Z chuďase se stal princ. A pohádka skončila

Určitě to znáte. Na začátku většiny pohádek máme hrdinu mladého, odvážného, ale chudého jako kostelní myš. Zásluhou vytrvalosti, píle a pevného charakteru se mu po mnohých útrapách podaří získat princeznu a půl království k tomu. Tím ovšem pohádka končí.

Už se v ní obvykle nepíše o tom, kterak si chuďas vedl dál. Tak nějak se počítá s tím, že se mu podařilo stát se osvíceným panovníkem, který díky svým kořenům vždy stál na straně chudých a znevýhodněných. Ale co když tomu tak nebylo? Co když se mu život ve vznešené společnosti zalíbil natolik, že si za každou cenu snažil osvojit její manýry? Co když místo svých starých kamarádů ze zapadlé vesnice začal poslouchat bohaté monarchy, do jejichž nablýskaných paláců byl zván na návštěvy? Co když jim dokonce ze strachu ze ztráty svého dosavadního postavení začal sloužit? Co potom?
A přesně tohle se přihodilo sociální demokracii. V žádné pohádce se totiž nepíše o tom, že by se chuďas začal paktovat s nemilosrdným miliardářem. To by bylo naprosto proti zdravému rozumu!
Ale pozor! Úpadek sociální demokracie nezačal otevřenou spoluprací s Andrejem Babišem, který si z ní velice brzy udělal svůj hadr, s nímž posléze vytíral dle svých vlastních aktuálních potřeb. Onen sešup dolů byl zahájen přímo na vrcholu slávy, a to dnes již legendární větou Jiřího Paroubka: „Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás to má…“ Tehdejší předseda nejsilnější vládní strany ji vyslovil v momentě, kdy novinářům vysvětloval, jak hospodaří se svými příjmy.
Navzdory následné snaze o obrodu a zaklínadlům o prosazování zájmů „obyčejných lidí“, bylo od té chvíle nezpochybnitelné, že minimálně vrcholní představitelé sociální demokracie žijí docela jinými problémy a v naprosto odlišném světě než jejich voliči. Ti navíc ze své podstaty byli zvyklí přiklonit se k tomu, kdo jim víc dá. A zatímco zodpovědný (a snad i proto nepříliš atraktivní) Bohuslav Sobotka „rozdával“ ze státní kasy ještě relativně střídmě, jeho nástupce na postu premiéra to s konjunkturou v zádech rozjel ve velkém zcela bez ohledu na státní rozpočet.
Přestože to nyní vypadá špatně, jedna naděje tu pro ČSSD stále je. Současný vývoj hospodářství nejen u nás jednoznačně spěje k tomu, že dříve či později většina z nás kolektivně zchudne. To se přirozeně neobejde bez skřípění zubů, společenské nestability a změn názorů. Navíc je jisté, že i Andrej Babiš jednou skončí. Kdy to bude, neví nikdo, ale stane se tak určitě. Pak nastane čas pro pýchy zbavené členy ČSSD posbírat zbytky svých levicových ideálů a pokusit se jimi znejistělé lidi získat na svoji stranu. Bude-li se jim dát alespoň trochu věřit, není vůbec vyloučeno, že v nastávající těžké době šanci opět dostanou...

Seriál VOLEBNÍ DOZVUKY se ve svém 1. dílu věnuje úpadku ČSSD a jeho příčinám. Vše najdete v tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vychází v pondělí 19. října