AKTUALIZOVÁNO: 35.díl: HODNOTITELÉ SE VRACEJÍ NA MÍSTO ČINU – DRUHÁ ČÁST

Dnes podruhé jsme se v rámci seriálu PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, který je zaměřený na vše, co se týká regionální gastronomie, vrátili v čase. A stálo to za to!

Jak je už dlouhodobě známo, celý monitoring kolem gurmánství je rozdělen na dvě samostatné a vedle sebe probíhající části. Díváme se „na zoubek“ jak restauracím, tak chceme uspokojit i ty z vás, kteří si raději zajdou spíše na pivo než na večeři do komfortnější restaurace. Mezitím pro vás čas od času připravíme nějaké překvapení v podobě návštěvy pizzerie, vegetariánské restaurace, ale i Hanáckých slavností a vánočních trhů. Naposledy jsme před prázdninami zavítali do letního občerstvení nebo chcete-li takzvaného kiosku.
A jelikož historie celého projektu je už pořádně košatá, stojí za připomenutí, že vše odstartovaly dvě pilotní části na konci roku 2016, abychom následně až na výjimky pokračovali v každém druhém týdnu. I proto jsme se rozhodli, že nynější prázdninovou pauzu věnujeme místům, která jsme již v minulosti navštívili. Provedeme prostě takzvaný COMEBACK. To vše za účelem, abychom si po roce nebo i delší době ověřili, co všechno se v nich změnilo. Potěší nás, pokud si restaurace či hostince udrží úroveň, kterou jsme pochválili, popřípadě svoji úroveň zlepší ty, které jsme označili za průměrné, a to ať již počtem hvězd, nebo slovy. Jestliže svoji úroveň zlepší podniky, kterými jsme nadšeni právě nebyli, budeme mít radost nejen my, ale určitě především samotní hosté.
Zatímco počátkem srpna jsme začali u jedné z nejnovějších restaurací s umístěním na náměstí T. G. Masaryka, odkud bylo jen pár desítek kroků do pizzerie U Hradeb, tentokrát jsme navštívili dvě opravdu legendární místa. Jak Restaurace U Tří bříz a Hostinec Beseda v celkovém součtu pětatřicátého pokračování dopadly?
Připomínáme také čtenářskou soutěž, která zná již svoji první vítězku. I nadále nám můžete zasílat své příběhy z návštěvy restaurace či hostince a vyhrát až TISÍC KORUN.

Restaurace U Tří bříz

Tato restaurace si u nás před půldruhým rokem mnoho sympatií nezískala. Navštívili jsme ji večer a byli jsme ve velkém sále sami. Ve výčepu bylo poloprázdno, zato vydatně zakouřeno, nezkušená obsluha tápala a dopouštěla se omylů, jídelní lístek byl stejný jako před třiceti lety. Podnik jsme hodnotili pouhými dvěma hvězdami. Víme, že provozovna nedávno změnila majitele, ale na vzhledu se nic nezměnilo. Dokonce propagační panely v chodbě zůstaly stejné. Zároveň nás trochu hryzalo svědomí, jestli jsme restauraci svým hodnocením trochu neublížili. A tak jsme do jejích prostor vyrazili na opětovnou inspekci.
Jak jsme si zjistili, večer sice hostů nepřibylo, ale v poledne je plno a díky salonkům je podnik vyhledáván i pro pořádání rodinných a firemních akcí. Navštívili jsme restauraci v poledne, abychom poodhalili tajemství její úspěšnosti obědových menu a zároveň vyzpovídali několik známých, kteří „k břízám“ občas zajdou na oběd. Hlavní klady spatřujeme v široké nabídce jídel, kterých bylo tentokrát rozličných hned sedm (nikoliv pouze klonovaných ze stejného základu) představuje skutečně nadstandard, stejně jako cena u všech variant, která nepřekračuje stokorunu. Navíc denní menu nabízí tzv. minutky, na které je nutné počkat asi deset minut, ty však nejsou příliš zajímavé, jedná se převážně o smažená jídla. Sympatická je i možnost objednat si k menu cenově zvýhodněný nápoj.
Na úvod měl hodnotitel trochu smůlu – ačkoliv už bylo v lokále volněji a u východu z kuchyně postávalo několik obsluhujících, nikdo si jej nevšimnul. Po několika minutách čekání na sebe upozornil zamáváním, jak si později stačil všimnout, nebyl opomenut sám. Pán u vedlejšího stolu čekal ještě déle. Po tomto zaváhání obsluhy už všechno šlo jako na drátkách. Slepičí polévka však nebyla právě mistrovským dílem, jako druhý chod byly vybrány bramborovo-tvarohové knedlíky se švestkami a opečenou strouhankou. Trochu netradiční kombinace bramborového a tvarohového těsta, která má ale logiku: tvaroh odlehčí bramborové těsto, které je samo o sobě dost tuhé. Knedlíky byly povedené a těžko se jim dalo něco vytknout. Celková suma účtu za polévku, hlavní chod a malé nealkoholické pivo nedosáhla ani stokoruny, což považujeme za mimořádnou událost. Je otázkou, jak dlouho tato cenová úroveň může vydržet.
Resumé Večerníku:
Pokud bychom hodnotili restauraci U Tří bříz jen podle poledního menu, asi by si minimálně o půl hvězdy víc zasloužila. Jenže zajít si tam večer a vyhodnotit nabídku stálého jídelního lístku a vína se nám však již nějak nechtělo... Prostředí velkých prostor nás nelákalo a podle zkušenosti získané počátkem roku při večeři podávané na valné hromadě jednoho spolku se ani na jídelním lístku toho moc nezměnilo. Takže prozatím zůstaneme u stejného hodnocení a dáme personálu ještě jednu šanci příště.
2 hvězdičky


