65.díl: RESTAURACE PÁCL PLUMLOV

Tak už po pětašedesáté. Seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku jede zvesela dál, přičemž na startu roku zaznamenal jednu nicotnou změnu. Oproti předcházejícím dílům jej nyní nově nacházíte v každém sudém, nikoliv lichém, čísle tištěného vydání. Naopak stejně jako před mimořádným kláním z Kanárských ostrovů nabízíme dnes opět pohled z cest za město.

Než se ale pustíme do reportáže, zopakujme si, že celá sonda gurmánství je rozdělena primárně na dvě samostatné, ovšem ruku v ruce souběžně probíhající části. Vedle jednotlivého hodnocení restaurací a hostinců pro vás připravujeme i nějaké to překvapení v podobě návštěvy pizzerie, vegetariánského podniku, klasické letní „zahrádky“, v podzimním čase to byly naopak kavárny a v minulosti došlo také na prozkoumání Hanáckých slavností či vánočních trhů. V neposlední řadě máme za sebou dva comebacky v podání druhé hodnotící návštěvy a předloni jsme vám představili i silvestrovské menu v zahraničí. Posledním bonbónkem pak byly zmíněné poznatky ze zájezdu do Španělska.
V rámci regionálních kontrol jsme již podrobili drobnohledu restauraci a pivovar U Císařské cesty v Držovicích, následně jsme zavítali na plumlovskou přehradu do restaurace Hotelu Zlechov, přidali cestu na Bělecký mlýn a hluchovskou Sépku. V pořadí páté klání tohoto druhu nás pak zaválo do legendárního podniku v Plumlově. Tak pojďme na to!
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají potřebné informace i všech čtyřiašedesát doposud zveřejněných dílů.

Po návratu z dalekých krajů se i tentokrát vypravíme znovu mimo Prostějov, ale nepoletíme ani letadlem, ani nebude třeba dálkového busu. Zdatnější do cíle cesty dojdou dokonce pohodlně pěšky, komu by se nechtělo, může jet linkovým autobusem, autem nebo na kole.
Vypravíme se do Plumlova, který nemusíme čtenářům Večerníku představovat. Přehradu necháme otužilcům, na koupání je ještě přece jen brzy, ale na dobré jídlo je čas vždy.
Ještě jsme se nesetkali s nikým, kdo by nevěděl, kde hledat restauraci u Páclů. Její popularita se datuje už od dob, kdy zde vládly ještě Restaurace a jídelny. A možná bylo tehdy ještě obtížnější nalézt volné místo u stolu než teď, i když při naší kontrolní misi to problém byl!

Než se rozhodnete vstoupit...
Před cestou do Plumlova jsme se podívali na internetové stránky, abychom si udělali obrázek, co nás čeká. Omrkli jsme nejen web restaurace, ale i servery různých hodnotitelských subjektů. Úvodní stránka restaurace je pěkná, nekomplikovaná, odkazuje na všechno, co potřebujete vědět, než se rozhodnete podnik navštívit. Dozvíte se, že otevřeno je denně od 11.00 hodin a zavírá se v pondělí a v neděli ve 21.00 hodin, od úterý do čtvrtka o hodinu později a v pátek a sobotu ve 22.30 hodin. Po rozkliknutí fotogalerie se můžete podívat na snímky prostřených tabulí, interiér restaurace a dvě obložené mísy, které by však mohly být i zajímavější. Některé odkazy jsou prázdné, není tomu tak ale naštěstí u stálého jídelního lístku a týdenního menu.
Stránky hodnotitelských webů nás poněkud zaskočily. Je sice v lidské přirozenosti, že pokud je člověk spokojen, bere to jako něco samozřejmého, načež pokud se naštve, vykládá to svému okolí. A v reakcích návštěvníků převažovaly negativní poznatky. Lidé si ponejvíc stěžovali na chování personálu, ale i na kvalitu jídla. Některé reakce byly takové, že si je ani neodvážíme citovat. Snad jen jedno mínění, které se objevilo častěji: „Kdysi vyhlášená restaurace žije jen z tradice jména“. Na druhé straně jsme se dočetli: „Srdečné přijetí a útulné prostředí i ochota a vstřícnost personálu jsou slova, která nejlépe vystihují atmosféru naší restaurace. Snahou všech zaměstnanců je poskytnout vám kvalitní servis a zpříjemnit návštěvu u nás“. V zájmu objektivity musíme připustit, že se vyskytly i pochvalné zápisy, ale co si myslet o hodnocení, kde se rozptyl pohybuje od půl hvězdičky po pět hvězdiček? Nezbývá nám nic jiného než zapomenout na všechno, co jsme četli, a na místě se přesvědčit na vlastní oči a vlastním žaludkem.

