AKTUALIZOVÁNO: 41.díl: HOSTINEC NA TYLOVCE

V celkovém součtu již jedenačtyřicátým kláním pokračuje seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, který vloni vyvrcholil silvestrovským pohledem do zahraničí a letos započal úvodní návštěvou ve stylové restauraci. Nyní se na stránky nejčtenějšího regionálního periodika vrací řádný díl z hospodské části. Také v letopočtu 2019 jsme totiž odhodlaní dívat se na zoubek jak regionálním restauracím, tak i místním hostincům a čas od času vám znovu přinést nějaký ten bonus.

Připomeňme si tedy, jak košatá je historie tohoto projetku. Vše odstartovaly dvě pilotní části na konci roku 2016, třetí dějství jsme vám přinesli v lednu nadcházejícího letopočtu, načež druhý měsíc roku 2017 vyplnily hned dva díly a v březnu jsme se premiérově vydali k hostincům. Od té doby pokračujeme v pravidelném rytmu střídání, přičemž čas od času všem proložíme návštěvou pizzerie, podniku pro vegetariány, zahradní restaurace, Hanáckých slavností a již podruhé jsme provedli průzkum vánočních trhů v Prostějově.
Seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku zaměřující se na gastronomii bude v letošním roce prozatím vycházet vždy v sudém vydání. Stejně jako loni nadále probíhá také čtenářská soutěž, ve které můžete hlasovat o své nejoblíbenější místo k posezení a vyhrát poukaz pro večeři ve dvou.
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají potřebné informace i všech čtyřicet doposud zveřejněných dílů.

Původně jsme se vypravili na hodnocení do jedné z oblíbených prostějovských restaurací, a sice do H Clubu. Již obvyklá příprava našeho hodnocení čítající také návštěvu webových stránek vyzněla rozpačitě jak formou, tak obsahem. A když jsme se před H Clubem sešli, uvítaly nás stažená mříž a ve vývěsce oznámení „Z technických důvodů dočasně uzavřeno“. Co teď? Sladili jsme svůj týdenní program tak, aby nám oběma vyšel čas na hodnocení právě v ten daný večer, další taková příležitost by se naskytla nejdříve následující týden.
Protože jsme cestou do H Clubu míjeli v Tylově ulici hostinec, který jsme dosud nikdy nenavštívili a který vypadal zvenčí sympaticky, navíc se nacházel vlastně za rohem od H Clubu, zašli jsme tedy místo večeře „pouze“ na pivo a oproti plánu vyplnili lednmový harmonogram tohoto ražení...

 
Od exteriéru k interiéru
Hostinec Na Tylovce se nachází v renovovaném domku hned na kraji Tylovy ulice po levé straně, pokud jdete od Wolkerovy ulice. Zvenčí patří k těm nejlákavějším, které jsme dosud navštívili, tento dojem se nevytrácí ani v chodbě. Po vstupu do lokálu jsme se na sebe podívali a řekli si: To vůbec nevypadá špatně!
Po levé straně od vchodu se nachází výčepní pult, za ním vysoká vitrína s různými pamlsky. Naproti výčepu se můžete, pokud je v hlavním „sále“ plno, nebo si chcete povídat s paní výčepní, posadit k menšímu stolu přiraženému k masivnímu pilíři oddělujícímu prostor výčepu od lokálu. Ten pilíř není právě praktický, zabraňuje výčepnímu v pohledu do lokálu a naopak, ani hosté nemohou komunikovat s výčepním, ale zřejmě to z hlediska statiky objektu jinak nejde.
V dobře osvětleném lokále se nacházejí čtyři stoly pro šest hostů a tři stoly pro čtveřici příchozích. Stěny jsou vyzdobeny sportovními trofejemi napovídajícími, že se tam scházejí fanoušci našich nejslavnějších fotbalových klubů. Zřejmě se dobře snášejí navzájem, protože vlajky a šály konkurenčních klubů visí vedle sebe. V rohu pod stropem se hlasitě připomíná velká obrazovka, na které se během naší návštěvy vystřídaly tři programy. Vzpomínali jsme, kdy jsme naposledy navštívili hostinec bez televize, a nepodařilo se nám na takový podnik vzpomenout...
Stoly stejně jako židle jsou masivní, celkově působí interiér světlým a čistým dojmem, k němu přispívá i dobré osvětlení.

