Osoba dlouholetého šéfa nejprestižnějšího prostějovského vzdělávacího institutu budí v mnohých lidech rozporuplné reakce. Jedno mu však upřít nelze, ve svém oboru je na české poměry velice úspěšný. Michal Šmucr bude ve funkci ředitele Gymnázia Jiřího Wolkera v Prostějově již třináctým rokem, a ti, kteří se blíže zajímají o úroveň této školy, musí hluboce smeknout. Ředitel G.J.W. je ve svých názorech pevný a nezřídka říká lidem, co neradi slyší. V podobném duchu se také odvíjel náš exkluzivní rozhovor, ve kterém naleznete spoustu zajímavých myšlenek a názorů...

Čtyřiadvacetiletý gólman z prostějovské líhně toho za svoji fotbalovou kariéru prošel už hodně. Jak už Večerník informoval, nedávno se definitivně domluvil s klubovým vedením třetiligového 1.SK a od jarní sezóny nahradí v brankářském tandemu se Zdeňkem Kofroněm místní legendu Tomáše Bureše. První dojmy sdělil Večerníku v exkluzivním rozhovoru.

Výhrou nad Brnem zakončili basketbalisté Prostějova první polovinu základní části a pojistili si třetí pozici v tabulce elitní soutěže. S tímto umístěním je spokojené vedení klubu i trenér Zbyněk Choleva. „V létě jsme skládali nový tým a chvíli trvalo, než jsme se sehráli. Teď je to už mnohem lepší,“ všímá si herního posunu kouč prostějovského Ariete Zbyněk Choleva

Je novou hvězdou českého hudebního showbyznysu, když jeho klip „Ranní svit“ se již několik týdnů objevuje na největším českém celoplošném hudebním kanálu, kde měl premiéru v říjnu letošního roku. Chce natočit vlastní album, v budoucnu má mladý zpěvák dokonce ambice prorazit i ve „Slavících“. Nadějný Ondřej Provazník žije od dvou měsíců v Prostějově, a tudíž se mu Večerník rozhodl položit několik přednovoročních otázek...

V šestnácti letech teenager zpravidla chodí na střední a jeho všední starosti se točí kolem domácích úkolů, učení na písemky či rande s první láskou. Pro zanedlouho sedmnáctiletou Evu Míčkovou to však zcela neplatí. Jedná se sice o studentku přerovského gymnázia Jana Blahoslava, kde bude na jaře 2017 maturovat, vzhledem ke svému sportovnímu talentu a množství úspěchů ovšem každý den věnuje řadu hodin gymnastice. A to právě v Prostějově, kde je členkou místního oddílu TJ. Díky tvrdému režimu a nespornému talentu to dotáhla už nejen k medailím z mistrovství České republiky dospělých, ale na konci října se dokonce zúčastnila světového šampionátu v Glasgow, kde mezi téměř třemi stovkami závodnic obsadila konečné 151. místo. Po návratu poskytla Večerníku tento exkluzivní rozhovor.

* Nedávno jste absolvovala mistrovství světa ve Skotsku, jak jste se na nejvyšší podnik kvalifikovala?

„Začala bych tím, že nejprve záleželo na kvalifikaci, která proběhla na přelomu září a října v Polsku. To pro nás bylo nejdůležitější a byla jsem moc šťastná, že jsem se do Skotska vůbec kvalifikovala, protože se tak stalo opravdu až na poslední chvíli. Příprava trvala v podstatě ani ne pět týdnů, protože se zranily dvě závodnice, Petra Fialová a Anna Mária Kányai. Takže s mojí osobní trenérkou Veronikou Lukášovou jsme tak nějak ´nasadily´ a nakonec jsem potřebné body splnila. Tím pádem jsme se mohly další dva týdny připravovat před samotným odletem. Jinak to pro mě byla spousta zkušeností a především motivace do budoucna.“

* A překvapilo vás, že do Skotska pojedete?

„Už před prázdninami jsme se bavily o tom, že by taková situace mohla nastat, zranění totiž ke gymnastice patří. Přemýšlely jsme o tom, že bychom začaly trénovat dřív, ale řekly jsme si nakonec, že na to nebudeme tak intenzivně myslet, takže červenec jsem měla volný a srpen jsme začaly jako každý rok kondičkou, posilováním. Až na konci prázdnin přišla zpráva, že se dvě závodnice zranily a je vyhlášen kvalifikační závod v Polsku. Pro mě to byl rázem tlak, abych splnila body, což se naštěstí povedlo. Do Polska jsme ale jely s tím, že to buď vyjde, nebo ne...“

* Takže samotná příprava byla veskrze krátká?

