Fejeton Tomáše Kalába : Neležet, makat

Popravdě se musím přiznat, že mě mladá generace při mých poněkud skeptických postojích vždy znovu a znovu překvapí něčím pozitivním. Když jsem se ptal v rozhovoru střelce vítězné branky eskáčka v Jihlavě Kuby Matouška na případné fotbalové vzory, dostal mě odpovědí, že dobrým vzorem je každý, kdo neleží na gauči a maká. Zase mi to vlilo trochu optimismu do žil, že s naší budoucností to nemusí být úplně bledé.
V podstatě jsem se zařídil podle toho. Pokud má člověk svůj názor na dění kolem sebe a má pocit, že se může zasadit o změnu k lepšímu, neměl by kolem toho jen žvanit „mezi svými“, v lepším případě psát. Proto jsem se rozhodl přijmout nabídku a kandidovat v krajských volbách.

Zkušenost to byla každopádně zajímavá, i když jsem v tomto případě stál co do konečných výsledků jaksi na špatné straně. Musíme otevřeně přiznat, že klasická česká levice, pokud tedy do ní počítáme i relikt s názvem ČSSD, to dopracovala tam, kam ti reálněji uvažující už nějakou dobu předpovídají. Sociální demokraté jsou největším „loserem“ těchto voleb, komunisté je těsně následují.
V jejich případě se asi nejvíc prokázalo, jak úzce je spojená krajská a celostátní politika co do vnímání voličů. Měl jsem totiž příležitost být u tvorby volebního programu a zapracovali jsme do něj i některé mně blízké připomínky a názory. Při konfrontaci s ostatními programy mohu říci, že na krajské stejně jako na komunální úrovni platí, že v zásadě lze souhlasit se všemi volebními programy, které se do značné míry překrývají. To mi ostatně potvrdili i moji známí, voliči jiných stran, kteří onen program četli.
KSČM sice v poslední době čelí zvýšenému „zájmu“ liberálních médií a těch, kteří si na bourání minulosti tetelí především vlastní ego. Na druhou stranu je ale fakt, že této straně hodně ublížilo tolerování současné Babišovy vlády. Stala se zkrátka stranou systémovou, konformní, a to se v tomto případě neodpouští. Ostatně předpokládám, že podobný osud za nějaké to volební období potká dnes populární Piráty.
Klasické levicové strany nyní stojí na okraji vlastního rovu a upřeně se dívají do něj. Do příštího roku mají poslední možnost udělat něco, aby definitivně nezmizely z české politické scény. Z tradičních stran by pak zůstali už jen lidovci a ODS. Budou-li ovšem na to mít špičky levicové scény tentokrát dostatek nezbytné reflexe, kterou už několikrát neprokázaly, ukáží nejbližší měsíce.

Aktuální zpravodajství najdete v tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vychází v pondělí 12. října