Nabídka nápojů a jejich kvalita
Již v chodbě jsme zahlédli tabuli s nabídkou druhů piv, která příchozí čekají uvnitř. Že půjde o zlatavé moky ze skupiny pivovarů Lobkowicz, jsme pochopili již podle vývěsního štítu na ulici, na tabuli jsme se dočetli, že si můžeme vybrat desítku Chlumec, jedenáctku Klášter, dvanáctku Radegast (ta ale od Lobkoviczů není) a speciál, tedy polotmavou třináctku. Že se jedná o Démon z pivovaru Vysoký Chlumec jsme se dozvěděli až od paní hostinské.
Rozhodli jsme se postupovat metodou malých piv a okusit více druhů. Do desítky se nám zpočátku nechtělo a později už vůbec ne. Jedenáctka Klášter byla dobře pitelná, stejně jako Radegast. Nečekali jsme žádný degustační zázrak, ani to zázrak nebyl, ale slušné, dobře ošetřené pivo, navíc v pěkných baňatých sklenicích umocňujících dobrý pocit z pro nás vlastně náhradního řešení.
Speciál Démon se od předešlých piv lišil. Jednak samozřejmě polotmavou jantarovou barvou, jednak chutí s nádechem karamelu a jemnou hořkostí. Jak jsme se později přesvědčili na internetu, štamgasti mu dávají čtyři hvězdičky z pěti možných. Klidně bychom jich zvládli i víc, ale čas pokročil a cesta domů pro jednoho z nás představovala dobrou půlhodinku chůze.
Nabídku lihovin jsme nezkoumali, ale podle toho, co si objednávali ostatní hosté, máme důvod se domnívat, že se ve výčepu nachází natolik dostatečná zásoba vodky, aby uspokojila poptávku.

Něco k zakousnutí?
Na tabuli u výčepu jsme se dočetli, že nabídka něčeho malého k pivu je vlastně standardní, a sice stejná jako jinde: nakládané sýry s bílou plísní na povrchu, utopenci a několik průmyslově vyráběných pochutin, které vás donutí brát si ze sáčku stále další a další. Nejsme jejich příznivci, a protože nám bylo řečeno, že utopenci bohužel nejsou k dispozici, zbyl nám na výběr jen nakládaný hermelín. Ten byl ovšem až nadstandardně dobrý, přizdobený feferonkou a doplněný ošatkou chleba. Můžeme konstatovat, že nás plně uspokojil a poskytl dostatečné množství kalorií pro cestu domů.

Kvalita servisu
Veškerý servis od čepování piva po obsluhu u stolů zastala jedna pracovní síla. Vzhledem k rozměrům lokálu i počtu hostů – nebylo úplně plno – zastala svoji práci s přehledem a zůstala jí i chvilka k zodpovězení našich všetečných dotazů. Možnost přísunu dalšího piva nám byla nabídnuta vždy včas a nevtíravě.

Místo úlevy
Na toto místo se jde chodbičkou vedoucí na dvorek, dnes útočiště kuřáků a v létě i místo k posezení. Místo úlevy není žádná designová lahůdka a barva obkladaček rozhodně neuklidní rozvášněné pijáky, rekonstrukcí prošlo zřejmě již před delší dobou, ale je slušné a čisté. Papírové ručníky nechyběly po celý večer a čistota také nebyla poznamenána ubíhajícím časem. Takže si nemůžeme, ale ani nechceme stěžovat.

Shrnutí - celkový dojem
Přestože sortiment byl užší, než na co jsme se těšili, odcházeli jsme spokojeni. Ten, kdo si jde popovídat s přáteli a přitom vypít nějaké to pivo, si na své přijde. A že se v hostinci scházejí lidé, kteří se navzájem znají, i když nesedí u stejného stolu, jsme poznali již pár minut po příchodu. A když zazněl povel „jde se kouřit“, zůstali jsme v jednu chvíli v lokále sami. Přesto se na nás nedívali jako na cizí vetřelce. Asi jsme vypadali dost slušně a zároveň se netvářili povýšeně. Klidně se tam zastavíme na „speciál“ i někdy příště.
Trochu nám vadily hluk v omezeném prostoru a televize u stropu, ale obojí dnes k hostincům patří. Hlučné chlapské hlasy již po staletí a hluk z obrazovky posledních dvacet let také.

Hostinec Na Tylovce se nachází v místě, kde mnoho lidí pěšky nechodí. Ale pokud se chcete zastavit na slušné pivo a kus řeči s kamarádem, kterého jste právě po letech potkali, klidně vejděte dovnitř. Z nabídky piva si vyberete to, které vám sedí, a když budete skromní, dostanete i něco málo k zakousnutí. Štamgastům radit nemusíme, ti jsou tam zjevně spokojeni.

CELKEM: 3 HVĚZDY


OSTATNÍ DÍLY NAJDETE ZDE: