„NELÁKÁ MĚ POLITICKÁ KARIÉRA ANI VLÁDNÍ VOZIDLA ČI NĚCO PODOBNÉHO...“

Aktuálně probíhající výstavu obrazů akademického malíře Kristiana Kodeta snad ani nemohl zahájit svým klarinetovým sólem nikdo jiný, než dlouholetý přítel známého malíře a legenda mezi českými sólovými hudebníky Felix Slováček. Ten nejprve prostřednictvím našeho exkluzivního rozhovoru pozdravil všechny čtenáře PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, aby se vzápětí podělil o několik informací ze svého soukromí. Věděli jste například, že přihláška na konzervatoř mu vyšla až napodruhé? A proč se stal tváří jedné politické kandidátky na Liberecku? V interview pro Večerník prozradil mnohem víc. Dokonce i to, co od něj nejvíc chce akademický malíř Kristian Kodet, jehož výstavu obrazů můžete i nadále shlédnout na plumlovském zámku...

První otázka snad ani nemůže být jiná. Jak se vám líbilo na plumlovském zámku?
„Jsem moc rád, že jsem se konečně po letech, kdy jsem jezdíval okolo plumlovského zámku, mohl podívat i dovnitř. Byl jsem tam úplně poprvé a tak jsem si rovnou zámek prošel odshora až dolů. (úsměv) Myslím si, že ten nápad tenkrát, když se začínalo se stavbou zámku, to byl hodně velkorysý plán a teď zase velkoryse chybí prachy na opravu. Vůbec si nedovedu představit, kolik by tohle všechno stálo... Zavést sem vodu, teplo a odpady. Je to ale stále krásný dokument toho tehdejšího umu, který bohužel dopadl, jak dopadl.“
Setkal jste se při obchůzce s nějakým strašidlem?
„Ano, setkal jsem se u vás s čerticí a vodnicí. Holky chtěly, abych se s nimi vyfotil, což jsem nemohl odmítnout. Do pekla ani do zdejší přehrady se jim mě stáhnout nepodařilo, statečně jsem se jim ubránil... (smích)“
Překvapila vás nabídka pana Kristiana Kodeta, abyste hudebně doprovodil zahájení vernisáže jeho obrazů?
„Ani ne. (úsměv) Tohle není první vernisáž, na které mu hraji. My jsme s Kristianem dlouholetí přátelé, a tak kdykoliv mě o to požádá a já právě nikde nekoncertuji, tak bez váhání okamžitě jedu.“
Jste vy osobně vlastníkem některého z obrazů pana Kodeta?
„Ano a mám jich dokonce několik. Navíc, Kristianův dědeček byl sochař, Emanuel Kodet, a já se musím pochlubit, že vlastním jednu z jeho soch, kterou ode mě chce naopak zase Kristian. (smích)“
Před nedávnem jste v Libereckém kraji kandidoval za Stranu práv občanů-Zemanovci. Byl byste opravdu ochoten v případě úspěchu vyměnit klarinet a saxofon za poslaneckou lavici?
„Já jsem s tím vlastně nikdy ani nepočítal, že bych se měl dostat do sněmovny. Byla to vlastně jen taková hra. Ta strana mě o to požádala a já jsem jim vyhověl. Ale pochopitelně by mi vadilo, kdybych měl omezit koncerty a vůbec hudbu. Jak říkám, ve skutečnosti jsem s takovou možností vůbec nepočítal.“
A neobával jste se případné ztráty vašich příznivců, kdybyste se dostal do vlády, jak se stalo některým vašim kolegům z branže?
„O tom jsem ani nepřemýšlel, že by to mohlo mít vliv na moji profesní hudební činnost. Vůbec jsem o něčem podobném neuvažoval, protože jsem skutečně nepočítal s tím, že bych v této oblasti mohl uspět...“
Šel byste do toho znovu, po téhle zkušenosti? A přece jen, neláká vás kariéra politika?
„Ne, rozhodně nešel.
Jakákoliv podobná kariéra mě neláká, ani vládní vozidla či nic podobného... (úsměv) Byla to jen jakási zkušenost.“
Jste stálicí české hudební scény, ale vaše začátky jistě nebyly bez problémů. Co byste poradil dnešním začínajícím hudebníkům, kteří se shlédli ve vašem vzoru?
