AKTUALIZOVÁNO: 63.díl: RESTAURACE NA SÉPCE

Mezi čtenáři stále více populární seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku o gastronomii napsal další díl. V celkovém součtu již třiašedesáté klání, které budete zpočátku tohoto ročníku nacházet vždy v každém lichém čísle tištěného vydání, nabízí po kratší pauze opět pohled z cest za město. Už ve druhé polovině loňského roku jsme rozšířili okruh monitoringu o regionální podniky, jejichž věhlas nás velice zajímal. A jelikož ohlas evidujeme více než pozitivní, pokračujeme dál.

Ještě předtím ale není na škodu malé ohlédnutí. Jako první jsme navštívili restauraci a pivovar U Císařské cesty v Držovicích, následně zavítali na plumlovskou přehradu do restaurace Hotelu Zlechov a naposledy se nám pod drobnohled dostal Bělecký mlýn. Dnes jsme si posvítili na hluchovskou Sépku.
Než se ale pustíme do reportáže, zopakujme si, že celá sonda gurmánství je rozdělena právě na dvě samostatné, ovšem ruku v ruce souběžně probíhající části. Vedle hodnocení restaurací a hostinců vám připravujeme i nějaké to překvapení v podobě návštěvy pizzerie, vegetariánského podniku, klasické „zahrádky“ a přinesli už také první ze sérií kavárenských dílů nebo ku příkladu prozkoumání Hanáckých slavností či vánočních trhů. V neposlední řadě máme za sebou dva comebacky v podání druhé hodnotící návštěvy a předloni jsme vám představili i silvestrovské menu v zahraničí.
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají potřebné informace i všech dvaašedesát doposud zveřejněných dílů.

Několikrát jsme slyšeli od známých, kteří jezdí přes Hluchov na chaty a chalupy, že se v této obci - ležící v přechodovém území mezi Hornomoravským úvalem a Českomoravskou vrchovinou - zastavují na oběd v restauraci Na Sépce. Ne, není to chyba, v názvu nemá být spisovný výraz „sýpka“, ale pěkně hanácky, vlastně pohanácku „sépka“. Tak jsme se nechali nalákat a vyrazili na průzkum právě k místu, které leží jižně k Běleckému Mlýnu a severovýchodně k Čechám pod Kosířem. 

 Než se rozhodnete vstoupit...
Na internetových stránkách jsme si přečetli neaktuální týdenní jídelní lístek a dvě důležité informace, kdy je otevřeno (denně kromě pondělí od 11 do 22 hodin, v pondělí restaurace končí již ve tři odpoledne). Dále si můžete rozkliknout stálý jídelní lístek, popřípadě odkaz Kde nás najdete. Stručně, jasně, bez nějakých designových příkras. Ani na Facebooku jsme nenašli aktuální jídelní lístek vztahujíc, zato velké množství těch neaktuálních... Dále jsme tam objevili několik pochvalných zápisů a jeden negativní od návštěvníků restaurace. Řekli jsme si, že nejlepší bude osobně restauraci navštívit.
Z Prostějova to není daleko, autem jste tam za čtvrt hodiny. Restaurace se nachází vpravo od silnice ve velkém a světlém, původně selském stavení. Nevíme, jestli bývá někdy problém s parkováním, při naší návštěvě nebyl. Zaparkovat se dá před objektem nebo ve dvoře. U dvora se na chvíli zastavíme. Najdete tam jednak venkovní posezení u masivních stolů, které oceníte v létě, a pár dětských atrakcí na zabavení potomků, na fasádě sousední budovy zase zavěšené původní zemědělské nářadí. Vchod do restaurace se nachází rovněž na dvoře a je docela nenápadný.

Od exteriéru k interiéru
Ze dvora vstoupíte přímo do dlouhé místnosti vybavené masivními stoly a lavicemi, z nichž každá pojme nejméně čtyři návštěvníky. Hned za dveřmi po pravé straně vás přivítá výčepní pult „s příslušenstvím“. My jsme zamířili průchodem do vedlejší menší místnosti, kde jsme očekávali komornější atmosféru ke zvěřinovému obědu. Místnost je sice menší, ale zařízená stejným masivním nábytkem, vejde se do ní možná padesátka hostů.
V době naší návštěvy byl obsazený pouze jeden stůl, takže s místem jsme problém neměli. Ani poté, co se ve vstupu do místnosti nečekaně objevila trojice našich přátel a přisedla si k nám. A pokud by si přisedla i dvojice dalších přátel, kterou jsme objevili až při odchodu v první místnosti, stále bychom se vešli k jednomu stolu.
Interiér je jednoduchý, dalo by se říct prostý. Bíle vymalované stěny a klenuté stropy, které způsobují, že se hovor od sousedního stolu nese tak, že máte pocit, že vám někdo promluvil přímo za zády. Zkrátka je poznat, že se jedná o původní sýpku.

Co restaurace nabízí...
Standardní „jídelák“ obsahuje tři polévky za stejnou cenu 39 korun, dvě jídla označená jako „něco k pivu“, kterými jsou topinka s masovou směsí a pikantní kuřecí křidélka, obě se vejdou do stokoruny. Samostatný oddíl je nazván Pro pamětníky a nabízí Plumlovský řízek, Ondráše a klasický vepřový řízek. Chody z vepřového a kuřecího masa jsou hodně tradiční a některá jídla z nich by klidně mohla figurovat v oddíle Pro pamětníky (kuřecí prsa s broskví). Ale myslíme si, že si z jídelního lístku vyberete, pokud nebudete hledat chody jako od Pohlreicha, nebo nepatříte k biomatkám. A s cenami se vejdete od 130 do 159 korun. Jedinou výjimkou jsou hovězí stejky, za které zaplatíte bez koruny tři stovky nebo hovězí tatarák – ten je mírně levnější. Bezmasá jídla se skládají ze samých smažených sýrů, ty by nás osobně nenadchly.
K pití si můžete objednat Holbu nebo jedenáctku Bernarda, při naší návštěvě byl na čepu i Keprník, dvanáctka z Hanušovic. A samozřejmě nealkoholický Bernard, kofola a další možnosti s bublinkami i bez bublinek. Pro úplnost zmíníme skladbu týdenního jídelního lístku. Obsahuje každý den tři pokrmy, z nichž jedno je generacemi prověřená stálice (řízek, zelo-knedlo-vepřo, rajská omáčka atd.), jedno jídlo patří k modernější kuchyni (často kuřecí maso na různé způsoby) a poslední je většinou „odlehčené“, třeba palačinky, těstovinový salát, ovocné knedlíky, ale narazili jsme i na chod nazvaný Pohádka mládí, který jsme si vyložili jako krupičnou kaši.
Nabídka v době návštěvy obsahovala i menu zvěřinových hodů. Kromě polévky a předkrmu to byl i oddíl hotových jídel a oddíl jídel na objednávku, „hotovky“ se pohybovaly od 129 korun za lovecký guláš po 159 korun, speciálně připravované pokrmy stály od 168 do 178 korun. Ceny jsme vyhodnotili pro takovou akci, jako jsou zvěřinové hody, jako příjemné.

Jak nám chutnalo
Aperitiv nabízený jídelním lístkem v záhlaví – becherovku – jsme vynechali, načež přistoupili rovnou k předkrmu a polévce, kterou byl zvěřinový vývar s knedlíčky. Paštika Hubert jako předkrm byla velmi dobře ochucená a omáčka Cumberland, kterou byly dva řezy paštiky přelity, představovala vyvrcholení celého chodu. Pokud jste se dosud nesetkali s omáčkou Cumberland, vězte, že se jedná o omáčku z brusinek a rybízu, která se zrodila ve staré Anglii a používá se k doplnění zvěřiny a tmavých mas. Škoda že chléb, který paštiku doprovázel, byl nejspíš včerejší, tudíž lehce okoralý.
Se zvěřinovým vývarem a jeho ochucením jsme byli rovněž spokojeni, i když paštika jako první chod o prsa zvítězila.
Jako hlavní chod jsme zvolili kančí kýtu se šípkovou omáčkou a knedlíky z hotových jídel a dančí medailonky na hříbkách z jídel na objednávku. U první varianty byla nejlepší omáčka, maso bylo měkké, ale v jednom plátku hodnotitel narazil na pletenec šlach. Jediné, co bylo možné s ním udělat, bylo vykrájet ho ze zbytku masa a odložit stranou. Knedlíky byly průměrné. Dančí medailonky byly měkké a omáčka, která je provázela, měla opravdu výraznou chuť i vůni čerstvých hub. U vedlejšího stolu jsme zaslechli poznámku, že medailonky jsou dost tuhé, nás to ale nepotkalo. Kamarád sedící vedle, který si objednal kančí kýtu na smetaně, byl nadšený, problém se šlachovitým masem jej nepotkal.
K pití jsme zvolili Keprník, který je dosti vzácným výrobkem hanušovického pivovaru, a proto jsme museli tuto nabídku využít. Jak hodnotitel – pro dnešek neřidič – i vedle sedící kamarád si tuto volbu pochvalovali. Ostatní se spokojili s free Bernardem nebo kofolou.
Nemohli jsme neprovést náš oblíbený test rozlévaného vína. Sklenička Portugalu byla docela pitelná, ale nikterak nenadchla, stejně jako poslední chod, kterým bylo espresso.

Kvalita servisu
Obsluha byla rychlá, objevila se u nás hned, jakmile jsme se posadili. Je pravda, že mnoho hostů v restauraci hodinu po poledni nebylo. U našeho stolu se vystřídali tři obsluhující, všichni v civilním oděvu, což nás zpočátku trochu zmátlo. Na nic jsme nemuseli čekat, jednání obsluhujících bylo korektní, ale dost formální. Až při odchodu a placení, neboť se „kasíruje“ u pultu při východu, jsme prohodili spolu dvě tři věty méně formální.

Místo úlevy
Dostanete se sem z první místnosti a je zřetelně označeno. Ani v tomto ohledu není důvod si stěžovat, nalezli jsme čisté toalety s teplou vodou a papírovými ručníky.

Shrnutí - celkový dojem
Restaurace Na Sépce v Hluchově se nachází na dobrém místě. Najdete ji přímo u silnice a v širokém okolí nemá konkurenci. Navíc se u ní dá zaparkovat. Tyto vlastnosti podniku – samozřejmě vedle solidního jídla – pomohly získat popularitu, které se těší nejen v Hluchově. Je jen málo sídel velikosti této obce, ale i větších, jejichž obyvatelé si mají kam zajít nejen na pivo, ale i na slušný oběd. Viditelnější reklama už při vjezdu do obce by určitě pomohla zvýšit návštěvnost. A ještě rada: neškodilo by dbát o aktuálnost stránek na webu a Facebooku, množství starých jídelních lístků zbytečně ubírá na kráse.

Nečekejte zázraky. Je to ale slušný podnik na pomezí mezi restaurací a hostincem. Pokud nebudete mít vysoké nároky, tak si vyberete jak z denního menu, tak ze stálého jídelního lístku. A třeba natrefíte i na speciální akci, jako se stalo nám u zvěřinových hodů. Zklamáni jsme nebyli. To vše pak v krásném prostředí a za vcelku solidní obsluhy.
Restauraci Na Sépce v Hluchově proto udělujeme…

3 HVĚZDY