Tatsiana Markevich: „Tahle sezóna je zatím divná...“

V týmu, který oproti minulému ročníku trápí větší kolísavost výkonů, častější chybovost a tím i poněkud horší výsledky, je Tatsiana Markevich dál jednou z nejstabilnějších jistot. Ani jí se však nevyhnuly některé výpadky a jak sama říká, letos to prostě není úplně ono. „Pořád však makáme na zlepšení a já věřím, že brzy přijde,“ pověděla běloruská smečařka volejbalového výběru VK AGEL v otevřeném rozhovoru pro Večerník.

* Začněme nejdůležitější soutěží, tedy Champions League, v níž se vám nepodařilo zopakovat loňskou senzaci. Proč?

„Dostaly jsme se do hodně těžké skupiny, určitě ještě náročnější než před rokem. Přesto jsme samozřejmě chtěly bojovat o co nejlepší výsledky a pokusit se znovu vyhrát aspoň nějaký zápas. Bohužel to zatím nevyšlo a teď už je jisté, že lepší než čtvrté v tabulce neskončíme. Po špatném prvním utkání v Polsku, kde jsme s novými hráčkami v sestavě ještě zdaleka nefungovaly podle představ, přitom následovalo zlepšení ve druhém souboji doma s Istanbulem. Proti Eczacibasi jsme hrály fakt dobře, jenže v rozhodujících okamžicích přišly zbytečné chyby vedoucí k těsné porážce ve všech třech setech. Načež jsme v dalších dvou střetnutích šly zase dolů právě vinou zmíněných vlastních chyb, kterých letos děláme strašně moc. Tím pádem nedokážeme vyrovnaně držet krok celou dobu, naopak silní soupeři nám vždycky bodově odskočí.“

* Je problém kromě hrubek ještě v něčem jiném?

„Hlavně ze začátku byla velmi složitá komunikace s oběma mladými Kubánkami. Ony mluví jen španělsky a tím pádem jsme se s nimi kromě Soli prostě nedomluvily nejen mimo hřiště. I na něm je potřeba okamžitě nebo rychle řešit vzniklé situace, důležité je především postavení při obraně, ale taky další věci, jako útočné signály, reakce na nečekané míče a podobně. Tohle všechno nám dlouho moc nefungovalo, a ačkoliv se komunikace za uplynulé týdny o poznání zlepšila, ideální pořád ještě není. Stejně jako je pro soudržnost celého kolektivu důležité, aby všechny jeho členky držely pospolu a netvořily se oddělené skupinky.“

* Nehrozí ztráta motivace kvůli faktu, že si v základní skupině C Ligy mistryň už nemůžete tabulkově polepšit?

„Bez ohledu na lednové výsledky sice skončíme v pořadí až čtvrté, ale přesto se vůbec nebojím toho, že bychom do zbývajících dvou zápasů neměly dostatek motivace. Naopak budeme chtít o to víc dokázat, že umíme hrát opravdu špičkový volejbal nejvyšší mezinárodní úrovně. Zejména v závěrečném utkání proti Chemiku budeme chtít doma hrozně moc zvítězit pro naše fanoušky, kterým jsme zatím zůstaly trochu dlužny loňské krásné zážitky. Třeba to aspoň na závěr vyjde, byť Police má ohromně silné družstvo a uspět tak bude velice náročné. Zvlášť když oni asi budou do poslední chvíle bojovat o postup do play off. Dáme však do toho všechno.“

* Ani do UNIQA extraligy jste nevkročily správnou nohou, ovšem po úvodní porážce od Ostravy opět jen vítězíte. Jak hodnotíte dosavadní počínání v elitní soutěži ČR?

„Ten špatný začátek a prohra v Ostravě nás pochopitelně mrzely, ale bez nějakého vymlouvání šlo o důsledek komplikované přípravy. Holky celou dobu trénovaly jen v pěti nebo šesti, my reprezentantky jsme dorazily těsně před startem české ligy a podle toho bohužel vypadalo zahajovací střetnutí. Tak rychle se srovnat fyzicky i týmově prostě nešlo. Naštěstí se od té chvíle postupně zlepšujeme a už ani jednou jsme neměly větší problémy dovést zápas do vítězného konce. Jenže ani na domácí scéně se nedokážeme vyvarovat občasného většího chybování, například v Přerově nebo nedávno na vlastním hřišti s Brnem. Navíc děláme dost vyloženě laciných až divných hrubek, třeba k nám letí vysoký balón zadarmo a spadne na zem, což se prostě nesmí stát. Někdy je to jedním slovem chaos. (smutný smích) Celá tahle sezóna je zatím taková trochu divná.“

* Jak se po herní stránce cítíte vy osobně?

„Výkony celého týmu mají samozřejmě vliv na jednotlivé hráčky, takže se mi určitě nehraje tak dobře jako v minulé sezóně. Ta nám vyšla skvěle, teď je to horší. A moje výkony tomu odpovídají, rozhodně můžu hrát lépe. Cítím, že nejvíc ze všeho mi chybí společná letní příprava s holkama, kterou jsem nemohla absolvovat kvůli reprezentačním povinnostem.“

* Co očekáváte od druhé poloviny soutěžního ročníku?

„Hlavně to, že se budeme stále zlepšovat, abychom poslední dva zápasy v Champions League a pokud možno všechny zbylé duely v českých soutěžích odehrály v maximální možné kvalitě. Tohle je teď naše největší motivace, proto každý den dál poctivě makáme. Vyhrát národní pohár i extraligu je vždycky jasný cíl a povinnost, za jejímž splněním půjdeme. A měly bychom přitom zvládnout všechny zápasy bez porážky, ideálně 3:0 na sety. Neboť tak se to od nás právem očekává. Já věřím, že půjdeme volejbalově nahoru a vítězné předpoklady naplníme.“

* Na Vánoce se chystáte domů do Běloruska?

„Samozřejmě, a strašně se těším. Během této sezóny jsem totiž v Prostějově bez dcerky, která zůstala doma, a po pravdě se mi moc stýská. Pořád na ni myslím a je jasné, že i tohle může v mých výkonech hrát svou roli, ačkoliv se pokaždé snažím na maximum. Teď konečně budeme aspoň pár dní spolu. Takže hned v úterý dvaadvacátého prosince po posledním utkání s Přerovem vyrážíme s mým mužem na cestu autem do Běloruska, abychom byli co nejdřív doma. Všichni společně si užijeme krásné svátky a pak zase musím zpátky sem. Naštěstí vypadá slibně možnost, že by dcerka mohla za mnou do České republiky přijet někdy koncem února, za což bych byla opravdu šťastná.“

* Za VK AGEL hrajete už třetím rokem. Plánujete i dál zůstat, nebo vás to táhne jinam?

„Já jsem v Prostějově naprosto spokojená, a pokud nebudu muset, tak nikam jinam nechci. Máme výborného trenéra, který je nejen skvělý kouč, ale také dobrý člověk. A rovněž všichni ostatní z realizačního týmu i vedení klubu stejně jako všichni lidé tady v Prostějově jsou moc hodní, s holkama v družstvu si rozumíme, líbí se mi prostředí klidného menšího města a celé zdejší zázemí. Prostě to tu nemá chybu, jsem na vše zvyklá a cítím se zde skutečně jako doma. Tudíž bych velice ráda i nadále zůstala.“