Jak s úsměvem a rád vzpomíná, začínal v malé klubovně na bednách od piva. To se psal rok 1990. Ani on sám tehdy netušil, jak vysoko se dá z malého Prostějova vyšplhat a co všechno lze dokázat. Dnes nejenže vede místní klub, který je po řadu let ověnčen desítkami mistrovských titulů, ale sáhnul si na Davisův pohár i Fed Cup. Pod palcem má zářivé akce přesahující rámec nejen České republiky, ale i celé Evropy jako například atletický mítink Zlatá tretra, který každoročně sledují miliony diváků po celém světě.

Manažersky zastupuje hvězdy v čele s Jaromírem Jágrem či momentálně nejproduktivnějším hráčem NHL Jakubem Voráčkem, sportovním fajnšmekrům poskytl možnost vidět na vlastní oči Samprase, Agassiho, Grafovou, ale také basketbalové Final Four či start NHL s New York Rangers. Jeho názor má dnes velkou váhu nejen ve světě sportu, ale také kultury, politiky a vůbec veřejného života. Řadu aktivit a událostí si bez něj nelze ani představit. Jméno Miroslav Černošek je dnes už prostě pojem. Při tradičním rozhovoru na přelomu starého a nového roku se boss marketingových společností TK PLUS a Česká sportovní zastavil nejen u svých oveček, které mu opět dělaly radost, ale také u nepřejících škarohlídů. Exkluzivně pro Večerník otevřeně promluvil o přátelství s vicepremiérem Andrejem Babišem, osobním vztahu s Jardou Jágrem, ale také zvyšujícím se strachu podpořit z veřejných peněz takřka jakoukoliv prospěšnou činnost. „Vzhledem k tomu, že mám šestašedesát let, tak mi připadá trochu smutné, že už se blíží trošinku závěr mojí kariéry...,“ říká v úvodní části obsáhlého interview jeden z nejvlivnějších lidí v českém sportovním marketingu Miroslav Černošek a přitom se šibalsky směje. Tento muž ještě zdaleka nekončí...

* Jak byste v obecně těžké době neustále přetrvávající ekonomické recese zhodnotil uplynulý rok 2014?

„Co se týče výsledků, musím s lehkým sarkasmem konstatovat, že asi nepotěším všechny čtenáře Večerníku... Letopočet 2014 se totiž nedá hodnotit jinak než úspěšně. Komu se podaří, že jeho město, kterým je pro mě Prostějov, vyhrálo kupříkladu Fed Cup. Vždyť s nadsázkou řečeno de facto právě prostějovský klub porazil ve finále Německo. Navíc zde máme pátého hráče světa, který se již popáté v řadě zúčastnil Turnaje mistrů, holky zazářily na nejslavnějším turnaji světa ve Wimbledonu, který Petra Kvitová podruhé v kariéře vyhrála, navíc Lucka Šafářová byla v semifinále a pořádně vědět o sobě dala Terezka Smitková. V neposlední řadě jsou zde úspěchy mládežnického tenisu, kdy jsme kromě řady individuálních trofejí a dalších skvělých výsledků opětovně získali čtyři z pěti možných týmových titulů, což historie v tak opakované podobě nepamatuje. Velké uznání tak zaslouží všichni naši trenéři. Nadále úspěšný je i prostějovský volejbal. Když odhlédneme od opakované smůly při losu Ligy mistryň, získali jsme šestý mistrovský titul a posedmé vyhráli Český pohár a tato bilance svědčí o něčem, co tak velké město jako Prostějov, nikdy v minulosti nezaznamenalo. A jmenovat bych mohl dál, nerad bych na někoho zapomněl, ale prostějovští příznivci sportu jistě vědí, kde všude je naše výrazná stopa. (úsměv)“

* Vy jste i dost schopný manažer a tak slavíte nejen na sportovištích. Vaše společnosti znovu organizačně na jedničku zvládly akce, které měly i loni velmi silný zvuk a renomé...

„Podobná hodnocení mě těší a je faktem, že jsme se jich k naší velké radosti dočkali. Z promotérských věcí mohu vyzdvihnout, že Zlatá tretra byla potřetí za sebou vyhlášena nejlepším atletickým mítinkem kategorie IAAF Challenge. Opětovně úspěšný byl i prostějovský turnaj UniCredit Czech Open s krásným finálovým duelem a pozdějším triumfem Jirky Veselého. Znovu se ukázalo, že s tímto projektem pracujeme velice promyšleně, díky čemuž má dlouhodobý potenciál. Zásluhou přízně titulárního partnera UniCredit Bank nám probíhající smlouva na příští tři roky dává šanci ukázat, že to prostě pořád umíme. (úsměv) Výtečný průběh mělo také mistrovství světa družstev do čtrnácti let, které bude v Prostějově i po další dva roky. Tohoto faktu si velice vážím. Není bez zajímavosti, že jsme jednou ze tří marketingových firem na světě, které mají přímou smlouvu s mezinárodní tenisovou federací ITF. To je jasný důkaz o tom, jaké má prostějovský tenis i naše agentura ve světě bílého sportu renomé.“

* Takže se zdá, že ke spokojenosti vám nic neschází. Je tomu tak?

