„KULEČNÍK ZÍSKÁVÁ VE SVĚTĚ POPULARITU!“ Unikátní dvojrozhovor s dvěma machry od fochu.

Možná si někdo vzpomene na své dětství a miniaturizovanou stolní verzi kulečníku, kterou bylo možno zakoupit v socialistickém hračkářství. Brzy po revoluci zaplnily spoustu restaurací kulečníkové stoly s děrami. Jde samozřejmě také o kulečník, ale ten soutěžní se hraje v české klasické podobě na takzvané karamboly. O tajích tohoto sportu a úspěších prostějovského klubu si Večerník povídal hned se dvěma významnými členy – předsedou Jiřím Nenálem a zkušeným hráčem ověnčeným mnoha úspěchy Martinem Dostálem.

* Jaké je přesné vymezení pojmů kulečník a billiard. A jaké jsou zásadní rozdíly?

Martin Dostál: „Jde o dva názvy pro tutéž hru, podobně jako třeba fotbal a kopaná. Možná bývá mezi laickou veřejností zafixováno, že biliár je ten s šesti děrami a osmi koulemi, který je světově nejrozšířenější, ale i to je kulečník, stejně jako ten karambolový bez děr. Zcela specifickou hrou je snooker, který se u nás hraje, pokud vím, pouze v Praze.“

* Jak se vůbec hra vyvinula, hrála se původně pro zábavu, z čehož se vyvinulo sportovní odvětví?

MD: „Úplné počátky sahají do Anglie a dvanáctého století, kde se zahnutými holemi posunovaly po trávníku koule skrz branku, za níž byla koule, do které se hráči museli trefit. Tato druhá koule pak měla porazit kuželku. Tomuto nasvědčuje překlad anglických slov billy (koule) a yard (dvůr, hřiště). Hra v této podobě se dostala do Francie, kde ji začali modernizovat. Nejdříve ji z trávníku přenesli na dřevěnou desku stolu, později odstranili ze stolu branku, místo dvou koulí dali na stůl tři, zahnuté hole se změnily na rovné a hrál se karambol. První mistrovství světa se hrálo v New Yorku v roce 1873. V Československu byl kulečníkový svaz ustaven až v roce 1936.“

 * Jaké byly počátky karambolového kulečníku v Prostějově?

MD: „S myšlenkou založení sportovního oddílu kulečníku v Prostějově přišli Stanislav Svoboda a Zdeněk Šup, kteří trpělivě shromažďovali potřebné informace ve městech, kde již oddíly existovaly. Následně obcházeli všechny prostějovské hostince a snažili se tamní hráče a nadšence sdružit v nové sportovní organizaci. Ustavující schůze nové TJ Kulečník Prostějov se konala dvaadvacátého listopadu 1980 v Hostinci u Spartaku (nynější Restaurace u Dittrichů). Předsedou byl zvolen Jaroslav Veselý, do výboru tělovýchovné jednoty byli dále zvoleni pánové Stanislav Svoboda, Milan Benda, Slavomír Lenert a Josef Vavřinec.“

* Jakými největšími úspěchy se může váš klub za dobu své existence, tedy od osmdesátých let, pochlubit?

MD: „Prostějovský klub těžil od devadesátých let z výborné práce s mládeží pod vedením Milana Kunerta. Od této doby se v klubu dosahovalo prvních republikových úspěchů. Kadeti a junioři Martin Tunkr, Martin Dostál, Zdeněk Galíček a Martin Valášek získali mnoho juniorských titulů a také reprezentovali Českou republiku v mezinárodních utkáních i na mistrovstvích Evropy, ovšem bez výrazného úspěchu. V roce 1992 postoupil Prostějov v sestavě Nenál, Kunert, Svoboda a Dostál poprvé v historii do nejvyšší soutěže na malých stolech a v roce 1997 družstvo ve složení Dostál, Valášek a Nenál získalo stříbrné medaile.“

