Ředitel ´reálky´ Rostislav Halaš: „U znovuotevření škol se pár věcí nedořešilo...“

Netrpělivé čekání minulé úterý skončilo. Nebo snad právě začalo? Vláda zveřejnila harmonogram otevření vzdělávacích institutů v aktuálním školním roce 2019/2020. Zatímco děti z prvního stupně základních škol se mají do lavic vrátit, ty od šesté třídy nahoru nikoliv. Naopak počítá se s maturitami i přijímačkami. Některé otázky ale zůstávají. Navíc není stoprocentně jisté, že se na plánu v průběhu dalších týdnů nic nezmění.

K tomu, co nyní školy čeká, se vyjádřil ředitel Reálného gymnázia a základní školy města Prostějova. „Je to určitý kompromis, tak trochu ‚Chytrá horákyně‘. Na druhou stranu ale ministerstvo není v lehké pozici. A asi se nic moc lepšího nedalo vymyslet,“ konstatuje Rostislav Halaš (na snímku). Má však také výtky. Ne vše bylo pořádně vyřešené. „Pokud děti začnou chodit v nějakém množství do školy, kdo zajistí roušky? Podle zákona je máme zajistit přitom my. Čekáme ještě na prováděcí vyhlášky. Jedna věc je říct něco do médií, druhá ale jejich sepsání. Sám si nedokáže úplně představit nošení ochranných pomůcek přímo ve vyučování. „Například ve druhém patře se teplota v červnu dostává i ke třiceti stupňům,“ sdělil.
Halaš se vyjádřil rovněž k peticím. Vláda totiž dostala na stůl dvě. V jedné požadovali lidé, aby se znovu školy zpřístupnily. Ve druhé pravý opak. „I co jsme se bavili, tak názory jsou tak půl na půl. A každá strana má svůj kus pravdy. Ministerstvo je v nezáviděníhodné pozici,“ podotkl ředitel školy. Které straně dávají za pravdu učitelé? „Byli by spíše pro otevření. Současný styl vzdělávání je náročný, náročnější než prezenční výuka. Na druhou stranu stačí jeden případ ve škole a polovina z nás je v karanténě! Notabene naši učitelé jsou spíše starší, tedy patří do rizikové skupiny,“ připomněl Rostislav Halaš. Věří ale zároveň, že i současná situace, kdy se děti musí učit doma, může být v něčem dobrá. „Spektrum rodičů je široké. Ale chodí mi od nich e-maily, a ne málo, ve kterých obdivují, co vše kantoři musí zvládnout. Mohlo by to být pozitivum, učitelský stav třeba získá větší respekt. Za sebe pak říkám klobouk dolů před rodiči, kteří se s dětmi učí třeba dvě hodiny. A k tomu pracují na směny nebo třeba v nemocnici.“ A ukázal, že si uvědomuje obtížnost situace pro všechny strany. „Musíme se s tím zkrátka nějak poprat,“ uzavřel Halaš.