„Dost. (smích) V Glasgow jsem navíc neměla svou trenérku, tak jsem pár dnů předtím trénovala v Ostravě s Petrou Cenkovou, která s námi letěla jako jedna ze dvou reprezentačních kouček, a to především z toho důvodu, abych si zvykla na společné trénování i na prostředí. Odlétaly jsme sedmnáctého října a byl to pro mě první velký závod, což přinášelo spoustu nového, ale i stres. Bylo to něco neznámého, úplně jiná kulisa než na závodech tady v Česku. Boom, velká hala, nejlepší závodnice světa a u mě trochu nervozity.“

* Zmínila jste nevídanou kulisu. Jaká vůbec byla na šampionátu atmosféra?

„Když jsem poprvé při pódiovém tréninku vstoupila do haly, tak to bylo velké ´vau´ a trocha strachu, ale přece jen se to nějak zvládlo. Když totiž srovnáme mistrovství České republiky v Brně, kde dojde, když moc, tak sto lidí, tak tam najednou byla úplně obrovská hala a přišly se podívat tisícovky návštěvníků. Přece jen u nás není gymnastika tak rozšířená a populární jako třeba ve Velké Británii nebo USA.“

* Mohla se nervozita projevit i na vašem výkonu?

„Tak samozřejmě, určitě můj stav ovlivnil třeba kladinu. Na ni jsme nastupovaly jako první a nebyla to žádná sranda, takže nemůžu říct, že bych si toto klání nějak extra užila. Celkově ovšem závod proběhl v pořádku. Chybičky tam samozřejmě byly, s tím se ale počítalo. Ono absolvovat v gymnastice závod bez jediné chyby je v podstatě nemožné.“ (úsměv)

* Jak tedy hodnotíte umístění v polovině druhé stovky a přibližně v půli startovní listiny?

„Se svým výkonem jsem velmi spokojená. Jak jsem řekla, chyby se staly, ale všechno mohlo dopadnout mnohem hůř na to, že to byl můj první takový závod. Do té doby bylo mým vrcholem mistrovství republiky, skotská zkušenost byla zcela jiný level.“

* Pociťovala jste nějak, že se šampionátu účastní téměř tři stovky gymnastek?

„To jsem ani tak nevnímala. Jasně, v Česku na mistrovství republiky žen nastoupí, když moc, tak deset závodnic. (úsměv). Ale neovlivnilo mě to, polovinu holek jsem ani nepotkala, neměla jsem možnost vidět je cvičit, protože času nebylo. Měly jsme sice volné chvíle, kdy jsme se mohly jít kouknout na pódiové tréninky, ale to byl v podstatě jeden den. A i tak jsme mezitím měly tréninky.“

* Jak jste zmínila, při závodě jste se musela obejít bez své osobní trenérky. Byl tento fakt pro vás podstatný?

„Já jsem byla ráda, že jsem tam měla aspoň Petru Cenkovou, která se mi snažila vyjít vstříc. Byla opravdu skvělá a jsem za to moc ráda. Samozřejmě by bylo lepší, kdybych tam měla Veroniku Lukášovou. Každý trénuje jiným způsobem, což vás svým způsobem také ovlivní, ale nedalo se nic dělat.“

* Kolik času jste dohromady ve Skotsku strávila?

„Zhruba týden. Sedmnáctého října jsme odlétaly z Prahy a vracely jsme se pětadvacátého. A mimo závod jsme alespoň v krátkosti stihly poznat centrum města.“

* Co vás dál čeká?

„Příští rok v květnu se koná mistrovství Evropy, na které se brzy začneme připravovat. Letos nás ještě s Prostějovem čekalo mistrovství republiky družstev v Brně.“ (rozhovor se konal před víkendovým kláním, výsledky přineseme v příštím vydání - pozn.red.)

* Jak je na tom prostějovský tým ve srovnání se zbytkem republiky?

„Myslím si, že zdejší družstvo sportovní gymnastiky se může řadit mezi nejlepší kluby v České republice, na což jsem hrdá. Ale je nás bohužel málo...“

* Jaká je vůbec v Česku konkurence?