„Jsme na jedné straně spokojeni, na druhé ale vnímáme, že ekonomická realita není ani nadále jednoduchá, by právě naopak... Proto se neustále snažíme stávající projekty úspěšně inovovat a přicházet také pořád s něčím novým. Chtěl bych při této příležitosti zopakovat, jak moc si vážíme nadstandardní spolupráce se Statutárním městem Prostějov i Olomouckým krajem, ať už na úseku sportu nebo kultury, kdy spolupořádáme operní koncert, divadelní festival Aplaus, ankety kulturních počinů či nejlepších sportovců.“

* Obhajování pozic je nejen ze sportovního úhlu pohledu bezesporu čím dál těžší. Co je ale na tom všem úplně nejtěžší?

„Asi znovu se motivovat. (smích) Přece jenom, pokud už máte za sebou tolik titulů mistra republiky v tenisu či volejbalu a máte pocit, že zdaleka ne všichni si toho váží, tak když večer uléháte nebo ráno vstáváte, kladete si otázku, jestli to má ještě smysl?! Mám šestašedesát roků a jisté věci mi nejsou už  ani zapotřebí... V těch chvilkách přichází taková moje osobní zpověď, čeho bych chtěl ještě dosáhnout a jestli už těch úspěchů není náhodou tolik, že skutečně nemusím ani sobě dokazovat, jak něco umím. Přiznám se, že tento pocit mnohdy převládá. Pak se ovšem ve mně vždycky vzedme snaha jít dál. (úsměv) Snažím se být proto pozitivně naladěn a musím zopakovat, že ve městě Prostějov žiji rád. Těší mě dobré vztahy s místním vedením radnice, mám kolem sebe skvělé sportovce, kteří si váží, že jsem s nimi prošel kus cesty z podpalubí až do světové špičky. Dnes je to tak, že když po Petře Kvitové či Tomáši Berdychovi cokoliv potřebuji, ať už mají jít třeba na tiskovku, prezentační akci či se s kýmkoliv potkat, tak oba reagují velice nadstandardně. To jsou momenty, kdy si říkám, že veškeré úsilí stojí za to! Jsou pro mě tou pravou motivací. Navíc kolektiv společnosti TK PLUS je velice pracovitý a dlouhodobě konsolidovaný, což přispívá nejen k naší stabilitě, ale i dobré atmosféře uvnitř firmy.“

* Co se týče ekonomické stránky, často jste zmiňoval, že základ vězí v osobních vztazích. Je to i v současnosti určující prvek, nebo k tomu nutno třeba přidat ještě něco navíc?

„Při této příležitosti vždycky opakuji a nechci, aby to znělo jako fráze, že český sportovní marketing v oblasti financování je jemný personální byznys. Osobní vztahy s klíčovými partnery jsou skutečně podstatné. Naštěstí se mi je daří držet na nadstandardní bázi. Pokud se pozorný čtenář podívá do našich plakátů a obchodního portfolia, snadno zjistí, že většina partnerů s námi spolupracuje dlouhodobě. To svědčí o jediném - jsou zde spokojeni. Správně jste ale zmínil, že doba je těžká. Například krize v souvislosti s Ruskem a Ukrajinou poškodila některé firmy natolik, že se to projevilo na jejich marketingovém plánu. Naše společnost například přechodně ztratila Vítkovice a.s., jelikož tamní podnik má nyní své nemalé problémy. Vstupy k nám výrazně snížila také Sigma Lutín, problémy máme i s firmami, co kooperovaly s ČEZ a chystaly se na Temelín, díky čemuž čekaly dobrý byznys. Prostě, holt život přináší okolnosti, které neovlivníte... Na druhé straně přišly některé nové subjekty. V každém případě bych chtěl ocenit především Třinecké železárny, UniCredit Bank a ČEZ, které jsou opěrným základem našeho portfolia. Tedy pokud dám bokem podporu českého státu, která tu exaktně je a nemůžu si na ni stěžovat. Stejně jako na již zmíněnou přízeň Olomouckého kraje i města Prostějov.“

* Když už jste toto téma načal, stále více se nyní mluví o vašich vztazích s některými lidmi z tuzemské politiky a byznysu. Jak byste v současnosti charakterizoval spolupráci s Agrofertem, potažmo Andrejem Babišem, který vstoupil na politickou scénu a je tedy mnohem více pod drobnohledem?