Jiří Nenál: „Je třeba rozlišovat hru na malých a velkých stolech. Na malých stolech jsme vyhráli mistrovství republiky v roce 2006 v sestavě Dostál, Nenál, Galíček. Následujících pět let bylo chudších, nikoli z důvodů výkonnostních, ale kvůli osobní zaneprázdněnosti našich špičkových hráčů, jejichž náhradníci neměli výkonnost potřebnou k dosažení nejvyšších met, byť se velmi snažili. V jednotlivcích vyhrál dvakrát mistrovství republiky na malém stolu Martin Dostál. Další dva republikové šampionáty družstev jsme vyhráli až v roce 2011 a to v disciplíně kvarty na malých i velkých stolech. Tenkrát za nás hrál brněnský hráč Martin Boháč, což byl a je momentálně nejlepší hráč v republice. Letos počítáme ve dvoučlenných družstvech umístění mezi první trojicí u nás. V lednu se v Praze bude hrát mistrovství České republiky čtyřčlenných družstev na velkých stolech, kde také pomýšlíme na medaili.“

* Jaký je vůbec rozdíl mezi malými a velkými stoly?

MD: „Malé stoly mají délku 2,1 metru, velké 2,8 metru.“

* Jak jste se osobně dostali ke kulečníku?

JN: „Už ve svých patnácti letech jsem dokázal udělat sto karambolů, protože jsem měl cvik z hospodského kulečníku. Technika hry oproti soutěžnímu kulečníku je samozřejmě nesrovnatelná. I v pozdějším období mi zůstaly návyky z hospodského kulečníku, byť jsem z této průpravy celý život těžil. V mládí jsem se věnoval hlavně fotbalu, který jsem skončil v pětačtyřiceti letech, a od dvaačtyřiceti už se plně věnoval kulečníku.“ (úsměv)

MD: „Já jsem naopak hospodský kulečník nikdy nehrál. Přes kamaráda jsem se dozvěděl o zdejším kulečníkovém klubu, přišel jsem si to vyzkoušet a už jsem u tohoto sportu zůstal. Moje cesta byla tedy úplně jiná. Díky pedagogickým vlohám Milana Kunerta jsem se naučil ty správné soutěžní grify. Kvůli zdraví a pokročilému věku už není aktivní a jeho rady nám určitě chybí.“

* Jak to vypadá s výchovou mládeže ve vašem klubu?

JN:  „S mládeží je dnes všeobecně ve všech sportech velký problém, konkurence jednotlivých sportů je dnes oproti době třeba před deseti lety obrovská. Tu a tam se objeví mladí zájemci v doprovodu rodičů, ale většinou to skončí u několika tréninků s tím, že jejich hlavní sport je třeba hokej nebo fotbal. A není to problém pouze našeho města. Vykonávám současně funkci předsedy naší Středomoravské oblasti, v níž máme pouze dva mladé hráče...“

* V kterém věku je nejvhodnější s tímto sportem začít, pokud je cílem závodní úroveň?

MD: „Kadeti mohou začít zhruba od věku dvanácti či třinácti let. Hlavním předpokladem je samozřejmě dosáhnout na stůl a pracovat s tágem, protože žádné dětské verze neexistují a začíná se na normálním kulečníkovém stole. Na rozdíl od jiných sportů nemusí mít hráč žádné specifické fyzické předpoklady, kdo je vyšší, lépe pokryje plochu stolu. Kulečník má jedno podstatné specifikum - hráči v něm dozrávají tak kolem čtyřiceti let, kdy dosahují nejlepších výsledků. Do této věkové kategorie spadá světová špička, i když samozřejmě jsou dobří hráči i v juniorské kategorii.“

* Jaké jsou počáteční investice pro nového hráče?

MD: „Pokud přijde nový zájemce, který kulečník nikdy nehrál, a chce si hru vyzkoušet, nepotřebuje vůbec nic. Zaplatí hodinový poplatek, někdo z členů klubu se mu věnuje a naučí ho základní dovednosti.“

JN: „Jakmile se chce hře věnovat systematičtěji, je ovšem potřeba, aby si pořídil vlastní tágo. My tady máme tága v hodnotě zhruba kolem pětiset korun, ale pro soutěže jsou potřeba kvalitní nástroje stojící od dvou tisíc korun výše. Tága v hodnotě okolo deseti tisíc jsou již velmi kvalitní a vydrží prakticky celý život.“

* A stoly?

JN: „Špičkové velké stoly stojí dvě stě až dvě stě padesát tisíc korun.“

MD: „Stoly, které používáme, stály zhruba padesát tisíc malý a kolem osmdesáti tisíc velký, jsou ale vyrobeny v Turecku. Kromě těchto počátečních investic jsou ale nutné každoroční výdaje do obnovy povrchu stolů a koulí. Špičkové plátno na jeden stůl přijde na osm tisíc korun, tři koule asi patnáct set korun.“

* Existuje něco jako hráčské dresy?