Od exteriéru k interiéru
Příchod je trochu nepříjemný – mezi rušnou silnicí a vchodem je jen velmi úzký chodník. Vstupní dveře stejně jako vybavení lokálu jsou původní, jinak je ale většina objektu rekonstruovaná. Co nás trochu překvapilo: v neděli hodinu po poledni bylo úplně plno nejen dole v sále, ale i v salonku a ve velkém sále v poschodí. A to je pro každou restauraci to nejlepší vysvědčení.

Co restaurace nabízí...
Jídelní lístek má retro vzhled a obsahuje řadu dobových reklam, možná ne přímo od vzniku založení, avšak určitě ze začátku minulého století. V záhlaví jídelního lístku se dočtete, že restauraci založili již roku 1868 František a Františka Páclovi, má tedy úctyhodných 152 let! Samotný „jídelák“ na webu je datován rokem 2017 a obsahuje jídla, na která jsou hosté u Páclů po léta zvyklí. Zaujal nás oddíl nazvaný Best of Restaurace Pácl s podtitulem ´klasika, kterou nelze změnit´. Té samozřejmě kraluje Plumlovský řízek podle receptury pana Pácla z roku 1972, ale i další pokrmy stojí za zmínku. Podrobněji zde nemůžeme hodnotit stálý jídelní lístek, neboť naše návštěva se uskutečnila o víkendu a byli jsme upozorněni, že mezi aktuálním menu a verzí na internetu jsou rozdíly. Nezbývá nám než konstatovat, že je to škoda a další bodík do kritiky internetových stránek.
Budeme se tedy věnovat popisu víkendové nabídky, kterou najdou hosté na stolech a který je dost obsáhlý, ale současně nikterak zbytečně široký. Přesně tak to chodí v restauracích, jenž nechtějí oslňovat obrovským rozsahem jídelního lístku, který svědčí jen o nezměrné kapacitě mrazáku, popřípadě umění kuchaře udělat z jednoho typu pokrmu malou úpravou jídel několik.
K výběru jsme měli čtyři polévky: dva vývary, Páclovu česnečku a brokolicový krém, v cenách od 25 do 45 korun. Další oddíl byl nazvaný ´hotová jídla´ – pro ty, co spěchají, vydáváme express a obsahoval 10 pokrmů za ceny od 105 korun za domácí kynuté jahodové knedlíky s máslem, cukrem a zakysanou smetanou až po 145 korun za Drahanského ježka, pod tímto názvem se skrývají pikantní vepřové nudličky v domácím bramboráku s česnekovou tatarkou a sýrem, celá porce váží 450 gramů, takže velký jedlík nebo velký hlad si přijdou na své. Jinak oddíl obsahuje snad veškerou klasiku – ptáčka Španěláčka (opravdu to tak stojí v nabídce), moravského vrabce, svatební svíčkovou, hovězí gulášek, ale také halušky a další oblíbená jídla.
V následujícím oddílu nazvaném ´minutky´ naleznete samozřejmě již zmíněný Plumlovský řízek „dle receptu dědy Pácla z roku 1972“ za příjemných 130 korun, medailonky z panenky s omáčkou ze smrkových hřibů, steaky, filet z norského lososa, ale i tortillu s kuřecími řízečky. Nejdražším jídlem je pak hovězí rib-eye steak z argentinského vysokého roštěnce za 275 korun.
Zvláštní část jídelního lístku je nazvána ´pecky dne´ a obsahuje skutečné trháky jako pomalu pečené stehýnko z mladé kačenky s bílým a červeným zelím a dvěma druhy knedlíků, 350gramový salát Pácl – smažené kuřecí řízečky na čerstvém salátu s rukolou a s domácím bylinkovým dresinkem, smažený kuřecí řízek velikosti XXL s domácím bramborovým salátem, Pácl Burger Extra s hranolky, domácí tatarkou a salátem Coleslaw. Gnocchi di spinaci neboli noky ve smetanové omáčce s listovým špenátem, česnekem a parmskou šunkou bychom sice nenazvali přímo peckou, ale s chutí bychom si je objednali.
Zapíjet vše můžete jedenáctistupňovým pivem Jarošov, plzeňským nebo řezaným Bernardem, popřípadě domácími limonádami nebo standardními točenými.

