„ZAČÍNALA JSEM PODNIKAT S PRAŽIČKOU NA PĚT KILO KÁVY“

Nebývalý úspěch, o kterém se kupodivu sama dozvěděla až z novin! Zakladatelka a současná generální ředitelka společnosti ALIKA Čelčice Jana Kremlová se podle renomovaného magazínu FORBES dostala mezi pětasedmdesát nejvlivnějších žen České republiky. Tento žebříček sestavuje magazín každý rok především proto, aby stejně jako americký FORBES, který jej předkládá celému světu už deset let, tyto ženy podpořil a představil veřejnosti. Věří, že mohou být inspirací pro ostatní dámy, které mají odvahu stát v čele vlastních firem i velkých korporací, mají vliv na tisíce životů a spoustu peněz. A jelikož není obvyklé, aby se mezi tuzemskou smetánku v jakémkoliv odvětví dostala Prostějovanka, Večerník se okamžitě za Janou Kremlovou vypravil.

A rozhovor to byl více než zajímavý...
●● Jak jste přijala zprávu o tom, že patříte mezi pětasedmdesát nejvlivnějších žen této země?
„Abych pravdu řekla, já jsem to vůbec nepochopila! Když tady za mnou letos v létě byli odborníci z magazínu FORBES a chtěli znát můj podnikatelský příběh, myslela jsem, že jde jen o rozhovor, který nyní vedeme například spolu. Normálně si se mnou povídali o životě, něco si v naší firmě vyfotografovali a odjeli. Vůbec jsem netušila, že mě zařadili do nějakého žebříčku úspěšnosti. Nedávno mi pak přišla pozvánka do Prahy na vyhlášení ankety. Neměla jsem ani v nejmenším ponětí, o co jde, takže jsem tam ani nejela. O tom, že mě považují za jednu z pětasedmdesáti nejvlivnějších žen Česka, jsem se poprvé dozvěděla až z novin!“
●● Je to bezesporu prestižní záležitost. Následovala pak nějaká oslava?
„Ve FORBESU jsem si pak prohlédla onen žebříček a magazín si vzala s sebou. Když jsem přišla domů, nikdo z rodiny zde zrovna nebyl, abych se mu mohla okamžitě pochlubit. (úsměv) S oslavou jsem čekala na svého manžela, s nímž jsem si teprve někdy v devět hodin večer otevřela láhev vína.“
●● Co pro vás ocenění znamená? Myslíte, že budete mít více zakázek?
„V první řadě jde především o vámi zmíněnou prestiž. A hlavně mi to udělalo obrovskou radost. Víc od toho neočekávám.“
●● Jaký je vůbec ten váš podnikatelský příběh?
„Jako první začal podnikat můj manžel, a to už za minulého režimu. V tu dobu jsem já působila ve státní správě. Trošku jsem mu tehdy záviděla, imponovalo mi, že člověk může něco dělat sám a je závislý pouze na sobě. Osobně jsem s podnikáním začala v roce 1992 ve svých dvaatřiceti letech. Vyřídila jsem si živnostenský list, vzala si úvěr a koupila pražičku na pět kilo kávy.
A tím jsem začala, mojí první provozovnou byla prodejna v Tylově ulici v Prostějově. Těch pět kilogramů kávy jsem měla vypražených za dvacet minut a jela jsem dál...“ (smích)
●● To jste začínala v hodně skromných poměrech, že?
„No samozřejmě. Navíc moje podnikání odstartovalo jen díky úvěru, já tehdy neměla vůbec žádné peníze. Lehce mě podporoval manžel, který měl prosperující pletárnu.“
●● Jaký jste měla úspěch s praženou kávou?
„Musím přiznat, že kávu tehdy nikdo nechtěl! V tu dobu totiž na český trh razantně vstoupil Douwe Egberts podporovaný masivní televizní reklamou. Takže, i když moje káva byla výborná, špatně se prodávala...“ (pousměje se)
●● Jak dlouhá cesta byla od kávy k arašídům?
„Velmi krátká. Jakmile jsem skončila s pražením kávy, narazila jsem na pána, který potřeboval pražené ořechy. Měla jsem výhodu v tom, že na přístroji pro kávu šly pražit i ořechy. Začala jsem tedy pražit arašídy na výrobu křupek. V tu chvíli mi už manžel musel pomáhat finančně mnohem více, protože šlo o obrovskou zakázku. Došlo to tak daleko, že dvanáct hodin v noci pražil manžel, dvanáct hodin přes den zase já.“
●● Kdy jste se pak rozhodla pražit arašídy ve velkém?