JN: „Samozřejmě, máme jednotné oblečení, jednobarevné košile, černé kalhoty a vesty s logem našeho klubu a sponzorů. Základní oblečení je pro soutěže přímo předepsané.“

* Jaký zaznamenáváte zájem o kulečník a jaký je všeobecný trend u nás a ve světě? Je správný dojem, že povědomí o kulečníku jako závodním sportu je velmi omezené?

MD: „Kulečník získává ve světě na popularitě, zejména takzvané kvarty, kde nejsou dlouhé únavné série a hra má šanci diváka více zaujmout. Rozšiřuje se postupně na další kontinenty, populární je třeba v Asii nebo Jižní Americe. Dřív to byl poměrně nenápadný sport, jehož popularizaci pochopitelně hodně pomohla média a internet.“

* Je to více mužská záležitost nebo se o kulečník zajímají i dámy?

JN: „Pool, tedy kulečník s děrami, hraje hodně žen, ale klasický karambolový kulečník je hodně mužská záležitost. Ženy jsou výjimkami.“

MD: „Existují ve světě ženské šampionáty, u nás v republice hrála kulečník v poslední době na slušné úrovni jediná hráčka, tuším z Olomouce. I k nám občas nějaké dámy zajdou, trénoval jsem tři děvčata, ale bez dlouhodobého efektu.“

* Dělali jste někdy nějakou „osvětu“ na prostějovských školách?

MD: „Snažili jsme se spíše o zprostředkování informací jak přímo ve školách, tak přes média, ale kýžený výsledek se nedostavil.“ (povzdechne si)

* Jaké máte v Prostějově zázemí pro svou činnost?

MD: „Dlouhodobě se potýkáme s nedostatkem financí, v jiných městech pokrývá provozní náklady na nájem, energie a podobně město, naše náklady ve výši dvě stě tisíc korun ročně musíme řešit sami, částečně díky sponzorům. Je jich samozřejmě minimálně, protože reklama v naší herně, kam chodí většinou stále stejný okruh lidí, nemá pro podnikatelskou sféru potřebný efekt.“

* Jak jsou organizovány domácí a mezinárodní soutěže v kulečníku a jaká soutěž se vlastně hraje v Prostějově?

JN: „Tuto sezónu chceme na dřívější výborné výsledky navázat, protože hrajeme v nejsilnější možné sestavě a výsledky tomu zatím odpovídají. Podzimních sedm zápasů jsme vyhráli a před jarními odvetami máme solidní náskok. Je velký předpoklad, že moravskou část národní ligy vyhrajeme a postoupíme do nejvyšší soutěže, extraligy. Příští rok by se tedy u nás měli představit ti nejlepší domácí hráči, především z Ostravy, Bohumína nebo Žižkova, dnes je kvalitní i Ústí nad Labem. Každopádně bude se na co dívat a budeme se muset hodně snažit, abychom obstáli. Budeme se od počátku pochopitelně snažit o co nejlepší umístění.“

* A mezinárodní?

JN: „Každé dva roky se hraje mistrovství Evropy, naposled bylo v Německu. Trvá zhruba čtrnáct dnů a hrají se všechny disciplíny, tedy technické i kvarty.“

MD: „Z naší republiky máme úspěšné jednotlivce v juniorských kategoriích, Marek Faus, vše v technických disciplínách, kde je menší konkurence. Na domácí scéně jsou mistrovství organizována odlišně, pořádají se po jednotlivých disciplínách na různých místech rozložené v průběhu celého roku. I náš klub se každoročně snaží aspoň jedno mistrovství pořádat, naposledy bylo loni v říjnu.“

* Kdo patří k domácí, evropské a světové špičce?

MD: „V Evropě je kulečník nejpopulárnější v Belgii a Nizozemí, tam to je po fotbalu druhý národní sport. Dále se hraje spíše v západní Evropě, na východ od nás kulečník příliš rozšířený není. V dobách socialismu totiž nebyl zrovna v oblibě komunistických funkcionářů jako buržoazní přežitek. Do světových soutěží začínají promlouvat také Asiaté nebo Kolumbijci.“