„DNEŠEK JE MŮJ NEJOBLÍBENĚJŠÍ DEN!“

Citát ze známé pohádky o medvídkovi Pú nepoužil v exkluzivním interview pro Večerník náhodou. Zvlášť v dnešní době platí, že bychom se měli umět radovat z každého prožitého dne. Milan Elfmark nemá nouzi každý z těch dnů naplnit, je příkladem takového renesančního člověka. Vědecký pracovník na prestižní tuzemské univerzitě, dlouholetý starosta Olšan u Prostějova, fotbalový funkcionář. Sportovec, dříve fotbalista a horolezec. To všechno už v životě zvládl. A o tom všem jsme si spolu povídali...

●● Začněme vaší profesí. Jak jste se vůbec dostal k vědecké práci na olomoucké univerzitě?
„Vystudoval jsem matematickou analýzu na Přírodovědecké fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a diplomovou práci jsem psal na téma pseudonáhodných čísel, tedy z oblasti matematické statistiky. No, a to se mi tak nějak stalo osudným... (úsměv) Když jsem nastoupil po vojenské službě na olomouckou univerzitu do zaměstnání v laboratoři výpočetní techniky, tak jsem se začal zabývat statistickým zpracováním vědeckých úloh kolegů z jednotlivých fakult.
V té době jsme měli velice široké pole působnosti od lékařské fakulty až po filozofickou a spolupracovali jsme s řadou význačných profesorů olomoucké univerzity. Ta různorodost úloh pro mne byla velice zajímavou zkušeností. Když po roce 1989 na univerzitě vznikla Fakulta tělesné kultury, dostal jsem nabídku pracovat na katedře biomechaniky, přičemž jsem se mohl věnovat právě statistickému a matematickému řešení úloh z této oblasti.“
●● Můžete čtenářům trochu objasnit odvětví, jimiž se zabýváte?
„Kinantropologie je věda o pohybu člověka, která je široce pojatým oborem. Konkrétně se zabývá strukturou a funkcí pohybových činností člověka. Biomechanika je interdisciplinární vědní obor, který se zabývá mechanickou strukturou, chováním živých systémů a jejich vzájemnými mechanickými interakcemi. Katedra biomechaniky vznikla z původní laboratoře vrcholového sportu, která spolupracovala s jednotlivými svazy. Testovali jsme fyzické a reakční předpoklady řady odvětví jako například lyžaře, fotbalisty, volejbalisty, basketbalisty, motokrosaře, atlety a sportovce mnoha dalších disciplín. Zajímavá práce. Setkal jsem se s řadou kvalitních reprezentantů, nějakou dobu pak byl členem realizačního týmu národního výběru skokanů na lyžích
a severské kombinace. Biomechanika má k fyzioterapii velmi blízko. Biomechanika i fyzioterapie se vlastně zabývají pohybovým systémem člověka. Fyzioterapie se zabývá diagnostikou, léčbou a prevencí poruch pohybového systému člověka.
A k tomu, abyste mohl být úspěšným fyzioterapeutem, musíte mít základní znalosti biomechaniky. Já mám tu možnost, že pro fyzioterapeuty řeším jednak statistiku a také diagnostiku lidského pohybu. K vlastní diagnostice pak používáme různé metody, kinematickou analýzu, dynamickou plantografii nebo isokinetickou dynamometrii. Ale v současné době
u mne již převládá statistické zpracování dat. Takové úlohy se dají řešit v klidu domova a nevyžadují moji přítomnost na fakultě.“
●● Patří tyto vědní obory mezi vyhledávané?
„Fyzioterapie je v moderní době na vzestupu, populace trpí v čím dál mladším věku pohybovými potížemi, takže dobrý fyzioterapeut je určitě žádaný. Do jisté míry může za popularizaci tohoto odvětví mediálně dobře známý profesor Kolář, který spolupracuje s mnoha špičkovými sportovci. Ale není to jen o něm, znám mnoho velmi dobrých rehabilitačních lékařů a fyzioterapeutů, kteří odvádějí stejně dobrou práci v prostějovské nebo olomoucké nemocnici.“
●● Jak se vlastně v dnešní době žije na vysoké škole?
„Je to stejné jako všude jinde... (úsměv) Víte, pořád si stěžujeme, jaký je nedostatek financí, jak je všechno těžké, jaký je všude nepořádek, mohl bych použít ještě expresivnější slovo. Vím, kolikrát to není jednoduché, někteří lidé mají opravdu velké problémy, hledáme viníka, nadáváme na všechny a na všechno. Ale za většinu problémů si přitom můžeme my sami! Někdy by bylo lépe dvakrát měřit, než něco říci, co už nikdy nevezmeme zpět. Já se velice rád toulám po horách, a když se tak podívám z toho kopce dolů, jsou ty problémy o hodně menší... Znáte jistě medvídka Pú. Jednou takhle potká Pú Prasátko a ptá se ho: ´Prasátko, jaký je den?´ a Prasátko odpoví: ´Je dnes.´ A medvídek Pú na to řekne: ´To je dobře. Můj nejoblíbenější den.´ Ano, měli bychom být vděčni za každý den, který jsme od Boha dostali a radovat se z něj.“
●● Když už jste zmínil ty „kopce“, prošel jste jich v životě hodně a ne ledajaké...
