- 10. listopad 2017
- 3897x
S týdenním předstihem nabízí seriál PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku své devatenácté pokračování, čímž se tak nezadržitelně blížíme k jubilejní dvacítce. A právě u tohoto čísla, které symbolizuje i letošní výročí založení nejčtenějšího regionálního periodika, najdete avizované bonusy v podobě připravované soutěže mezi čtenáři. Oceňovat budeme také samotné provozovatele. To vše už od příštího dílu, který vyjde 20. listopadu. I proto začínáme listopad nikoliv představením další firmy v průmyslové zóně, ale právě gastronomickou stranou.
I nadále se tak díváme na zoubek nejen regionálním restauracím, ale také místním hostincům. Mezitím pro vás čas od času připravíme nějaké překvapení v podobě návštěvy pizzerie, vegeteriánské restaurace či monitoringu Hanáckých slavností. Dnes se po odbočce k baru z minulého dějství vracíme do restauračního zařízení, byť název tomu na první pohled neodpovídá. Věřte ale, že najíst se zde můžete dosyta...
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí kliknout na www.vecernikpv.cz a příslušný banner, pod kterým se skrývají nejen potřebné informace, ale i dříve zveřejněné díly.
Teď už se ale pojďme podívat na to, co jsme pro vás připravili...
Než se rozhodnete vstoupit...
Dostali jsme chuť na „po americku“ dobře připravený kus masa a kam jinam se vypravit než do podniku, který právě tuto poptávku nese už ve svém názvu. Pro dnešní hodnocení jsme se vypravili do restaurace nazvané pěkně „česky“: Steak and Burger Bar.
Nejprve jsme se vžili do situace člověka, který Prostějov nezná a na tomto místě nikdy nebyl, tudíž neví, kde se nachází a jestli mu bude stačit na večeři obsah peněženky. Co udělá takový návštěvník? Hledá na internetu. Tento člověk by do Steak and Burger Baru těžko přišel, protože by jednoduše stránky restaurace nic nenašel.
My jsme ovšem již několikrát navštívili, a to jak v poledne za účelem oběda, tak ve večerních hodinách, takže víme, jak se na vytouženou židli posadit. A známe také základní nabídku i cenovou hladinu.
Tak tedy: vydáte se na náměstí a vedle muzea projdete úzkým průchodem, jako byste mířili na tržnici. Ještě než k ní dojdete, podíváte se doprava a je vám jasné, kde se hledané místo nachází. Předzahrádka už je sice v podzimním počasí prázdná, ale vězte, že v létě je o posezení za příjemného sluníčka solidní zájem.
Od exteriéru k interiéru
Úzkým vchodem a přes uzavřené zádveří, oddělující vstupní dveře od restaurace, vejdete do nevelké místnosti, v jejíž výzdobě dominují dřevo a obnažené cihlové zdivo. Vlevo si všimnete malého barového pultu, s jehož funkčností se zřejmě moc nepočítá, neboť je zaskládán reklamními panely. Tato nefunkčnost je trochu zvláštní u podniku, který má v názvu slovo bar, ale tuzemský životní styl si na postávání nebo posezení u baru se sklenkou whisky či burbonu nezvykl. Nad ním září u stropu velká televizní obrazovka, nedílná součást téměř všech hostinců a dokonce i některých restaurací.
Mobiliář tvoří masivní dřevěné stoly a židle, míst není mnoho, nepočítali jsme je, ale odhadem se kapacita restaurace blíží čtyřem desítkám míst u stolů. Pokud je volno, můžete si vybrat stůl pro čtyři, jestliže je vás víc, jsou k dispozici dva velké stoly. Ty jsou bez ubrusů a příbory vás očekávají v dřevěném stojanu, jak je v podobných neformálních podnicích zvykem. Jednoduchostí i použitými materiály interiér odpovídá stylu restaurace.
Co restaurace nabízí...
Hlavní položkou vkusného jídelního lístku jsou samozřejmě steaky a burgery. Prvně jmenované masíčko najdete v jídelním lístku hned v deseti variantách, zvolit můžete steaky o váze 200, 300 nebo 400 gramů, k nim si můžete vybrat ze šesti omáček. Burgerů je v nabídce devět a k nim sedm omáček. Kromě klasických příloh můžete zvolit i grilovanou zeleninu. Kdo neholduje ani jedné z uvedených variant americké klasiky, může si vybrat i z několika jídel klasického ražení. Polední menu není zaměřené tak stylově a obsahuje pět položek v ceně pod sto korun i s polévkou.
