- 5. červen 2020
- 687x
Jako místo duchů působí park v Čechách pod Kosířem. Nikde ani živáčka, žádní turisté, žádní výletníci, dokonce ani veverka. Zkrátka hrobové ticho. Koronavirus zjevně turistickému ruchu příliš nepomohl. Stejně jako počasí, které je více než nevlídné. Je neděle 31. května. První, kdy do vnitřních prostor zámku mohou letos zavítat návštěvníci. Ale že by se jich do již několik let otevřené památky mnoho hrnulo, to rozhodně ne. Při prudkém dešti není divu.
Na pokladně ohrazené plexisklem se dozvídám, že se prohlídka v 11 hodin v zámeckých interiérech neuskuteční. Není zájem. Nicméně jsem poslán do expozice o tvorbě Svěrákových, tam si návštěvníci cestu našli. I když i o tomhle zprvu pochybuji, místnosti jsou liduprázdné. Až v té poslední se daří zastihnout tříčlennou skupinku, kterak si prohlíží exponáty z filmu Po strništi bos. „Máme toho už hodně projetého, chtěli jsme tam navštívit zámek, co neznáme,“ říká žena, která se představuje jako Kateřina Makatúrová. Dozvídám se, že s rodinou přijela od Brna. „Mě osobně zaujal ten rod Silva-Tarrouců. Nikdy předtím jsem o něm neslyšela,“ prozrazuje. Zjevně ale potěšila i filmová expozice.
O kus dál přeci jen potkávám další dvojici. Tentokrát z Pardubic. „Jeli jsme sem ze Štramberka a cestou se koukali do mapy, kde to neznáme. Na nějaké zámky. A vyšly Čechy,“ říká postarší muž. S partnerkou přijel před chvílí. „Už teď ale můžeme říct, že je to tady pěkné,“ shodují se. Zdánlivě tak na zámku přeci jen probíhá normální den turistické sezóny, i když hodně tichý. Řada věcí ale návštěvníka vyvede z omylu. Třeba velká dezinfekce ohraničená cedulemi nabádající k hygieně. Trošku tohle místo hned u vstupu evokuje maličký oltářík uctívající právě hygienické návyky. Cedule lákající do kavárny pak zase působí v téměř liduprázdné památce až ironicky.
Méně vtipná už je skutečnost, že všudypřítomné roušky připomínají uplynulé období plné nervozity a strachu. Stejně jako můj známý pracující na zámku. Váháme, zda si potřást rukou. Koneckonců pracuje s ochranným štítem. Atmosféra je i kvůli těmto drobnostem mírně ponurá a tísnivá. Rozhání ji jen hravé exponáty z filmů jako Obecná škola nebo Kuky se vrací. Přesto se ale dá říct, že se památka pomalu vrací do normálu. „Prohlédneme si to tu. A pak zajdeme na kafíčko nebo zákusek,“ říká mi jeden z návštěvníků. Tak přeci jen, léto pomalu začíná…
Další chyba na Vápenici.