„Teď už ale chodím jen po těch menších, vysoké kopce jsem již raději odložil, mám přece už téměř věk seniora. (smích) Pravdou je, že na přelomu osmdesátých a devadesátých let jsem hodně cestoval po velehorách. Největší zážitky mám z Altaje z rusko-mongolského pomezí, ze sibiřského Kodaru a Himalájí, kde se tyčí přenádherná hora Pumo-Ri, v šerpštině ´neprovdaná dcera´, která je vysoká 7161m. Naproti přes údolí se díváte na Everest, Nuptse, Lhotse, ledopád Khumbu, prostě úžasné. Krásnou přírodu jsme objevovali také v Alpách, Monte Rosa, Mont Blancu, na Podkarpatské Rusi, při zdolávání Elbrusu na Kavkaze. Rusko-gruzínská hranice byla už tehdy pečlivě střežená, takže jsme na vysokohorských chodnících potkávali časté hlídky. V posledních letech organizuji pro své kamarády a známé menší výšlapy na bližší i výškově přijatelnější pohoří do českých a slovenských hor. Jsou to takové příjemně prožité víkendy.“
●● Přesuňme se nyní od vaší profese do oblasti komunální politiky, již pátým rokem jste ve funkci starosty Olšan. Co je pro vás v práci pro obec nejobtížnější?
„Asi to ´papírování´, nepřehledná a často se měnící legislativa, zpracování hlášení či posílání na různé instituce. Zpracujete jedno hlášení a už po vás chtějí druhé, jedno posíláte na úřad A, druhé na úřad B, přičemž informace v jednotlivých hlášeních se z osmdesáti procent kryjí a zbývajících dvacet je více než nepodstatných. Vůbec nechci zpochybňovat účel kontroly nebo evidence, ale často mám pocit, že to s tím ´papírováním´ přeháníme. Na obcích, jako je ta naše, nebo ještě menších, to není možné zvládat bez dalšího úřednického aparátu. Takže místo toho, abychom řešili problémy obce, vyplňujeme hlášení, studujeme vyhlášky, zákony, nařízení. A to ještě na většině krajských i městských úřadů se setkávám s ochotnými lidmi, kteří mi chtějí pomoci a pomůžou s řešením, ať už je to odbor životního prostředí, dopravy, stavební odbor, okresní hygienická stanice, dopravní inspektorát, správa silnic. Toho si moc vážím.“
●● S čím se v současnosti v Olšanech nejvíce potýkáte?
„Naše obec se nachází v blízkém okolí největších měst Olomouckého kraje a u sjezdu z rychlostní komunikace, tudíž zatížení dopravou je větší, než v jiných vesnicích. Nedávno jsme si dělali měření průjezdnosti vozidel v ulici směrem ke komunikaci R46 a od ní. Za jeden den projede touto ulicí na devět tisíc vozidel, z toho je více jak dvoustovka nákladních aut či kamionů. Ba co víc, čtvrtina řidičů překračuje v tomto úseku povolenou rychlost padesát kilometrů v hodině. A teď co s tím? Právě řešení dopravní situace v naší obci, včetně parkování, považuji za velký problém, který musíme
v nejbližší době řešit a vlastně se ho i už řešit snažíme.“
●● Jaké významné akce máte úspěšně za sebou?
„Z projektů, které jsme v současné době dokončili, bych zmínil opravu místní knihovny, v obci Hablov rekonstrukci kulturního domu a také první etapu výsadby zeleně podél komunikace R46. Dále pak máme v realizaci tři projekty, jimiž jsou revitalizace veřejných prostranství, výstavba ´sběrného dvora´ a zřízení zázemí pro pracovníky údržby obce. V neposlední řadě myslíme na výsadbu zeleně, stromů a keřů v extravilánu obce. Připravujeme také opravu památkově chráněných budov farního areálu a rádi bychom započali výstavbu komunitního centra pro seniory. Plánů je hodně, prostě pořád je co dělat. Uvidíme, co se nám podaří.“ (úsměv)
●● Kromě všeho uvedeného jste ještě aktivní jako fotbalový funkcionář. Kde jste poprvé „přičichl“ ke kopané?
„Moje sportovní kariéra není nijak bohatá. Prošel jsem pouze mládežnickými kolektivy fotbalového klubu TJ Železárny Prostějov a samozřejmě naším sportovním klubem v Olšanech. S dorosteneckým týmem ´Želízek´ jsme hráli úspěšně ligu, kterou jsme také v roce 1977 vyhráli. Byla to dobrá parta kluků z vesnic v okolí Prostějova, přímo z města tam byli dva, tři chlapci. Měli jsme dobrého trenéra, Jožku Sivoně, v brance chytal Luděk Mikloško, řekl bych, že se nám dařilo. Rád na toto období vzpomínám. Ale potom jsem dal přece jen přednost škole a práci na univerzitě v Olomouci, fotbal jsem si pak už zahrál spíše jen rekreačně. Některé spoluhráče z té doby sem tam potkávám a s některými vzniklo přátelství, které trvá do dnešních dnů.“
●● Jak jste se ocitl ve funkci předsedy Okresního fotbalového svazu Prostějov?