„Těžko se na to odpovídá. Sice je nás méně, ale máme skvělé a nadějné gymnastky, proto musím říct, že konkurence má svoji kvalitu. A hlavně stejně musíte udělat určité body, aby se všechno dalo srovnávat. Ani tak tedy nejde o to, jestli je nás deset, nebo pět.“

* Co vás osobně přivedlo ke gymnastice?

„Maminka, která se dříve věnovala sportovní a poté i moderní gymnastice. (úsměv) Začala jsem cvičit v Přerově v první třídě, když mi bylo šest let. Tam jsem vydržela až do páté třídy, potom jsem se z určitých důvodů přesunula sem do Prostějova. A od té chvíle tu každý den dojíždím. Předchozí roky jsem měla individuální úpravu rozvrhu, že mi bylo dovoleno, abych nechodila na všechny hodiny a třeba ‚odpoledky‘ vynechávala, nebo se někdy omlouvala i dopoledne, abych mohla stíhat ranní tréninky. Tento rok už mám individuální plán, kdy vlastně do školy nemusím chodit vůbec, jen si s učiteli domlouvám konzultace a testy píšu zvlášť.“

* Kolik tréninků musíte každý týden zvládnout?

„Teď trénuji šestkrát týdně. Od pondělí do pátku, pak sobotu máme volnou a v neděli lehčí trénink. Tři hoďky a pohoda. (smích) Času sice moc není, když se ale chce, tak se najde. Úspěšně kombinuji školu, gymnastiku a kamarády.“

* Máte svou oblíbenou disciplínou?

„To úplně bych neřekla, ale když se daří a jde mi to, tak mě nejvíce baví bradla. Sama nevím, proč je mám tak ráda. Naopak kladina je nejzáludnější, to je pravda. (smích) Ať sestavy máte důkladně nacvičené, vždy se vám může stát, že z kladiny skončíte na zemi. Můžete ztratit nervy a stát se cokoliv. Závody jsou hodně o psychice, asi tou první věcí tedy je, že musíte mít klidnou hlavu.“

* Jste spíše klidnější, nebo nervóznější typ?

„V určitých situacích se umím uklidnit, ale nervy u mě dokáží také slušně pracovat.“ (smích)

* V minulosti vás postihla i zranění. Čím vším jste si prošla?

„V roce 2013 jsem měla zranění lokte, kdy jsem měla Pannerovu chorobu, což znamenalo částečně zlomenou kost, konkrétně její hlavičku, a odumírala mi chrupavka. To znamenalo stopku na celý rok... Měla jsem tehdy jet na sportovní festival evropské mládeže EYOF, takovou malou olympiádu. Bohužel to nevyšlo. Potom jsem loket měla jakž takž v pořádku a začala cvičit na mistrovství Evropy družstev, nicméně při jedné z kvalifikací jsem si natáhla stehno, nejspíše tam byla i natržená vlákna a dalšího tři čtvrtě roku bylo v háji. Pak se to už naštěstí stabilizovalo. Nějaká malá zranění jsou vždycky, ale už ne nic tak velkého.“

* Do Prostějova tedy dojíždíte už spoustu let, jak se vám líbí toto město?

„Prostějov se mi líbí o něco víc než Přerov, je to zde takové příjemnější. Ale možná je to tím, že tu trávím víc času a mám tady o něco víc kamarádů. Asi je to i o zvyku.“

* A neuvažovala jste tedy i o přechodu na jinou školu?

„Ani moc ne. Říkala jsem si, že když mě v páté třídě přijali na osmileté gymnázium, tak že to tam vydržím. Dokázali jsme si upravit školu a rozvrh, aby všechno fungovalo a dalo se vše skloubit dohromady, takže v tom problém není.“

* Máte za sebou první světový šampionát, připravujete se na mistrovství Evropy, jak daleká je tedy cesta na olympiádu?

„Nad tím moc nepřemýšlím... Popravdě gymnastiku dělám proto, že mě to baví. Samozřejmě by měl sportovec mít nejvyšší cíle, což zahrnuje hlavně olympiádu. Ale mně jde hlavně o dobrý pocit a ten z toho zatím mám. Aspoň někde uvnitř i po náročném tréninku.“ (smích)

Jediné, přesto nejdůležitější utkání odehrál Tomáš Berdych v letošní extralize smíšených družstev. Na konto Prostějova přidal ve finále rozhodující pátý bod, po kterém mohly začít další mistrovské oslavy nejlepšího domácího klubu. „Vyšlo to parádně,“ radovala se světová šestka.

Hodně zajímavé období prožil od předčasného vyřazení na French Open Tomáš Berdych. Nejlepší český tenista, který po dlouhých letech vypadl ze světové desítky, skončil v Paříži už ve druhém kole a cítil, že potřebuje změnu. Dlouho neotálel a dohodl se na ukončení spolupráce s koučem Goranem Ivaniševičem, místo něhož angažoval Martina Štěpánka.

Stalo se již veskrze příjemnou tradicí, že v posledních dnech roku Večerník zasedá ke stolu se šéfem marketingových společností TK PLUS a Česká sportovní, abychom se společně ohlédli za uplynulými dvanácti měsíci, které byly na události nejen v tuzemském sportu opět velice bohaté. A sedmašedesátiletý Prostějovan Miroslav Černošek byl u většiny z nich. Ostatně ne náhodou jej server neovlivni.cz označil jako třetího nejvlivnějšího muže českého sportu za Miroslavy Janstou a Peltou! Za sebou nechal například miliardáře Daniela Křetínského či plejádu nejvyšších politických činitelů. Černošek si také rád plní sny, což se mu za více jak dvacetiletou dráhu uznávaného bosse sportovního marketingu skutečně daří. Jedním takovým je i plánovaná výstavba Národního olympijského centra, které má vyrůst v areálu Za Kosteleckou ulicí. Je také předsedou prostějovského tenisového klubu, který právě dnes hraje finále extraligy smíšených družstev, v níž obhajuje již patnáctý titul! Tentokrát jsme hovořili nejen o místním sportu, ale také o politické situaci v Prostějově i ve světě...

V den, kdy vznikal tento rozhovor, byly příslušným stavebním úřadem kolaudovány nové chodníky podél průtahu Brodkem u Prostějova. Čerstvý padesátník Radek Rozmánek si mohl konečně volněji vydechnout. Není se co divit, že tento rok byl nejhektičtější v jeho úřadu. A to ještě funguje jako neuvolněný starosta. Profesí je totiž právník, advokátní praxi má v Olomouci. Sehnat jej k exkluzivnímu rozhovoru v rámci našeho dlouhodobého seriálu s čelními představiteli měst, městysů a obcí tak nebylo nikterak jednoduché...

Je tomu pár dní, co se veřejnost mohla dozvědět o tom, že prostějovský rodák a v současnosti frýdecko-místecký hokejista Radek Meidl požádal o ruku svou přítelkyni Petru Kvitovou. A dlouhodobě nejlepší česká tenistka s tím souhlasila! Sedmadvacetiletý sympaťák pak souhlasil s rozhovorem exkluzivně pro Večerník...

V týmu, který oproti minulému ročníku trápí větší kolísavost výkonů, častější chybovost a tím i poněkud horší výsledky, je Tatsiana Markevich dál jednou z nejstabilnějších jistot. Ani jí se však nevyhnuly některé výpadky a jak sama říká, letos to prostě není úplně ono. „Pořád však makáme na zlepšení a já věřím, že brzy přijde,“ pověděla běloruská smečařka volejbalového výběru VK AGEL v otevřeném rozhovoru pro Večerník.

Stalo se již příjemnou tradicí, že v posledních dnech roku Večerník zasedá ke stolu se šéfem marketingových společností TK PLUS a Česká sportovní, abychom se společně ohlédli za uplynulými dvanácti měsíci, které byly na události nejen v  tuzemském sportu opět velice bohaté. A sedmašedesátiletý Prostějovan Miroslav Černošek byl u většiny z nich. Ostatně ne náhodou jej server neovlivni.cz označil za třetího nejvlivnějšího muže českého sportu za Miroslavy Janstou a Peltou! Za sebou nechal například miliardáře Daniela Křetínského či plejádu nejvyšších politických činitelů. Černošek si také rád plní sny, což se mu za více jak dvacetiletou dráhu uznávaného bosse sportovního marketingu skutečně daří. Jedním takovým je i plánovaná výstavba Národního olympijského centra, které má vyrůst v areálu Za Kosteleckou ulicí. Je také šéfem prostějovského tenisového klubu, který právě dnes hraje finále extraligy smíšených družstev, v níž obhajuje celkově už dvanáctý titul! Tentokrát jsme hovořili nejen o místním sportu, ale také o politické situaci v Prostějově i ve světě...