„Musím říct, že vztah s Agrofertem a osobně panem Babišem konkrétně má dva úhly pohledu. Jedním je, že jsme dlouholetí osobní přátelé a máme za sebou v mnoha letech i skutečně hodně dobré práce. Tím druhým je pak samotná obchodní stránka. No a dle uzavřených smluv standardně pokračuje spolupráce v podobě titulárního partnerství Agrofert Arény a tenisového klubu. Navíc přes moji pražskou firmu Česká sportovní zůstává Agrofert partnerem Českého olympijského týmu. Z této stránky je zřejmé, že z Agrofertu k nám transparentně přichází nemalé množství peněz.“

* A jak tedy dnes s místopředsedou vlády a ministrem financí vycházíte?

„Opakuji, máme spolu dlouhodobý vztah. Samozřejmě pozice majitele excelentní privátní firmy a současně ministra financí musí být ke kamarádům, kteří jsou příjemci nějakých státních dotací, diametrálně odlišná. On musí dávat pozor na to, aby ho nikdy neobvinil ze střetu zájmů. Ale musím upřímně říct, že pořád máme poměrně přátelské vztahy. Pan Babiš si udělá čas, když mu napíšu esemesku nebo požádám o schůzku, reaguje vstřícně. V uplynulém roce jsem se s ním viděl asi osmkrát. Říkám mu svoje názory, on mi opanuje, kde nemám pravdu, souhlasí, kde mám pravdu. Normální debata dvou lidí, kteří se znají několik let. Asi by bylo divné, kdybychom se najednou přestali stýkat. Je mi však jasné, že pan Babiš ze své politické pozice musí v oblasti vztahů našlapovat skutečně velice opatrně. To, co jsme dříve mohli spolu produkovat, je třeba určitým způsobem modifikovat. Oba dva se tak snažíme najít cestu, abychom z vykonaného díla měli dobrý pocit a současně nebyli napadeni ze střetu zájmů či kamarádství, které by mi snad mělo přinášet nějaké výhody. Jak už jsem totiž řekl, i naše projekty jsou příjemci státních dotací. A tak rozhodně za ním nechodím, aby ministerstvo dalo nějaké peníze na sportovní akce. To by bylo kontraproduktivní.“

* Ve druhé polovině loňského roku jste čelil i dosti výrazné kritice prostějovských škarohlídů, kterým společnost TK PLUS leží až fanaticky v krku... Podle nich de facto všechno co děláte, je špatně, nebo to přinejlepším nemá smysl. Co byste jim vzkázal?

„Se svými životními zkušenostmi je mi jasné, že s příchodem doby schvalování veřejných finančních podpor podobné útoky opět přijdou... Co je ale zvláštní, tak skutečnost, že se tomu primárně děje jen v Prostějově, tedy v  místě, kde působíme nejsilněji a přinášíme desítkám lidí zaměstnání, několika stovkám dětí sportovní vyžití a podporujeme řadu menších klubů i nejrůznějších aktivit. My se těšíme stejnému druhu podpory v rámci Olomouckého i Moravskoslezského kraje, statutárních měst Olomouce a Ostravy, na pražském magistrátu i některých tamních obvodech. Jediný evergreen, který se opakuje, je však právě Prostějov, pro který moje firma udělala ze všech zmíněných aglomerací paradoxně zdaleka nejvíc... Vždyť je nezpochybnitelné, že po pádu Oděvního podniku a ztráty významu Wolkerova Prostějova je právě společnost TK PLUS tou, kdo se nejvíce stará o propagaci města a šíří jeho dobré jméno! Když jsem například vnímal výstupy kolem Petry Kvitové, díky jejímž úspěchům byl Prostějov vnímán jako město světového tenisu a dostal se na úvodní stránky New York Times i řady prestižních evropských titulů, musím se pak určitým výhradám jen pousmát. Připadá mi, že pánové, kteří zase zvednou vlnu odporu proti TK PLUS, a nejspíš i ruku proti prostějovskému tenisu a budou útočit na ´pinkalisty´ typu Berdycha či Kvitové, jsou tak trochu úplně mimo... A nebudu zastírat, že to člověka mrzí, neboť zmíněná míra neobjektivity je značná. Na druhé straně, že se to opakuje a neděje přitom nikde jinde než v Prostějově, mě přesvědčuje o tom, že jde jen o závist a my jdeme správným směrem. A víte co je nejzajímavější? Ti kritici v zásadě nic v životě nedokázali a Prostějovu přinesli veskrze nulu pozitivního.“

* Když se tedy společně podíváme z okna své kanceláře na celý areál, jenž je před námi rozprostřen, co vás napadá?