Hostinec Beseda
Při naší návštěvě počátkem loňského roku jsme Besedu zařadili mezi průměrné hostince s poledním menu za 89 korun a dobrým pivem. Při naší podvečerní návštěvě bylo poloprázdno a s blížícím se časem vysílání televizních novin a domácích večeří jsme tam zůstali téměř sami. V lokále bylo čisto a pořádek panoval nejen tam, ale i na WC.
V průběhu půldruhého roku, který uplynul od našeho hodnocení, jsme do Besedy párkrát zaskočili na oběd, ale na podvečerní návštěvu „na jedno“ jsme se zastavili až onoho teplého červencového dne.
Co se změnilo a co zůstalo stejné jako při naší první návštěvě?
Důležitou pozitivní informací je skutečnost, že jednotná cena jídel poledního menu zůstala na 89 korunách a řadí tak hostinec k nejlevnějším ve městě. Přitom kvalita jídla je, jak jsme si ověřili, velmi slušná. Také nabídka piva se nezměnila, proto jsme se mohli potěšit ležákem Drak, dvanáctkou extra chmelenou z pivovaru Starobrno. Toto pivo, stejně jako jeho výrobce, má své zastánce i odpůrce, ale nám jeho lehce vyšší hořkost a plná chuť vyhovují a řadíme jej k tomu lepšímu, co se v místních hostincích čepuje.
Na rozdíl od naší loňské zimní návštěvy bylo tentokrát hodně plno, stolky na chodníku byly úplně obsazené a jen se štěstím jsme získali pro sebe jeden právě uvolněný. Po celou dobu našeho pobytu nevysypaný popelník nám potvrdil, že k venkovním stolkům se uchylují především kuřáci, kteří si už v lokále nezapálí. Dočetli jsme se, že někdy, když je kuřáků víc, s nelibostí hledí na hosty–nekuřáky, kteří jim „zabírají kuřácká místa“. Nám se to naštěstí nestalo, i když někteří hosté už byli viditelně pivem dosti posíleni.
Obsluhující číšník se ke stolku dostavil poměrně rychle a ještě několikrát nám přišel nabídnout další pivo, i když jsme zdaleka nedopili. Obsluha se měla co otáčet, čekali jsme, že uvnitř nikdo v teplém podvečeru sedět nebude, ale lokál byl asi z poloviny zaplněn.
Kontrolní návštěva WC dopadla nikoliv skvěle, ale uspokojivě. Bylo patrné, že při zaplněnosti hostince a zahrádky je i tam větší provoz, ale stav tohoto zařízení je možné označit výrazem „v normě“.
Resumé Večerníku:
Po krátké poradě jsme se usnesli, že u označení „průměrný hostinec“ může zůstat. Stalo se nám jednou, že v poledne vypadal lokál tak „použitě“, že jsme vycouvali a zamířili do sousedního podniku, ale jídlo je tam slušné a tuto příhodu jsme nakonec zažili jen jednou. Je dobře, že se v srdci Hané udrží i takové podniky, které třeba nejsou úplně pro manažery, ale řada lidí se těší už jen na setkání se starými dobrými kamarády. A účel kvalitního zlatavého moku i slušného jídla za poměrně nízkou cenu Beseda splňuje.
3 hvězdičky

 

OSTATNÍ DÍLY NAJDETE ZDE: