Život v Kostelci? Centrum je stále živé, lidé zodpovědní

 Zvony na kostele svatého Jakuba v Kostelci na Hané odbíjí poledne. A i když by se mohlo zdát, že ve všední den bude v centru města mrtvo, navíc v době koronaviru, opak je pravdou. Někdo jde nakoupit, další za obědem. Před večerkou vykládají zásoby. Hlavně je však živo naproti na parkovišti a před vstupem do samoobsluhy. Zajímavé je, že do ulic se nebojí ani starší lidé. A někteří nejdou při pohledu na současnou situaci pro ostřejší výraz daleko...

„Stojí to za hovno,“ řekne muž. Jaký je jeho postoj ke koronaviru? „Nemám z toho strach! Mám dvaaosmdesát let. A když jsem byl kluk, tak nemocní, kteří měli chřipku, zůstali ležet a umřeli. To bylo normální. Ale teď? Zdá se mi, že dělají z lidí blbce,“ dívá se na situaci s nadhledem.
Ne každý ale nynější realitu bere takto lehce. Starosta města František Horák opakovaně přes internet vyzval obyvatele k tomu, aby dodržovali opatření a zároveň nebrali situaci na lehkou váhu – Kostelec na Hané už taky hlásí desítky nakažených, školka v Kostelci na Hané byla uzavřena. Obchody, které můžou, však nadále fungují. Stejně tak třeba květinářství. „Jsou Dušičky, máme větší tržby než obvykle. V každém případě je to horší. A bylo to znát v září i v srpnu. Na druhou stranu na jaře zase chodívali více,“ říká Anežka Holubová.
Zdá se, že ani další prodejny nemají o zákazníky nouzi. Dveře se v okolních obchodech netrhnou. Do ulic vyšla i paní Anežka s malým chlapcem. „Vůči druhým si roušku dáme, máme k nim úctu. Mně se v tom špatně dýchá a nevidím, musím si to tedy občas sundávat, abych vůbec viděla,“ říká pro Večerník. Bere vše optimisticky. „Mám zas pocit, že vše je k něčemu dobré. Třeba se všichni zamyslí víc nad sebou a možná si řeknou, zda je potřeba za všech okolností spěchat... Vnímám, že tohle více stmeluje, mám z toho takový pocit,“ míní žena, která se usmívá očima. Roušku má ona i chlapec.
Vůbec o velké části Kostelce na Hané se dá říci, že jedná zodpovědně. Venku je vidět jen trojice mužů kolem třicítky, jak se bez roušek opírají o zeď bývalé hospody. Zbylí chodci naopak na roušku nezapomněli, a dokonce i cyklisté. I vykládání zboží je prováděno v rouškách. „Lidi jsou poctiví,“ říká mi žena prodávající v trafice. A další, na druhé straně pultu, přikyvuje. „Ano, je to tak. Jak vyjdou, roušku nasazují,“ reaguje. Strach zkrátka v ulicích Kostelce není cítit. Snad zčásti rezignace, hlavně však určitá míra zodpovědnosti i zdravého přístupu. „Člověk má obavy, ale co vnímám, tak strach ochromuje a strach se projeví i na imunitě těla. Takže čím víc se strachujeme, tím je to horší,“ shrnuje to třeba paní Anežka.

Aktuální koronavirové zpravodajství najdete v tištěném vydání PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, které vychází v pondělí 26. října