„Vzhledem k tomu, že mám šestašedesát let, tak mi připadá trochu smutné, že už se blíží trošinku závěr mojí kariéry... Ne, že bych se cítil nějak psychicky či fyzicky opotřebovaný, ale přece jen trochu nostalgie v sobě cítím. Přesto si myslím, že s ohledem na trenéry a hráčské zastoupení, co je tady k dispozici, máme hodně dobře našlápnuto do budoucnosti. Není to jenom o Kvitové, Berdychovi, Šafářové, nově pak Veselém, ale máme tady vysoce talentované Pavláska, Smitkovou a další. Extrémně se soustředíme právě na chlapeckou část populace, neboť cítíme, že tam máme rezervy, a to zejména vzhledem k Davisovu poháru, kde momentálně za Tomáše Berdycha nebo Radka Štěpánka není dostatečně kvalitní náhradu. Oproti tomu v ženské polovině jsou holky schopné hrát pospolu ještě dost let a samotná základně je poměrně slušná.“

* Na podzim 2014 proběhly komunální volby, z nichž vzešlo de facto staronové vedení prostějovské radnice. Předpokládám tedy, že vaše vztahy na magistrátu zůstávají neměnné?

„Již v době před volbami jsem se otevřeně a s určitým rizikem vyjádřil, že nevidím důvod, proč by měli občané hlasovat pro změnu. Dle mého totiž primátor Pišťák a jeho kolegové určitě nekráčí špatnou cestou. Ve vedení magistrátu tedy nakonec zůstala sociální demokracie a lidé z PéVéčka, kteří tam již působili a s nimiž dlouhodobě spolupracujeme. Na tom se nic, i přes jisté úpravy ve složení rady nemění. Rozhodně totiž v sobě nechovám pocit, že by komunisté byli něco, co ke společnosti nepatří. Není ani žádným tajemstvím, že jsem v této partaji také působil a měl jisté přesvědčení o správné budoucnosti. A kupříkladu Jardu Šlambora mám velice rád. Byl to kluk, který ukázal skvělé výsledky jako sportovec, následně měl výborné výsledky i jako šéf armádního sportovního družstva. Považuji jej za inteligentního a pracovitého člověka, který ve své nové funkci může být pro město přínosem. S celým vedením jsem již hovořil a mám pocit, že si budeme rozumět. Obě dvě strany jsme pak také připraveny na to, že někteří vyjádří opačný názor...“

* Jednou z diskutovaných záležitostí je výstavba Národního olympijského centra na městských pozemcích. Je v tomto směru aktuální posun?

„Byť se rojí určité spekulace o krachu celého projektu, vše pokračuje očekávaným a plánovaným vývojem. Poslední novinkou je ustanovení společnosti, která má přispět k tomu, aby vše bylo transparentní. Bylo tak rozhodnuto po konzultacích na úrovni vlády České republiky, ministerstva školství a Českého olympijského výboru, aby se zamezilo různým spekulacím, kdo bude dostávat tak vysoké dotace. Vstoupili jsme do jednání s Olomouckým krajem i Statutárním městem Prostějov a společně vytvořili postaru veřejně prospěšnou společnost, nově se to jmenuje Zapsaný ústav. Rada Olomouckého kraje již tento institut odsouhlasila, o pár dnů později vyslovila souhlas i Rada města Prostějova. Všechny kroky by měly být dokončeny do konce února. Nadále tedy tvrdě pracujeme na tom, aby zde Národní olympijské centrum vzniklo. Myslím, že její výhody jsou nesporné.“

* Existuje tedy něco, co by mohlo projekt ještě zhatit, díky čemuž by Národní olympijské centrum pro tenis a volejbal v Prostějově nebylo?

„Snad jedině nepřiměřené diskuse o zdrojích financování... Je pravdou, že na úrovni vládní koalice neexistuje jednotný názor, jestli dostává sport málo nebo moc. Podobné diskuse však probíhají celých dvacet let, co se na této úrovni pohybuji. Je to běžná praxe. Osobně jsem velký optimista a z informací, které mám k dispozici, soudím, že šest Národních olympijských center po celé České republice vyroste. Kdybych měl mít špatný pocit, že projekt není perspektivní, nebudu tak aktivní v jednáních s příslušnými institucemi a subjekty.“

* Je za současného řízení ministra školství, mládeže a tělovýchovy Marcela Chládka rozdělování peněz pro sport lepší?

„Když porovnám ministry školství, kteří se vždycky zabývali právě jen školstvím a nikdy ne sportem, tak pana ministra Chládka beru jako výborného ministra. On se o sport hodně zajímá. Předchozí ministři byli naopak ryzí školáci. Marcel Chládek dřív pískal fotbal a dělal atletiku, takže ho samotný sport asi víc zajímá. Vytvořením Národní rady pro sport vnesl do rozdělování peněz větší transparentnost. Namátkou lze uvést, že nikdy před tím nebyly investiční dotace na internetových stránkách, nikdy nešly přes týmové schvalování.“

* Proč podle vás hoří bitva o státní dotace víc než v minulosti?