„Já si myslím, že je třeba, aby každý, kdo se rozhodl vstoupit do showbyznysu, se na to připravil především technicky. Aby ten svůj nástroj či hlas skutečně ovládal tak, aniž by mu hned nezaskočilo.
A pochopitelně nejen to. Důležité je, v dnešní době zvlášť, aby uměl dobře nejen anglicky, ale i německy, francouzsky a rusky. Či třeba ovládal asijskou řeč. Z vlastní zkušenosti musím říct, že jsem
měl velice zajímavé koncerty ve Vietnamu i v Číně a vím, jak úžasně publikum reaguje, když je člověk v jejich vlastním jazyce třeba jen pozdraví. (úsměv)“
Dozvěděla jsem se, že vás na první pokus nevzali na konzervatoř. To nerozpoznali váš talent, nebo jak se vše odehrálo?
„Já jsem se hlásil původně na medicínu, ale bohužel jsem obdržel posudek ve smyslu, že nedávám záruku, abych po vystudování věnoval své schopnosti ve prospěch té práce. Na konzervatoř jsem se tedy přihlásil až rok na to, a to už mě naštěstí vzali. (úsměv)“
Sledoval jste v této souvislosti například televizní talentové soutěže?
„Ano, samozřejmě jsem je sledoval a myslím si, že to je jen kšeft pro dotyčnou stanici, která pořad právě vysílá. Vše mi totiž připadá, jako by se nachystal koš na zpěváky, který se po skončení soutěže vysype
a začíná se zase od znova, aby mohli přijít další adepti. Alespoň na mě to tak působí, protože kdo z nich se po skončení soutěže objeví ještě v televizi nebo v rádiu? Pak už po nich není ani vidu ani slechu, přestože někteří z nich mají opravdu hezký hlas...“
Za dobu svého působení na tuzemském poli jste účinkoval s celou řadou významných českých i zahraničních pěvců a hudebníků. Existuje ještě někdo, kdo spolupráci s vámi uniká a s kým byste si rád na pódiu zahrál?
„Já se vždycky moc těším, když mi na nějakém jazzovém festivalu nabídne produkce nebo dramaturgie zajímavé lidi, jako třeba nedávno na jazzovém festivalu v Přerově jsme doprovázeli velmi zajímavého, mladého anglického zpěváka a pianistu Anthony Stronga nebo australského multiinstrumentalistu Jamese Morrisona...“
Léto je v plném proudu, bude pro vás převážně pracovní, nebo se odměníte pravým a nefalšovaným dovolenkovým létem, plným odpočinku?
„Já mám největší radost, když hraju a mám koncerty. To je pro mě současně ideální odpočinek. Nejhorší je nedělat vůbec nic... (smích)“

KDO JE FELIX SLOVÁČEK
Vlastním jménem Antonín Slováček se narodil 23. května 1943 ve Zlíně. Je uznávaným českým klarinetistou, saxofonistou, hudebním skladatelem i dirigentem a kromě svého působení v oblasti populární hudby se dobře uplatnil také jako interpret klasického klarinetového repertoáru. Není proto divu, že na svém kontě má řadu vlastních alb a stovky sólových televizních vystoupení. Felix Slováček je bývalým členem legendárního Orchestru Karla Vlacha, dlouholetým sólistou Orchestru Ladislava Štaidla (1969 až 1986), kde často doprovázel zpěváka Karla Gotta. Později se stal i šéfdirigentem Tanečního orchestru Československého rozhlasu, který dnes řídí pod pozměněným názvem jako svůj vlastní big band. Žánrově není nijak vyhraněný, svou interpretací prezentuje vynikající umění v populární i vážné hudbě, věnuje se také jazzu, folklóru i muzikálům. Manželkou Felixe Slováčka je od roku 1983 herečka Dagmar Patrasová (*1956), spolu dvě děti, syna Felixe a dceru Annu. Z prvního manželství má dceru René.