Ze života školáků – III. díl: „Máme toho víc, než když jsme normálně ve škole“

Školy své dveře stále neotevřely. Některé univerzity dokonce už úplně vypustily kontaktní výuku ze svých studijních plánů a přejdou rovnou do zkouškového období. Například Masarykova univerzita v Brně plánuje otevřít až 18. 5., a to rovnou na zkoušky a testy. Studentům a žákům tak nezbývá nic jiného než se nadále vzdělávat samostatně doma. Je však látka pro samostudium adekvátní tomu, co by se jinak museli učit ve škole?

„Je toho opravdu hodně. Každý den se dívám na několik online přednášek, musím stíhat úkoly odevzdávat do systému v zadanou dobu. A to se nedá všechno stíhat, když to tak udělali úplně všichni naši učitelé. Myslí si, že když máme hodně času, že vlastně nemáme nic jiného na práci než se učit,“ říká studentka čtvrtého ročníku vysoké školy z Prostějova, která si nepřála být jmenována.
Studenti vysokých škol mají k dispozici online přednášky nebo třeba živá vysílání se svými profesory. Jak to funguje u menších dětí? „Každé pondělí zasílám soubor úkolů do českého jazyka, matematiky, přírodopisu a čtení všem rodičům na e-mailové adresy a každý čtvrtek zasílám dva zápisy do vlastivědy, které si děti tisknou nebo přepisují do sešitu. V pátek zasílám opakování k samostatné práci – zatím neklasifikuji, jen probíhá kontrola a zpětná vazba směrem k rodičům,“ svěřila se Večerníku jedna z učitelek ze ZŠ v Kollárově ulici v Prostějově.
Rodiče menších dětí teď zkrátka musejí nahrazovat učitele. Dětem dopoledne může pomoci program „UčíTelka“ na ČT2, případně se s dětmi učí prarodiče. „Během celého týdne si s rodiči předáváme zpětné vazby k úkolům nebo samostatné práci pomocí e-mailů, WhatsAppu, Messengeru, v případě potřeby i telefonicky. Řešíme množství i obsah učiva, zda děti mnou zadávané úkoly zvládají. Pokud něčemu nerozumí, vysvětluji telefonicky nebo přes sociální sítě,“ dodává učitelka prvního stupně prostějovské ZŠ.
Komunikace ze strany rodičů ale někdy vázne. Zpětné vazby k zadávané látce učitelka nemá od všech rodičů, tudíž nemůže zadané úkoly kontrolovat všem dětem a být si tak jistá, že děti úkoly plní. „Bohužel ne všichni rodiče se ozývají, někteří nereagují ani na SMS, ani na zavolání. Všechny úkoly zadávané dětem zasílám také paní sekretářce, která tiskne ve škole přílohy těm, kteří nemají možnost tisku doma. Já sama pak poskytuji ze svých zdrojů tisk dětem, které ho potřebují a bydlí v mém okolí.“ Učitelka dodává, že spolupráce s rodiči jinak funguje velmi dobře. Zároveň se snaží zadávat látku tak, aby byla adekvátní probíranému učivu. Kromě toho je vidět i interakce ze strany žáků. „Děti ze třídy založily skupinu, ve které konzultují úkoly a pomáhají si,“ dodává.
V těchto nelehkých časech je zkrátka dohánění učiva oříšek. Doufejme, že žáci a studenti neusnou na vavřínech a budou dál poctivě plnit úkoly zadávané jejich učiteli. Aneb jak říkal Jan Amos Komenský: „S pomocí knih se mnozí stávají učenými i mimo školy. Bez knih nebývá učený nikdo ani ve škole.“