„Já se ve vrcholovém sportu pohybuji dvacet let. Rvačka o dotace tady byla vždycky, ale nikdy v minulosti nepřerůstala řady sportovců a sportovních svazů. Zůstávala uvnitř. Nyní je poprvé v historii předmětem nějakých politických her, kterým já ani tolik nerozumím. Nepamatuji si, že by se v minulosti vlivní politici angažovali tolik, jako dnes třeba pan poslanec Holeček... Přitom sport dělá České republice pořád velmi slušnou reklamu. Ten v mé správě pak, dovolím si tvrdit, že vynikající. Vždyť například listopadové finále Fed Cupu, zápas Petry Kvitové s Němkou Kerberovou, sledovaly téměř dva miliony televizních diváků. A pro srovnání fotbalovou kvalifikaci Česka s Islandem vidělo 1,6 milionů a předcházející hokejový zápas Česko-Rusko na Karlaja Cupu šest set tisíc diváků. Proto si myslím, že peníze, které moje firmy od státu získávají a končí ve zmíněných aktivitách, mají své opodstatnění.“

* Na druhou stranu nelze se však asi moc divit, že svým způsobem jste pro řadu lidí trnem v oku...

„Jsem přesvědčený, že za mnou stojí skutečně excelentní sportovní projekty. A za tyto skvělé výsledky se snažím, podle mě rozumným způsobem, dostat ze státu nějaké dotace, neboť je to i věc celé České republiky. Nejsem funkcionář, takový ten klasický bafuňář. Já jsem promotér. To je můj a náš základní job. Dvakrát jsem zahajoval NHL, mám za sebou basketbalové Final Four, dvakrát jsme vyhráli Davisův pohár, již třikrát Fed Cup, mám za sebou dlouhodobě úspěšný atletický mítink nejvyšší kategorie Zlatá tretra, dělám olympijský marketing, kde přináším českým sportovcům ze všech týmů kolem dvou set milionů korun ročně.  Vedle toho vlastníme marketingově spoustu sportovců, počínaje Jardou Jágrem, přes Petru Kvitovou, Tomáše Berdycha, podepsali jsme hokejistu Voráčka, judistu Krpálka, lyžařku Strachovou nebo skvělého šermíře Choupenitcha.“

* Zastavme se tedy právě u druhé části vašeho byznysu, zastupování hráčů. Jste pro sportovní hvězdy více manažerem zajišťující peníze a servis, nebo také psychologem někdy rozmazlených dětí?

„Téma rozmazlenost neznám. Ale téma, že musíš jinak komunikovat s šestnáctiletým Berdychem, s dvacetiletým Berdychem a s Berdychem, který byl popáté na Masters, je naprosto logické. Já mám například tu výhodu, že jsem s Jardou Jágrem začínal již v roce 1995, tedy v době ještě před Naganem, než se stal megahvězdou. S Tomášem Berdychem jsem začínal v jedenácti letech, s Petrou Kvitovou v patnácti, s Luckou Šafářovou v devíti. Řekl bych, že mám s nimi takový polootcovský vztah. A mohu vám říct, že Jarda, přestože je to megastar, tak do loňska mi pořád vykal. Teprve když jsem s ním byl loni v New Jersey, dali jsme si jednu štamprli a začali si tykat. (úsměv) Já zastávám názor, že dokud je sportovec aktivní, tak já mu tykám a on mi vyká. Ve dvaačtyřiceti letech jsem už Jardu nechal, ať mi tyká, když to řeknu trochu nadneseně. “

* Jaké máte plány s Jágrem, až se vrátí do Česka? Bude dělat na Kladně kolem hokeje, nebo snad vstoupí do politiky?

„Myslím, že Jarda bude velice zajímavá figura, až se vrátí. (smích) O jeho perspektivě a možnostech se bavíme. Rád bych u toho v nějaké podobě byl, protože není moc takových osobností, které kralují v zemích jako je USA, Kanada, ale i Rusko. Všude tam má marketing úplně jinou kategorii. Jarda je hravý kluk, to v sobě nemá každý sportovec. Navíc má v sobě neskutečně obrovské ´češství´. Nemyslím ale, že by šel do politiky. Tuto možnost takřka vylučuji.“

* Nehrozí mu klasický příběh, že se po návratu spálí v nějakém podnikání nebo finančně vykrvácí podporou hokejovému Kladnu?

„A nebyl by první... Známe případy Dominika Haška, který měl obchodní projekty, nebo Jiřího Nováka, který se snažil prodávat nějaké džíny. Jarda mi tady v létě říkal, že žije tím, jak by chtěl na Kladně dobudovat tréninkovou halu pro mládež. Dnes jsou Jarda Jágr ještě s Petrou Kvitovou jediní sportovci, kde se mi opakovaně stává, že někdo aktivně nabízí peníze na reklamu a sponzoring. U všech ostatních musím peníze shánět. U Petry je to dané dvojnásobným vítězstvím ve Wimbledonu, což je hrozně silná značka.“

* Přesto ve Wimbledonu poražená Kanaďanka Bouchardová díky marketingu vydělala více peněz. Čím to je? Že Petra Kvitová odmítá na rozdíl od řady tenistek hrát mimo kurt roli sexypanenky, jak požadují sponzoři?

