AKTUALIZOVÁNO: Tomáš Berdych: POPERU SE O NÁVRAT DO DESÍTKY!

Hodně zajímavé období prožil od předčasného vyřazení na French Open Tomáš Berdych. Nejlepší český tenista, který po dlouhých letech vypadl ze světové desítky, skončil v Paříži už ve druhém kole a cítil, že potřebuje změnu. Dlouho neotálel a dohodl se na ukončení spolupráce s koučem Goranem Ivaniševičem, místo něhož angažoval Martina Štěpánka.

Společně přicestovali už do Wimbledonu, kde Berdych obhajoval loňské semifinále. A stejný kousek se mu povedl také v letošním roce, kdy mu experti věřili jen pramálo. Člen prostějovského TK Agrofert ale dokázal postoupit hned před dva hráče Top Ten a jeho cestu zastavil až pozdější vítěz Roger Federer. Přesto Berdych tenisovému světu ukázal - jsem tady a ještě nekončím! „Wimbledon mě pořádně povzbudil do další práce. Nebylo by špatné, aby na konci sezóny bylo u mého jména jednociferné číslo,“ naznačil své ambice pro příští měsíce momentálně patnáctý hráč světa, který v uplynulém týdnu odjel slavit dvouleté výročí svatby s manželkou Ester na luxusní řecký ostrov Mykonos.

* Po necelém roce jste se odhodlal k další výměně trenéra. Co bylo důvodem tohoto poměrně rychlého rozhodnutí?
„Je to jednoduché. Výsledky neodpovídaly mým představám, řada věcí nám nefungovala, takže nebyl důvod otálet. S Goranem Ivaniševičem jsme měli odlišné představy o tréninku. Zjistil jsem, že potřebuji jiný přístup. Některé věci byly osvěžující, jiné ale měly opačný účinek. Tenis je o výsledcích a ty nebyly příliš dobré. Stalo je, jede se dál.“
* Nemáte pocit, že pokus angažovat superkouče byl vlastně mařením času?
„Tak to nevnímám. Rozhodně tuto zkušenost nevnímám nějak negativně. Zkusil jsem si ji, tuto možnost mám odškrtnutou. Nebyla to ztráta času. Ověřil jsem si, že potřebuji dát více na vlastní pocity. Už mi není dvacet, mám něco za sebou. A k tomu, abych měl k trenérovi respekt, nepotřebuji, aby měl v kapse pět grandslamových triumfů...“
* V čem byl největší problém?
„Když to řeknu zjednodušeně, tak on chtěl pracovat na věcech, které jsou nadstavbou něčeho. Ale že věci předtím, které jsou gró mého tenisu a jsou základ, tak ty úplně nefungovaly, to se v uvozovkách přecházelo. To by měla být samozřejmost, to umíš, fajn, musíme dělat tohleto. Takhle to u mě nefunguje, možná u jiných hráčů. Já potřebuju jiný přístup, jinak fungovat.“