Jak nám chutnalo
Polévky jsme zvolili každý jinou. Z obavy, že bychom nezvládli obrovské porce druhého chodu, které kolem nás servírky nosily, jsme ukázali na brokolicový krém a vývar s těstovinami a játrovými knedlíčky, nikoliv vydatnou česnečku, na kterou jsme měli největší chuť. Obě polévky nám nepřinesly žádný chuťový zážitek (snad kdyby byly nudle domácí), ale ani nás neurazily.
Druhý chod jsme zvolili z oddílu ´minutky´. Museli jsme ochutnat vlajkovou loď restaurace a posoudit, jestli je Plumlovský řízek tím „plumlovákem“, který jsme mnohokrát jedli už od let našeho mládí. Myslíme, že tenkrát byl přikrytý kromě strouhaného sýra a kečupu ještě sázeným vejcem. Tentokrát tam bohužel nebylo. Jinak toto jídlo bylo i dnes stejnou kalorickou bombou jako tehdy, naštěstí jsme s tím počítali a neobjednali si přílohu. Nechyběla úplně stejná příloha ze syrové zeleniny, kterou jste v sedmdesátých letech minulého století dostávali úplně ke všemu.
Druhým zvoleným chodem byly medailonky z vepřové panenky s omáčkou ze smrkových hřibů a pečenými bramborami. Panenka byla měkká, brambory také, omáčka byla ale příliš řídká, rozlila se po talíři a nedržela na mase ani na bramborách, což jí uškodilo, protože chuť byla opravdu hřibová, dokonce v ní byly plátky hříbků. A příloha ze syrové mrkve a list salátu byla úplně zbytečná.
K pití jsme si objednali malé jarošovské pivo, a protože bylo dobré, objednávku jsme zopakovali. Na úplný závěr jsme si dali espresso a jeden ze zákusků vystavených v chladicí skříni u vchodu do salonku. Výběr jsme nechali na servírce, která čokoládový řez s pařížskou šlehačkou zvolila vskutku dobře.

Kvalita servisu
Kritika obsluhy, kterou se hemžily příspěvky na internetu, nás znejistila. Pozorně jsme proto sledovali práci servírek nejen u našeho stolu, ale i u těch sousedních. Nic z hříchů vyčítaných kritiky jsme neobjevili. Zřejmě se personál obměnil, nebo příspěvky psali profesionální kverulanti, kteří se v každé populaci vyskytují... Za nás personál konkurzem prošel.

Místo úlevy
K toaletám nemáme ani nejmenší připomínku. Je poznat, že stejně jako větší část objektu prošly důkladnou rekonstrukcí. Přesnější charakteristikou by bylo nazvat je úplně novými. Čistota v naprostém pořádku. Co by za takové dali na Gran Canarii, kde jsme byli posledně...

Shrnutí - celkový dojem
Přiznáme se, že jsme vstupovali k Páclům trochu s obavami. Opravdu je to tam tak špatné, jak jsme četli na internetu? Překvapilo nás, že bylo plno a neměli jsme si kam sednout. Tak by to přece nevypadalo ve špatné restauraci! Naštěstí naše rozpaky viděla dvojice, která se chystala odejít a uvolnila nám místa. Líbila se nám neformální podoba i obsah víkendového jídelního lístku (jen ty módní zdrobněliny nás nenadchly). Čekali jsme sice na hlavní chod asi půl hodiny, což se při tak plném podniku pochopit. Obdiv si zaslouží jak personál kuchyně, tak servis na sále, který, jak jsme pozorovali bedlivým okem, vše zvládal bez zjevných nedostatků.

Restaurace Pácl v Plumlově patří již po několik desetiletí k nejoblíbenějším místům, kam se uchylují návštěvníci plumlovské přehrady, chataři na cestě z chaty domů do města i obyvatelé Prostějova, kteří si chtějí někam vyjet na oběd, a to nejen o víkendu. Majitelé se snaží postupně vylepšovat služby i interiér. Jídlo bychom neoznačili za nadprůměrné, je trochu retro, leccos by potřebovalo vyladit, ale pokud je to míněno jako úcta k tradici a návštěvníkům vyhovuje, tak budiž.
Restauraci Pácl v Plumlově proto udělujeme…
 

3,5 HVĚZDY