„Myslím, že Petra nikdy nechtěla a nebude hrát sexypanenku. Chce být úspěšná sportovkyně. Já ji proto tlačím jen do akcí, kdy chci, aby vypadala zdravě a sebevědomě. Vím, že ona svou přirozenou mentalitou není takový ten sexy typ, který si lehne na gauč, stáhne podprsenku a dá si ruce na prsa. To určitě ne. Petra je poměrně uzavřená do sebe, koncentruje se na svou kariéru. Na turnajích po zápase či po tréninku okamžitě odejde na hotel a čte si. Přitom má velký potenciál, vždyť v celém tenisovém světě včetně můžu je sedmou nejprodávanější značkou. Ale pozor - byznys okolo sportu má nejkratší paměť. Po prvním vítězství ve Wimbledonu v roce 2011 dostala nabídku od firmy Rolex na čtyři sta tisíc dolarů, ale než to stačila podepsat, tak prohrála v prvním kole dva turnaje v Americe, a Rolex rázem ztratil zájem... Doba je nemilosrdná...“

* Když zůstaneme u tenisu, proč nevyšel zájem získat Ivana Lendla jako nového trenéra pro Tomáše Berdycha, na čem tato varianta vlastně zkrachovala?

„Ta otázka je nepřesně formulována. S přihlédnutím k celkovému personálnímu řešení realizačního týmu Tomáše a změnám na všech postech od fyzioterapeuta, kondičního trenéra i osobního kouče, vypadá totiž situace následovně.  Vliv Ivana Lendla na změny je silný! Právě Danny Vallverdu byl pravou rukou Ivana při jeho práci s Andy Murrym. Velice si ho chválil a oceňoval. A svým způsobem jej prakticky importoval do týmu Tomáše. To je pro mne jasná vizitka vztahu Tomáše a Ivana. Co přinese budoucnost, uvidíme...“

* Nelze se nezeptat, jak jste viděl vyhlášení ankety Sportovec roku za rok 2014, kde byl prostějovský tenis hodně vidět?

„Myslím si, že drtivá většina čtenářů Večerníku viděla Sportovce roku 2014 v České televizi, nebo se seznámili s výsledky v médiích. V podstatě všechna tisková média široce rozebírala výsledky a hlavně to nejpodstatnější.  Poprvé v historii ankety Český, resp. Československý sportovec roku byl zlomen monopol ´zlaté olympijské medaile´! V minulosti vždy ten, kdo vyhrál letní či zimní olympiádu byl jasným vítězem, případně se nositelé zlatých medailí poprali o trofej mezi sebou. Petra Kvitová ale dokázala nemožné. Její famózní Wwmbledonské vítězství v kombinaci s úžasným výkonem a podílem na triumfu fedcupového týmu udělalo své a já jsem tomu velice, velice rád. Potvrdilo se to, co opakuji vícekrát ročně ve svých přednáškách o sportovním marketingu - globální sporty, a tenis mezi ně jasně patří, jsou těmi, co určují ráz i pravidla světových dění v této oblasti. A co mne těší neméně? Výrazná reklama naší práce! Ani největší škarohlídi nemohou upřít úžasnou reklamu Prostějova a jeho tenisového klubu.“

* Mluvil jste o všeobecné spokojenosti s uplynulým rokem 2014. Je však něco, co vás vyloženě zklamalo?

„Vysloveně zklamání, snad kromě chování části zastupitelů či některých rádoby politiků, v sobě nemám. Co se týká sportovní stránky, tak přiznám, že určité výsledky jsem očekával lepší. Například rychlejší vývoj Adama Pavláska a jeho posunutí do daviscupového týmu, v němž nás čeká generační obměna. Velmi mě pak mrzelo, že podruhé za sebou nám v rámci Zlaté tretry vypadl ze hry Usain Bolt, který z důvodu zranění neběžel. Snad to tedy v tomto roce napraví. (úsměv) Rozpačité pocity jsem měl i z průběhu příprav koncertu Josepha Calleji na prostějovském náměstí. Zprvu nevalný zájem, následně neopodstatněné výpady některých lidí, co se toužili zviditelnit před volbami a dnes už o nich zase neslyšíme, mi zpočátku braly dobrý dojem. Nakonec však účast dvou a půl tisíce lidí v prudkém liják opětovně ukázala, že některé věci nemají logiku...“

* Takže i ty až nedůstojné tahanice byly rázem zapomenuty?