„To nebylo žádné odhodlání, šlo to nějak tak samo! Postupně jsme si pořídili větší pražičku, baličku a další starší zařízení, které manžel repasoval. Začali jsme pražené arašídy dodávat do českých velkoobchodů. Zlomovým okamžikem pro náš úspěch bylo, když jsme se dostali do Kauflandu a Makra. V tu dobu jsme už měli pražírnu v Čelechovicích na Hané, kde jsme si na hypotéku koupili starý mlýn. A začali jsme přijímat zaměstnance. Pomalu přibývaly další zahraniční obchodní řetězce, které od nás začínaly brát zboží. Dodávali jsme už i na Slovensko, a jak rostly obchodní řetězce, my jsme s nimi museli udržet krok. Podařilo se, a daří se nám to stále.“ (úsměv)
●● Spousta lidí říká, že jste bohatá a spokojená žena. Je všechno opravdu tak růžové? Jaká je Jana Kremlová dnes?
„Růžové to není nikdy. Nemám ráda takové ty věty, že něco nebo někdo je za vodou. Za vodou jsou možná rentiéři! Nikdy nevíte, co se může stát a kdy kde nastane problém. Teď si například stěžují naši dopravci, že mají neuvěřitelné problémy při průjezdu některými evropskými státy. Faktem je, že pro mě osobně je podnikání dnes už mnohem snadnější.“
●● V čem například?
„Třeba v tom, že moje děti už dospěly a dvě dcery už z části převzaly vedení firmy. A nyní se nacházím ve stádiu, kdy očekávám, že maximálně do pěti let se obě holky vedení celé společnosti ujmou stoprocentně.
A já s manželem přejdeme do dozorčí rady a budeme vše už sledovat jen z dálky...“ (smích)
●● Jste pyšná na to, že dcery půjdou ve vašich šlépějích a ALIKA zůstane i nadále rodinnou firmou?
„Jistě. Jejich rozhodnutí bylo pro mě velkým překvapením a jsem ráda, že firmu nebudeme muset v budoucnu prodávat.“
●● Můžete prozradit, jak žena jako vy dokáže zvládnout podnikání v takovém rozsahu společně s rodinou a dalšími všedními starostmi?
„Jak už jsem řekla, teď jsou všechny naše děti již dospělé. Jak dvě dcery, tak další dvě děti, které jsme si ještě s manželem později vzali do pěstounské péče. Tím pádem je všechno mnohem jednodušší. No, a když jsem s podnikáním začínala, měli jsme vždy paní na hlídání. Chodila k nám tak dvakrát týdně, protože jinak by se to opravdu zvládnout nedalo. Když děti byly nemocné, pomáhaly samozřejmě i babičky.“
●● Ptám se i proto, že stále ve společnosti pořád převažuje názor, že vydělávat má muž a ženy se mají starat o domácnost...
„Já mám naštěstí manžela, který mě vždycky naprosto chápal a dokonce podporoval. Navíc to není chlap, kterému bych musela doma nosit všechno na zlatém talířku! Děti jsme od začátku vedli k samostatnosti a rovněž k tomu, že doma musí výrazně pomáhat.“
●● Nevyčítaly vám někdy, že nejste pořád doma?
„Ne, nikdy! Navíc, když jsme měli firmu v Čelechovicích na Hané, tak náš byt se nacházel přímo nad kanceláří. Takže dá se podnikat, i když máte děti. (úsměv) Kdo tvrdí, že to nejde, nemá pravdu! Fakt je, že nemám čas se ani večer dívat na nějaký seriál a už vůbec sledovat Facebook. (smích) Dříve jsem přišla večer domů, připravila dětem a manželovi večeři, a když se všichni šli dívat v osm hodin na televizi, já se vrátila zpátky do práce.“
●● Pokud se nepletu, v začátcích vašeho podnikání jste se angažovala navíc v komunální politice, že?
„Ano, hned první dvě volební období po sametové revoluci jsem byla prostějovskou zastupitelkou. Kandidovala jsem jako nezávislá na kandidátce strany Zelených.“
●● Nemáte pocit, že stejně jako v politice, tak i v podnikání je málo žen?
„To nemohu hodnotit. Ale když se projdete po naší firmě, budete se divit, kolik je zde žen a navíc ve významných funkcích! Ve vedení společnosti je nás sedm, z toho pouze dva muži! Zbytek jsou samé ženské, navíc velmi šikovné a svoji práci zvládají i přesto, že mají své rodiny. V tomto je ALIKA možná absolutní výjimkou. Je to ale i tím, že naše firma, jako jedna z mála v republice, má vlastní mateřskou školu přímo ve výrobním areálu. I z tohoto důvodu je pro ženy u nás mnohem snazší tady pracovat, když vlastně své malé děti mohou mít tak říkajíc po ruce. Vždycky je to o tom, jaké jim vytvoříte podmínky, aby se plně mohly věnovat svému zaměstnání.“
●● Dovolte poslední otázku, jak plánujete svoji budoucnost?
„Jednak stále chodit do práce, ale zároveň více cestovat, což jsme si s manželem z časových důvodů dříve nemohli až tak dovolit. Teď ale můžeme v klidu odjet, protože víme, že nás dcery plnohodnotně zastoupí. Jsem za ně ráda!“