„Bereme to, jak to je,“ shoduje se personál i klienti kosteleckého domova pro seniory

Svět se smrskl. Alespoň to si můžou říkat klienti domova pro seniory v Kostelci na Hané. Stejně jako další zařízení v celé zemi se nyní v době koronavirové proměnil v nedobytnou pevnost. Uzavřenou zevnitř i zvenčí. Už žádní klienti proudící ze dveří nebo sedící na lavičkách za domovem a užívající si sluníčka. Žádné návštěvy, co by své blízké potěšily. Ne, v Kostelci vládne přísná karanténa.

A to pro klienty i zaměstnance. „Situace není jednoduchá. Už jen proto, že se staráme každý den, čtyřiadvacet hodin bez přestávky. Nemůžeme prostě zavřít dům,“ říká ředitel domova David Ševčík, který Večerník zdraví ve dveřích. Dál nás nepustí, pravidla jsou nekompromisní. Uzávěra platí oboustranně. „Psychicky je to těžké. Děláme ale maximum, takže se to u nás zklidnilo. Potíž je, že klienti přišli o kontakt zvenčí. Pomocí tabletů a videohovorů se ale o hovory s rodinami snažíme,“ prozradil a za rouškou měl náznak úsměvu.
Dovnitř sice vpuštění nejsme, David Ševčík mi však zprostředkoval hlasy lidí, kteří se nyní ocitli uzavření jak ve vězení. „Chybí mi hlavně společné aktivity. Nemůžeme taky chodit ven. Ale zvládáme to velmi dobře a personál se chová i stará skvěle,“ uvedla paní Hudečková. Další lidé jí přizvukují. Třeba pan Menšík. „Neopouštíme pokoje, není s kým si popovídat občas. Nikdo si ale na nic nestěžuje, uvědomujeme si, že je to potřeba,“ řekl muž.
Společně s dalšími lidmi v domově může zůstat v klidu. Jak prohlásil jeden z pracovníků domova, nic moc už je nepřekvapí. „Není to první taková zkušenost. Byli jsme tu jednou zavření na tři dny. Jsme tedy připraveni na všechno,“ dozvídám se od jednoho ze zaměstnanců Ivo Chalupeckého. Krizový scénář je ale připraven a může být pro lidi tíživější. „Je nachystán tak, aby zde byly dvě party, jedna v čele s vrchní sestrou, jedna se mnou. Každá by zde byla dva týdny,“ vysvětlil jednu z možných vyhlídek ředitel. Podle jeho slov si naštěstí řadu ochranných prostředků získal domov dopředu. „V první fázi se podle mě ale na sociální služby zapomnělo,“ vyjádřil se David Ševčík.
Na závěr se omluvil, že nám nemůže podat ruku, ač by rád. Chápeme. Opatření, pokud mají fungovat, musí platit pro každého.