„Prožili jsme si toho skutečně hodně... Ale když člověk seděl v první řadě a cítil tu skvělou atmosféru podpořenou vynikajícími výkony obou tenorů, měl jsem tak moc příjemný pocit, jako už dlouho ne. Říkal jsem si, že opravdu jako v nějaké pohádce dobro zvítězilo nad zlem. (úsměv) Idea myšlenky výjimečné akce nakonec porazila všechny nepřejícné škarohlídy, kteří mimo bezdůvodného kritizování nic jiného nedokázali.“

* Příjemné pocity jste asi měl i u divadelního festivalu Aplaus, který opět třikrát zcela vyprodal Městské divadlo v Prostějově?

„V rámci těchto akcí je již problémem vstupenky vůbec mít k distribuci, neboť zájem vysoce převyšuje poptávku a většina je zadána dopředu. Myslím, že i Aplaus 2014 se dramaturgicky podařil a samotná představení byla excelentní. Vyrovnali jsme se i se změnou v programu, kdy z důvodu nemoci Milana Kňažka muselo dojít k náhradě, která však byla důstojná. Nyní už řadu týdnů pracujeme na podobě a zajištění letošního ročníku, který se opět uskuteční na podzim tohoto roku.“

* Když se ohlížíme za loňským rokem. Jaký byl vůbec váš nejsilnější sportovní zážitek po emotivní stránce?

„Emoce jednoznačně ke sportu patří, mne nevyjímaje. Prožil jsem toho ale tolik, že opravdu nemohu hovořit o jednom sportovním zážitku. (úsměv) Zkusím to takhle. Na prvním místě to byla určitě Petra Kvitová a její wimbledonská výhra, které konkuruje finále Fed Cupu a její neskutečný zápas s Kerberovou. Nahoru, dolů, takový vítězný obrat - to bývá málokdy k vidění. V paměti mi zůstává úžasná Zlatá Tretra, sice bez Bolta, ale se skvělou atmosférou. A pak mám dva osobní zážitky - výhra mého oblíbeného Real Madridu ve finále ligy mistrů v Lisabonu, která se zrodila de facto až ve třiadevadesáté minutě zápasu! Byl jsem přítomen osobně a bylo to stresující, skvělé. V neposlední řadě bych přidal osobní komnatu, kdy se můj vnuk Áďa  hodně zlepšil basketu, což moc prožívám...“

* Pojďme do budoucnosti. Co všechno vůbec na letopočet 2015 chystáte?

„Vzhledem k tomu, že poměrně dlouho kráčíme cestou projekční a promotérské agentury, vychytali jsme snad už všechny rizikové faktory tak, že jdeme osvědčeným způsobem po stopách úspěšných projektů. Stejně jako v minulých letech i letos máme v plánu vesměs stejné akce včetně Zlaté tretry, UniCredit Ctech Open a tenisového mistrovství světa družstev do čtrnácti let. Ty jsou opět tři nejvýznamnější, které se budeme snažit zvládnout co nejlépe, neboť nás prakticky živí a ve světě buď proslavují, nebo zahanbují. (úsměv) Jedinou výjimkou je, že nebudeme opakovat otevřený koncert v Prostějově, ale dohodli jsme se městem Olomouc a tentokrát se přesuneme na tamní Horní náměstí.“

* Špičkou má být opět Zlatá tretra ve Vítkovicích...

„Pro tento mítink je určitě impulsem přidělení kontinentálního šampionátu pro 2018, což je nejen investiční injekce, ale i přínos po sportovní stránce. Řada atletů se určitě bude chtít přijet podívat, kde se akce koná, což je příležitosti k doposud nepoznaným rozměrům. Pozitivní bezesporu také je, že se bude poprvé závodit na již zcela zrekonstruovaném stadionu. Co se týká obsazení, bude záležet nejen na našich schopnostech, ale i na kousku štěstí. Atletika je totiž sport, který je provázen nesmírným množstvím zranění, neboť vypětí organismu je extrémní. Z tohoto směru byl například loňský ročník špatný. Kromě Bolta chyběli například také Špotáková či Maslák. No, a jelikož tretru vnímám jako optimální projekt v okamžiku, kdy propojíte české megastars se zahraničními hvězdami a zejména v disciplínách, ve kterých je Česko má, byli jsme tedy z tohoto pohledu logicky trochu zklamaní. Ale předvedené výkony v minulém ročníku byly natolik výborné, že jsme pozici nejlepšího mítinku ve své kategorii opět obhájili a máme tedy nadále před sebou jen tu nejvýše nasazenou laťku.“

* Víme také, že se budete podílet i na dvou mezinárodních událostech, které mají patřit k vrcholům celého sportovního dění. Můžete být konkrétnější?