* Uvažoval jste o změně delší dobu?
„Ani ne. Umím ale odhadnout, kolik let mám ještě před sebou. Nemůžu další rok něco jenom zkoušet. Byli jsme spolu rok, to je celkem dlouhá doba. Výsledky nepřišly. Byly to docela snadné počty.“
* Radil jste se s někým, nebo šlo čistě o vaše rozhodnutí?
„Byl jsem do angažování takzvaného superkouče možná zbytečně až moc tlačený, protože můj vnitřní pocit to asi nikdy nebyl. I tímhle jsem se přesvědčil, že musím dát hlavně na sebe a rozhodovat se podle sebe. S nejbližšími jsem pochopitelně o všem mluvil. Ale konečný verdikt vždy dělám sám, jde o mé rozhodnutí. Stejně jako na kurtu. Tam mi taky nikdo nemůže pomoci.“
* Ivaniševiče nahradil Martin Štěpánek, který vedl Chorvata Ivana Dodiga. To zřejmě nebyla náhodná volba...
„Na chvilku jsme si spolupráci vyzkoušeli v Monte Carlu a Madridu, když byl ještě trenérem Goran. Známe se dlouho, vím, jak pracoval s Ivanem Dodigem. Jsme na podobné vlně, rozumíme si. Rychle se to potvrdilo i v tréninku. Hráč se s trenérem musí znát, vědět, jaká je osobnost, a podle toho se věci líp staví a fungují. Myslím, že tomu hodně rozumí a je daleko víc na vlně k tomu, abychom si líp rozuměli a věci jeden od druhého lépe vstřebávali“
* Před Wimbledonem vám hrozil žebříčkový propad, protože jste obhajoval loňské semifinále. Nesvazovala vás tato skutečnost?
„Pochopitelně jsem si uvědomoval, že mě čeká těžká obhajoba dost velkého počtu bodů. Ale nějak zvlášť jsem to neprožíval, přece jen už mám něco za sebou. A žebříčkové postavení je jenom číslo. Když máte formu, nehraje to velkou roli.“
* Bez větších problémů jste se dostal do osmifinále, v němž jste v pěti setech přetlačil osmého hráče světa Thiema. Bylo pro vás vítězství nad tenistou nastupující generace zadostiučiněním?
„Takhle bych to neřekl. Měl jsem dobrý pocit ze své hry, kůli tomu tenis stále hraji. Kdybych ten pocit neměl, už na kurtu nejsem. Ať už se věnujete kterémukoli sportu, děláte to pro radost. A tu jsem měl i v tomto utkání.“ (úsměv)
* I když bylo dlouhé, pětisetové?
„Já mám naopak pětisetové zápasy rád. A ve Wimbledonu jsem ještě takový duel neprohrál.“ (smích)
* Následovalo čtvrtfinále s Djokovičem. Měl jste před zápasem informace, že není zdravotně zcela v pořádku?
„Že není úplně v pohodě, jsem poznal, až když jsme začali hrát. Nesměl jsem ale na to myslet. Bylo třeba udržet stoprocentní koncentraci. Povedlo se. Kdybych nevyhrál první set, mohlo být všechno jinak. Dopadlo to Novakovou skrečí, byl to takový dárek. Vzhledem k průběhu předchozích měsíců si myslím, že jsem si ho zasloužil.“
* Porážku přineslo až semifinále. Šlo Federera vůbec při jeho formě porazit?
„V tomto zápase ne. Můj výkon byl hodně dobrý, výsledek tomu ale neodpovídal. Roger mi ale nedal šanci. Když potřeboval, udělal bod. Nešlo s tím nic dělat...“
* Jaké tedy je konečné hodnocení třetího grandslamu roku?
„Z Wimbledonu mám skvělý pocit. V každém utkání se podařilo udržet koncentraci až do posledního míče. S mým tenisem jsem byl opravdu spokojený, nemohl být o moc lepší. Semifinále beru jako odrazový můstek do dalších měsíců.“
* Jak moc výsledek povzbudí před začátkem druhé poloviny sezóny?
„Odehrát dobrý turnaj je fajn, ale já povzbuzení ani příliš nepotřebuji. Dokud budu mít z tenisu požitek, budu hrát. Až zmizí, skončím. Zatím je to, jak si přeji. Proto ani nepřemýšlím, jak dlouho ještě vydržím. Možná dva roky, možná pět. Uvidíme...“
* V každém případě neobhajujete žádný extrémně velký počet bodů. Cítíte šanci na návrat do světové desítky?
„Jak už jsem řekl, on ten žebříček vážně není úplně nejdůležitější, i když třeba z pohledu nasazení do turnajů je dobré být co nejvýše. (úsměv) Ale bylo by hezké vrátit se do Top Ten. Nebude to snadné, ale šance na takový postup tu je. Poperu se o ni! Už kvůli tomu se na další měsíce těším, budou hodně zajímavé.“
* Loni jste kvůli zdravotním problémům musel vynechat i US Open, což se letos nestane. Jak je to s vaším snem o vítězství na grandslamovém podniku?
„V minulosti, i té nedávné, se pořád řešilo, jestli mi neutíká čas a šance na grandslam se nezmenšuje. Já jsem to tak úplně necítil. To neustálé probírání mých šancí ničemu neprospělo... Prostě o tomhle bylo zbytečně moc napovídáno a zbytečně moc se řešilo, jestli čas běží a jestli vyhraju nebo nevyhraju grandslam. Pro mě to nebyl nikdy žádný můj cíl, co by šlo vyloženě ze mě!“
* Takže o triumfu na turnaji velké čtyřky nesníte?
„To zase ne! Grandslam je snem každého tenisty, jenže k jeho získání vede dlouhá cesta. Takový turnaj trvá dva týdny, musíte jít od prvního kola, krok za krokem a žádný se nedá přeskočit. K titulu mám teď docela daleko, což neznamená, že na něj nemyslím. Ale tady jsme se o tom pořád bavili, tak to nevyšlo, přijde to příště a znovu vyhraješ a ve finále to akorát odvádělo pozornost od toho, jak jsem byl naučený fungovat. Pořád to zůstává cílem, ale teď je to tak daleko, že musím jít hodně kroků zpátky, abych zase mohl začít a vykročit správnou nohou.“
* Co potřebujete udělat, aby se sen mohl splnit?
„Musím se spoléhat sám na sebe a být sám sebou. Přirozený. Dělat věci tak, jak jsem byl naučený. To si myslím, že bude fungovat.“