žákům něco víc než je pouze naučit látku daného předmětu. Jen ti opravdu nejlepší dokážou vzbudit o danou problematiku i hlubší zájem a dokonce také nalinkovat žáku či studentovi budoucí profesní kariéru.

Já měl takové osobní Ámose dva. Jednoho na základní škole, druhého na gymnáziu. Oba splňovali bezezbytku kritéria, která by ten „pravý Ámos“ měl mít. Na druhém stupni mě především pro matematiku, ale i pro fyziku nadchl Miroslav Chytil, pozdější dlouholetý ředitel ZŠ Palackého. Pamatuji si, jak jsme se v jeho hodinách se spolužákem předháněli, kdo bude mít ve vyučování víc vypočítaných příkladů (mělo to jednu výhodu - odpadly domácí úlohy). V posledních dvou ročnících jsem uvítal tehdejší praxi takzvaných povinně-volitelných praktik, samozřejmě v mém případě matematicko-fyzikálních.

S přechodem na třetí stupeň vzdělávacího procesu jsem na gymnáziu potkal svého druhého „Ámose“. Byl jím dnes již bohužel zesnulý profesor Jaroslav Kopřiva, který později založil a vedl gymnázium v domovském Kojetíně. Chemikář jako břitva, který si se svými studenty dokázal vytvořit velmi specifický vztah. I chemičtí „premianti“ museli být v každém okamžiku ve střehu, protože je pan profesor dokázal svým neopakovatelným způsobem neustále vybízet k vyšším výkonům. Právě on mi svými pedagogickými kvalitami „nalajnoval“ vysokoškolské studium biochemie na Masarykově univerzitě v Brně.

Bohužel v době mých studentských let jsme si o této populární soutěži mohli nechat jenom zdát. Svého favorita měl tehdy každý ve svých srdcích. Já také.