„Ano, a dokonce to budou rovnou tři akce. Budeme se spolupodílet na marketingu mistrovství Evropy v kopané do jedenadvaceti let, které se uskuteční v Praze, Olomouci a Uherském Hradišti. Moje agentura Česká sportovní dostala na starost právě dvě moravská místa, kde se odehraje jedna ze skupin. Z významu UEFY i celého českého fotbalu jde opravdu o mimořádně významnou akci. Spolupodílíme se také na halovém mistrovství Evropy v Praze v atletice, což bude taktéž obří akce. No, a v neposlední řadě stojíme ještě za Světovým pohárem v beachvolejbalu na pražské Štvanici. Práce nás čeká dost, ale na všechno se hrozně moc těším.“

---

 

kdo je miroslav černošek

Narodil se 27. dubna 1948. Je podruhé ženatý, v roce 2013 si vzal někdejší profesionální tenistku Petru Langrovou. Z předchozího svazku má dvě dcery a čtyři vnoučata. Ukončil vysokoškolské vzdělání s titulem PhDr., v roce 2010 pak zakončil studium Ph.D. Podnikání ve sportu se věnuje od počátku devadesátých let. Začínal s tenisem v Prostějově, v roce 2001 se stal předsedou představenstva a spolumajitelem společnosti Česká sportovní, kterou později převzal do stoprocentního vlastnictví. Česká sportovní se v současnosti podílí na řadě projektů, přičemž za téměř čtrnáct let existence patří k lídrům ve své branži, a to nejenom v rámci tuzemska. Spolupracuje s nejprestižnějšími firmami i nejúspěšnějšími českými hvězdami včetně Jaromíra Jágra, Jana Železného, Jakuba Voráčka, ale také například judisty Krpálka, oštěpaře Veselého, či lyžařky Strachové a veslařky Knapkové. Dlouhodobě zajišťuje marketing pro Český olympijský výbor a jeho firma realizovala například basketbalové Final Four a otevírací zápas NHL v Praze či pravidelně atletický mítink Zlatá tretra v Ostravě. Společnost se stará také o oba tenisové reprezentační týmy pro Davis Cup a Fed Cup, se kterými nyní dosahuje historických triumfů. M. Černošek je i spolumajitelem marketingové společnosti TK PLUS Prostějov, která nejen zastupuje špičkové sportovce, ale pořádá největší tuzemský tenisový turnaj UniCredit Czech Open, kromě TK Agrofert je v Prostějově pod hlavičkou TK PLUS také volejbalový oddíl VK Agel, marketingově se podílí také na chodu fotbalového oddílu 1.SK Prostějov. Je také autorem myšlenky prezentace hvězd NHL pod hlavičkou Jágr Team. Dlouhodobě přednášel sportovní marketing na Fakultě tělesné kultury UP Olomouc, poslední roky na Fakultě sportovních studií v Brně.

---

 

Nikdy jsem o naší cestě nepochyboval

MIROSLAV ČERNOŠEK vstoupil do prostějovského klubu jako desetiletý kluk a tím to všechno začalo. A kdybychom měli pokračovat v nadsázce, tak by měl Černošek říct - „Ano, samozřejmě, myslel jsem si jako každý, že jednou třeba vyhraji Wimbledon, snil jsem, že táta s mámou a taky děda, co mě vychovával, budou sedět v čestné lóži All England Clubu, vévoda z Kentu mi předá pohár a já pak pěkně s hanáckým přízvukem všem poděkuji za to, že mě dovedli na staré prostějovské kurty. Maminka byla dokonalá obchodnice, té by se to líbilo, ta se v téhle branži vyznala a určitě jsem po ní hodně zdědil.“

Miroslav Černošek brzy poznal, že na tyhle sny jsou jiní. Prostějovská tenisová statistika sice nabízí jeho jméno poprvé v roce 1962, kdy vyhrál okresní přebor žáků, ve finále porazil Ivana Jonáše, spolu pak získali titul ve čtyřhře na přeboru Jihomoravského kraje. Černošek se ještě probojoval do semifinále dvouhry, ale dál se už o něm moc nepíše. Brzy věděl, že to v tenise daleko nedotáhne. Jako krajský přeborník ve čtyřhře pak přijel na turnaj do Šumperka a nastoupil proti Pavlovi Huťkovi. „Neměl jsem ani sebemenší šanci. Pavel se pak za nějaký čas prosadil ve velkém tenise a já se začal více věnovat studiu. Určitě to bylo dobře.“ Sportu se ale vzdát nechtěl. Jako mladší dorostenec házel diskem, byl členem týmu, který skončil druhý v Československu. Hrál lední hokej, více než deset let chytal dorosteneckou ligu a mezi jeho spoluhráči byl i vícenásobný mistr světa Oldřich Machač. Kvůli hokeji také odešel studovat techniku do Brna, ale nakonec skončil na Filozofické fakultě univerzity Palackého v Olomouci, obor pedagogika, literatura, divadlo a film A začala jeho cesta na vrchol sportovního marketingu...