„Moje současné působení ve výkonném výboru vzniklo tak trochu náhodou. Oslovili mne někteří kamarádi, kteří v něm již dříve pracovali, zda bych nebyl ochotný se také zapojit do práce výboru. Po nějaké době a určitém zvažování jsem souhlasil, načež ve volbách v roce 2009 jsem se stal členem. A že jsem nyní v čele VV OFS? To se vyvinulo tak nějak během času, napomohlo povídání si s funkcionáři z okolních klubů a samozřejmě k tomu přispěly i mé osobní náhledy na činnost svazu.“
●● Jaká panuje v prostějovském výkonném výboru atmosféra?
„Domnívám se, že se sešla skupina lidí, která má zájem o fotbal, chce pro jeho rozvoj pracovat. Podobně je tomu i na krajské úrovni. Někdy mne mrzí postoje některých klubů, které jakoby nás rozdělovaly - na jedné straně výkonný výbor a na druhé kluby... Staví se do pozice, že jim chceme jejich činnost jen komplikovat a dělat těžší. To ale není pravda! Naopak naše činnost je tady pro ně, děláme vlastně ´určitý servis´ pro kluby a snažíme se jim pomáhat. Takhle to bylo, když dělal sekretáře Pavel Peřina a já doufám, že to bude fungovat i nadále s Karlem Kubalákem. Snad se nám to postupně daří.“ (úsměv)
●● Co se výboru za dobu vašeho působení podařilo realizovat?
„Jsem rád, že ve spolupráci s olomouckým KFS se uskutečnil projekt ´Bezpečná branka´, povedlo se nám navázat spolupráci s některými firmami, které se staly patrony okresních soutěží a doufáme, že se k nám ještě nějaké prostějovské firmy přidají. Máme za sebou také několik dalších projektů s mládeží jako například ´Můj první gól´. Ale samozřejmě je stále co zlepšovat. Máme nedostatek rozhodčích. Potřebovali bychom jejich počet navýšit, abychom dokázali bez problémů obsadit všechna utkání kvalifikovanými sudími. Náborové akce, které jsme uskutečnili, bohužel zvýšení počtu nepřinesly. U některých přihlášených vypadala situace nadějně, zdálo se, že by mohli být dobrými rozhodčími, jen vydržet. Ale po pár utkáních a několika slovních urážkách jejich působení skončilo...“
●● Z jakého důvodu?
„Já se jim ani nedivím. Vždyť, proč si mají nechat nadávat od nějakého rádobyfanouška?!
A to už jen po prvním hvizdu, ještě se ani pořádně nezačalo. Po několika minutách je všem těm skalním ´fans´ jasné, kdo kolik dostal, kdo je ... Ne, to jim opravdu nestojí za těch čtyři sta až pět stovek, které pak dostanou. Vulgarita a neobjektivnost, nekorektnost i násilnost je velkým problémem naší kopané. A vlastně možná ne jen kopané, ale celé naší společnosti obecně...“
●● Jak nahlížíte na současný projekt elektronizace fotbalové administrativy?
„Jde bezesporu o krok správným směrem, který po kvalitní implementaci klubovým funkcionářům významně pomůže. Nejde jen o nejdiskutovanější on-line zápisy z utkání, ale významně se zjednoduší agenda okolo přestupů a hostování hráčů. Dalším pozitivem bude jednou za měsíc sběrná faktura, v níž budou zohledněna veškerá aktiva a pasiva klubu v uplynulém období, počínaje honoráři rozhodčím až po platby za přestupy. Klubům odpadne práce s hotovostí.“
●● Jaké máte další fotbalové plány?
„Velice rád bych byl, kdyby se dařilo organizovat projekty ve spolupráci s oddíly v jednotlivých částech našeho regionu, například ukázkové tréninkové jednotky, prázdninové ´příměstské´ kempy, kdy by si oddíly vzaly na starosti organizaci, zajištění tréninkové plochy, možnost stravování a svaz by finančně zaštítil i zajistil odborníky z řad trenérů. V roce 2013 byl tento kemp u nás v Olšanech,
v loňském roce v Klenovicích. Myslím, že oba byly úspěšné. Dovedu si představit, že těchto kempů bude o prázdninách více a nebudou jen v okolí Prostějova, je tu například Němčicko, Konicko a další místa. Máme spoustu vhodných areálů. Je třeba najít obětavé a ochotné lidi. Vím, že těchto lidí je nedostatek. Proto obdivuji všechny, kteří se chtějí zapojit do organizace činností sportovních jednot, vážím si jich, držím jim palce a přeji, aby jim ten elán a zápal pro dobrou věc dlouho vydržel.“