O nabídku piv se postaral hanušovický pivovar Holba - nabízí se světlý Šerák, jedenáctka i třináctka a milovníci černého piva mohou dostat polotmavou jedenáctku. Pokud dáváte přednost vínu, výběr není velký, a sice buď průměrně pitelné červené z Rakvic, nebo větší výběr z Lechovic, jako ve většině prostějovských podniků. Přednesena bývá ústně, což se zatím tak stalo při všech našich návštěvách ve Steak and Burger Baru, zřejmě sem moc zájemců o víno nechodí. Nabídka tvrdého alkoholu je širší a zahrnuje všechny druhy - rumy, vodky a whisky i burbony - v dostatečném množství.
Jak nám chutnalo
Abychom po cestě svlažili hrdlo a patřičně naladili chuť, doplnili jsme studium jídelního lístku malým pivem, v jednom případě jedenáctkou, ve druhém případě pivem černým. Holba Šerák patří k pivům oblíbeným a je považována za pivo chutnější než některé výrobky velkých mezinárodních koncernů. Jedná se přece o „ryzí pivo z hor“. Dvakrát jsme byli dotázáni, co si dáme k jídlu, ale nakonec jsme zvědavost servírky přece jen uspokojili a objednali si Flank Burger s bylinkovou omáčkou a Top Blade s pepřovou omáčkou a restovanými fazolkami. Kuchař vyslal servírku s dodatečným dotazem, jak má být steak připraven. Odpověď zněla „medium“, tj. s hnědou krustou na povrchu a uvnitř růžový.
Flank (což je maso z hovězího pupku) Burger byl servírován obzvlášť estetickým způsobem na dřevěném prkénku - paletce, samozřejmě v housce a kromě oblohy uvnitř s hranolky a bylinkovou omáčkou. Na rozdíl od obvyklých burgrů, jejichž základem je plátek mletého masa, byl flankburger z celého kusu. Maso bylo dobře propečené, šťavnaté a na americký způsob vyváženě dochucené, s listem salátu a další oblohou, hranolky tak akorát křupavými. I bylinková omáčka byla vydařená, jen nebylo úplně zřejmé, zda je připravená přímo ve zdejší kuchyni.
Steak byl rovněž servírován lákavě s dosti velikou hromádkou restovaných fazolových lusků. Provedení nebylo právě medium, ale medium well, ale to by nebyl takový problém, jako velmi tuhá šlacha uprostřed ve střední části masa, která při delší přípravě masa zesklovatí a změkne, ale u krátké úpravy, charakteristické pro steak, může zůstat tvrdá, což se v tomto případě stalo. Jinak byl steak měkký a vyladěný co se soli týče, ale odnesli jsme si poučení, že top blade, neboli loupanou plec, raději využijeme pro jiný způsob úpravy, který nechá vyniknout tomuto jinak šťavnatému masu. Večeři jsme zapili rozlévaným červeným vínem, které nás uspokojilo, ale jinak k němu nemáme co dodat.
Kvalita servisu
Servírka byla profesionálně chladná, na to, že značnou část našeho pobytu v restauraci měla na starost pouhé čtyři hosty a teprve skoro po dvou hodinách se počet zdvojnásobil, mohla být o stupínek přátelštější. Po odborné stránce se nedá nic vytknout. To, že se zeptala na požadovaný stupeň propečení steaku teprve dodatečně, nebereme jako velkou chybu. Při tak malém počtu hostů bychom očekávali alespoň pozdrav při odchodu, neutíkali jsme rychle a bez placení. Těšili jsme se na stejnou přátelskou pohodu, jakou jsme zde zažili při minulé návštěvě. Tak snad zase příště…
Místo úlevy...
Nachází se v uličce v zadní části restaurace. Je zřetelně označeno a představuje standard, který návštěvník v podniku tohoto typu očekává. Žádný luxus, ale účelné vybavení a čistotu – a to toalety poskytují.
