Na střelecký průměr téměř osmnácti bodů na zápas se v posledním měsíci uplynulého roku dostal prostějovský křídelník Lukáš Palyza a byl vedením Kooperativa NBL vyhlášený nejlepším hráčem prosince. Díky tomu si může užívat jízdy v nablýskané černé limuzíně Hyundai Genesis. Její měsíční zapůjčení je cenou pro vítěze soutěže. „Každý se bude chtít tímhle autem nechat svézt. Slíbil jsem, že každému spoluhráči udělám taxikáře a vezmu ho na trénink,“ usmívá se Lumír Palyza.

V závěru duelu proti Českým Budějovicím zaznamenal Marek Drtina (na snímku) již svou desátou sezónní trefu a poslal jí duel do prodloužení. Třetí nejproduktivnější Jestřáb tak i nadále potvrzuje, že je ofenzivně naladěn a zvládá úspěšně nejen obrannou činnost, přesto nemohl být úplně spokojen. Mrzely ho zejména nevyužité možnosti v prodloužení, navzdory průběžnému stavu 0:3 totiž byla výhra velice blízko.

Přibližně šest stovek obyvatel má nahlášeno trvalý pobyt ve Slatinkách. Tato obec musela na počátku předešlého roku řešit potíže, neboť stávající volební zákon ji uvedl do patové situace, kterou řešily až jarní opakované volby. Po nich se situace ujasnila a starostou byl opět zvolen lídr vítězné kandidátky Jaromír Crha (na snímku).

Zářivý úsměv se vyjímal ve tváři Julie Kovářové po triumfu v úvodním semifinále Českého poháru na olomoucké palubovce. Nebylo divu. Celý tým VK AGEL zvládl derby famózně a také prostějovské libero přispělo kvalitním výkonem k důležitému kroku na cestě za splněním jednoho ze sezónních cílů. Následný exkluzivní rozhovor Večerníku se sympaťačkou přinesl mnoho zajímavého.

Jasně nejlepší hráčkou čtvrtečního přáteláku s Přerovem byla smečařka VK AGEL Barbora Gambová. Třiadvacetiletá odchovankyně Prechezy naznačila, že nevýrazné výkony z první poloviny sezóny by mohly zůstat minulostí a druhá půlka aktuálního ročníku třeba bude mnohem vydařenější.

Po několikatýdenním oddychu od trénování se František Jura vrací od čistě sportovně-manažerské práce opět s hráči na fotbalový trávník, v zimních podmínkách především ten umělý. Plán zimní přípravy třetiligového „A“-týmu je vypracován a nyní nastává čas jeho realizace. Bude-li se letošní dril nějak lišit od těch předchozích, to se Večerník zajímal v exkluzivním interview...

Není to tak dávno, co spisovatelka Jarmila Pospíšilová představila v prostějovské městské knihovně svoji nejnovější detektivku Šamanský bubínek. A aby toho nebylo málo, už na samém počátku roku 2016 vychází této činorodé dámě v pořadí šestý společenský román. Tato plodná spisovatelka ovšem nežije pouze ve světě fantazie, jak by se mohlo na první pohled zdát. Její kmenovou profesí je advokacie, navíc působí od roku 2010 ve funkci neuvolněné starostky obce Vincencov, kde trvale žije. Nelze se tedy divit, že mít volný čas je pro ni vzácná věc. Přesto si pro Večerník chvíli našla a tak vznikl tento exkluzivní rozhovor...

 * Jste opravdu velmi zaměstnaná žena, jak všechny své aktivity zvládáte?

„Psaní mě určitým způsobem naplňuje a už bych si bez něj život těžko dokázala představit. Advokacie je moje profese, kterou jsem si vybrala, která mě baví a živí. Úřad starosty je čím dál těžší zastávat, množství byrokracie narůstá, v této pozici se nikdy nelze zavděčit všem. Na druhou stranu, pokud se něco nového v obci podaří, přináší tato služba i pocity radosti.“

* Uplatňujete při psaní vlastní zkušenosti získané z advokátní praxe?

„Všechny příběhy, postavy a motivace jejich chování jsou skutečně moje autorská fikce. Mám pocit, že si to ani nemohu dovolit, advokát má také povinnost mlčenlivosti. Navíc bych se cítila svázaná okolnostmi daného případu. Daleko lépe se mi tvoří, pokud je vše čirá fantazie. Je pravda, že se díky mé profesi může něco z této oblasti zvlášť v detektivkách zobrazit. Nepíši ovšem takzvané kriminální procedurálky, to by mě ani netěšilo, nedržím se úplně striktně autentických policejních nebo soudních postupů, protože by se to dle mého názoru mělo odehrávat pouze na pozadí příběhu. Kladu důraz na lidský příběh, to zajímá mě a mám pocit, že i čtenáře. Když už ale něco popisuji, mám jistě výhodu ve znalosti justičních postupů. Jde mi spíše o dokreslení atmosféry.“

* Konzultujete vyšetřovací postupy s odborníkem?

„Velmi výjimečně, ale občas ano. Jde spíše o drobnosti, které předcházejí momentům, než se do řízení vloží obhajoba. Narazila jsem opravdu na situace, kdy jsem si nebyla úplně jistá, v takovém případě se mi dostalo rady od jedné policistky, které jsem vděčná za nezištnou pomoc.“

* Inspirujete se místem, kde žijete, byť je základní místopis smyšlený?

„Většina místopisných pojmenování je smyšlená. Tu a tam použiji reálný název. Lokality jsou do jisté míry inspirovány místy, které znám, ale ze značné části jsou dotvořeny fantazií, okolnostmi příběhu i třeba tím, co by se mi líbilo. Takže vznikne prostředí, které reálně neexistuje, byť třeba čtenáři mají pocit, že určité místo poznali. I když to není pravda, neberu jim to, protože k literatuře patří volnost čtenářovy fantazie, aby si představil místo děje, které může být u každého trochu jiné. Základní osa se odehrává na střední Moravě zhruba na pomezí Hané a Drahanské vrchoviny, tedy v místech, kde žijeme. Určitě si to zaslouží.“

* Jak vlastně vybírá spisovatel příjmení svých postav?

„Vybírám je vlastně spontánně. Snažím se, aby nebyly vysloveně zaměnitelné s jinými postavami v známějších dílech, to by pro čtenáře nemuselo být úplně příjemné. Nedovedu říci přesně jakým způsobem, ale příjmení tak nějak ke křestnímu jménu, které obvykle vybírám postavě jako první, vyplyne v průběhu psaní. V jednom případě si vzpomínám, že snadno zaměnitelné jméno jsem registrovala v anotaci k právě vycházející publikaci, proto jsem příjmení svého hrdiny dodatečně pozměnila. Pokud opravdu nevím, kouknu třeba do telefonního seznamu, které jméno mě zaujme.“ (úsměv)

* Vztahy většiny dvojic jsou v Šamanském bubínku poměrně komplikované, myslíte, že to je charakterem dnešní doby?

„Snad to nebude úplně přesný odraz reality, některé postavy v příběhu spokojené jsou. Do děje se mi ale nutně vplétá doba, ve které žijeme. Většina lidí se nachází pod tlakem, který na ně klade současná společnost, ať už jde o existenční potíže, nebo důsledky konzumního způsobu života. Vidím sice kolem sebe pár šťastných párů, ale většina lidí postupně své problémy řeší, prochází krizemi, které mohou naopak lidi stmelit, pokud je úspěšně překonají. Mnozí najdou spokojenost až ve druhém či třetím svazku.“

* Psychologie postav je opravdu propracovaná, stejně jako vzájemné vztahy - máte k tomuto oboru blízko, zabývala jste se jím někdy?

„Sice jsem tento obor přímo nestudovala, ale zajímá mě, něco o něm vím. Souvisí to určitě také s mým povoláním, protože znalost povah, chování a odhad lidského jednání máte po dvaceti letech advokátní praxe zažité.“

* Předpokládám správně, že před prvním úhozem do klávesnice máte sestavenou základní osnovu příběhu, tedy co se stane a kdo bude pachatelem, motiv činu a řešení. Je tomu tak?

„Detektivka má určitá pravidla a byl by to podvod na čtenáře, pokud bych na konci došla k řešení, k němuž od začátku stopy vůbec nevedou. Nemám ráda něco jako křížovku, kde je příběh vystavěn na čisté logice. Základní linie musí samozřejmě na počátku být, kdo je oběť, jakým způsobem zemře, možný pachatel. Oběť většinou vadí více osobám, příběh má více dějových linií, není to stejné jako třeba v reálném životě. Stalo se mi ale, že jsem nakonec v závěru knihy pachatele zaměnila. Dlouho jsem určitou postavu příběhem táhla jako viníka, ale nakonec u vedlejší postavy nabyl motiv i charakter takové převahy, že jsem pachatele udělala právě z ní.“

Letos šestašedesátiletý starosta Josef Hýbl poprvé nastoupil do čela obce v roce 1998, tedy sedm let poté, co Dětkovice znovu získaly samostatnost od Určic. V té době už čtyři roky hospodařil jako soukromý zemědělec a dodnes je starostou neuvolněným. Ve vlastním hospodářství mu pomáhá jeho syn, kromě něj má Josef Hýbl ještě dospělou dceru. Jako celoživotní zemědělec má blízký vztah k přírodě, které se snaží něco vracet, nejen ji využívat. Právě tento muž byl dalším hostem našeho seriálu rozhovorů s čelními představiteli měst, městysů a obcí prostějovského regionu, který se na stránky Večerníku vrací po sváteční pauze.

Práce a rodina má přednost. Vcelku nečekaně se brankář Tomáš Bureš rozhodl v polovině sezóny ukončit své účinkování v třetiligovém týmu 1.SK Prostějov. Jak se svěřil Večerníku, hlavním důvodem je pracovní zaneprázdnění. Jako spoluvlastník zemědělské firmy má povinností až nad hlavu a již tedy nemůže dávat fotbalu tolik, kolik by si sám představoval. „Práce na poli se nedá naplánovat, nikdy nevím předem, jestli stihnu trénink...,“ prozradil v exkluzivním rozhovoru populární gólman a dodal: „Chytat ale chci dál, už však jen na nižší úrovni.“

Možná si někdo vzpomene na své dětství a miniaturizovanou stolní verzi kulečníku, kterou bylo možno zakoupit v socialistickém hračkářství. Brzy po revoluci zaplnily spoustu restaurací kulečníkové stoly s děrami. Jde samozřejmě také o kulečník, ale ten soutěžní se hraje v české klasické podobě na takzvané karamboly. O tajích tohoto sportu a úspěších prostějovského klubu si Večerník povídal hned se dvěma významnými členy – předsedou Jiřím Nenálem a zkušeným hráčem ověnčeným mnoha úspěchy Martinem Dostálem.

Když se dařilo, patřil útočník Štěpán Přikryl v týmu starších dorostenců k rozdílovým hráčům, kteří dávali pohledné góly, byť některým akcím by třeba slušela přihrávka lépe postavenému spoluhráči. Ve většině podzimních zápasů toho ale ani on mnoho nezachránil. Aspoň se představil i v mužském „áčku“, ač dvakrát střídal na poslední minutu.

Nejlepší ženou tipovačky FOTBALOVÁ DEVÍTKA VEČERNÍKU se stala Lenka Karásková. Expertka z Ptenského Dvorku dokázala jako jediná žena zvítězit v týdenním kole a celkově obsadila vynikající desáté místo. U příležitosti slavnostního vyhlášení nejlepších tipérů, o němž Večerník informoval v minulém vydání, jsme usměvavou odbornici krátce vyzpovídali.