Komunální volby aneb kulhající demokracie

Již téměř 30 roků máme v naší republice svobodné volby. Kromě nejstarších občanů tento „téměř“ dokonalý nástroj zastupitelské demokracie nezažila, a to včetně současných vládních a komunálních politiků, velká většina současných voličů. Musím se přiznat, že i já patřím ke generaci, která volila svobodně až po roce 1989.

Po prvních volbách jsem si myslel, že vůle občanů bude vždy po volbách bezvýhradně naplněna. Postupem času jsem začal zjišťovat, že ne vždy musí být svobodná vůle občanů naplněna dle jejich přání, neboť náš volební systém umožňuje zejména v komunální politice prakticky jakékoliv vyjednávání koalice, a to bez dosažení vítězství ve volbách, mnohdy dokonce i s malým počtem volebních hlasů. Poslední příklady z různých měst naší republiky tento fakt jasně potvrzují a věřím, že velká většina naší veřejnosti je tímto nechutným divadlem řádně znechucena.
Z tohoto pohledu jsou na tom parlamentní volby poněkud lépe, neboť prvním jednáním o sestavení vlády pověřuje prezident republiky vždy vítěze voleb a ze zákona má na tento krok vždy dva pokusy. V komunální politice vítěze voleb nepověřuje nikdo a je to možná chyba. Po volbách si strany a uskupení, které se dle mandátů dostaly do místních zastupitelstev, sednou a začnou společně a někdy i pokoutně za dveřmi vyjednávat o konečné podobě koalice. Tak se klidně může stát, a mnohdy je to skutečně pravda, že strana nebo uskupení, jež volilo např. třicet procent občanů, což ve velkém městě mohou být desetitisíce voličů, spláče nad konečným verdiktem domluvené nebo lépe řečeno zpachtované koalice.
Politologové a politici se mnohdy zamýšlejí nad slabou volební účastí občanů, padají různé návrhy, mimo jiné dokonce udělat povinnou účast ve volbách. Vysvětlení stále slábnoucí účasti je nasnadě. Jak dlouho trvalo vítěznému hnutí ANO 2011 sestavit vládu, a to i po drtivém vítězství v parlamentních volbách. Jakým způsobem se dohadovaly koalice v Brně, Olomouci a dalších městech, a to i přes naprosto výrazná vítězství hnutí ANO 2011 v komunálních volbách. Proto se příliš nedivím stále sílícím hlasům spoluobčanů, že „na další volby mě již nikdo nedostane“. Takové řeči se mi osobně příliš nelíbí, ale na druhé straně se vůbec nedivím. Je nutné, aby se vrcholné orgány vážně zamyslely nad změnami ve volebním řádu, klidně v tomto směru i nad změnou v ústavě. Jen tak dokážeme dát demokracii v posledních létech částečně pošramocenou důvěru.
Richard Beneš