Shrnutí - celkový dojem
V létě je Steak and Burger Bar zajímavý díky venkovní zahrádce a poloze v centru města, která je na frekventovaném místě, kudy proudí na tržiště spousty lidí. Také v poledne je zde díky zajímavým jídlům v menu poměrně rušno. V podvečer a večer jsme se zde vždy cítili osaměle. Lepší to prý bývá v pátek večer, to jsme nezkusili, ale při nepříliš velké kapacitě restaurace se tvrzení dá uvěřit. Co se týče obsluhy, trochu vstřícnosti k návštěvníkům by však neškodilo.
Steak and Burger Bar - proč vlastně nese název bar? Určitě to není špatná restaurace, ale není ničím mimořádná. Chtělo by to vymyslet něco, co by přitáhlo hlavně mladou generaci a těžit z intimní velikosti a neformálního vzhledu. Jídlo nepatří k nejlevnějším a nabídka nápojů (s výjimkou lihovin) je poměrně omezená. Ani neexistence internetových stránek nesvědčí o velké snaze získat klientelu, byť facebookový profil existuje. Za nás lepší průměr.
A JAK VÁM SE LÍBÍ V RESTAURACI STEAK&BURGER BAR?
HLASUJTE NA WWW.VECERNIKPV.CZ, NEBO NÁM MŮŽETE NAPSAT
SVOJI RECENZI NA E-MAIL: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript., ČI NA ADRESU OLOMOUCKÁ 10, PROSTĚJOV
A jak jsme předeslali, na stránkách nejčtenějšího regionálního periodika se v letošním roce našeho dvacátého výročí budete s touto novinkou setkávat stále více pravidelněji. Věříme, že vás zaujme a jeho úroveň bude stoupat. Navíc se bude bojovat o zajímavé výhry. Oceňovat budeme jak samotné provozovatele, tak i čtenáře. Na samém konci pak dojde i na finanční odměny.
Kdo by chtěl znát hodnotitele PROSTĚJOVSKÉHO Večerníku, stačí když klikne na www.vecernikpv.cz a na pravé straně najde příslušný banner, pod kterým se skrývají všechny potřebné informace i tři dříve zveřejněné díly. Teď už ale pojďme do restaurace, „U Tří bříz“ už jsou asi netrpěliví...
...........................................................................
Jako čtvrtý přišel na řadu podnik s názvem:
RESTAURACE U TŘÍ BŘÍZ PROSTĚJOV
FOTO STÁHNOUT Z WEBU
Než se rozhodnete vstoupit...
Tentokrát jsme se vypravili do restaurace, která si slušné renomé získala širokou nabídkou jídel denního menu za více než příznivou cenu a možností konání oblíbených rodinných oslav či firemní večírků. Jmenuje se „U Tří bříz“. Jestli se tam břízy někdy nacházely nebo snad ještě někde v okolí nacházejí, jsme si nikdy dříve nevšimli, a vzhledem k nastupující tmě to nebylo možné zjistit ani v době naší návštěvy. Neformálně je mezi zákazníky používán také název ´Na Kopečku´, dříve bylo vžité ještě označení ´V Sakristii´, neboť nedaleko je kostel sv. Petra a Pavla.
Restaurace je umístěna v přízemí nemovitosti postavené v sedmdesátých letech minulého století. Provozovány jsou zde i takzvané objekty občanské vybavenosti, tedy obchody a restaurace. Nejlepším řešením je přijít pěšky, poměrně velké parkoviště v bezprostřední blízkosti totiž slouží hlavně obyvatelům přilehlého domu, a jen výjimečně tak naleznete místo k zaparkování.
Jak se stalo naším zvykem, nejprve jsme si chtěli prohlédnout internetové stránky. Přestože na nich existuje odkaz Menu PV, web hlásil: „stránka nebyla nalezena“. Náhoda to nebyla, ani opakované vyhledání v příštích dnech nepřineslo jiný výsledek. Z tohoto důvodu naše příprava tentokrát spočívala „pouze“ v absolvování rodinných oslav kulatých narozenin příbuzenstva a několika večeří při příležitosti výročních schůzí turistického oddílu...
Interiér
Vstupujeme vchodem řešeným ve stylu architektury z dob vzniku stavby. Vítají nás skleněné tabule v chladných hliníkových rámech, načež se dále ubíráme chodbou kolem záchodů, kterou se snaží „zútulnit“ reklamní panely s fotografiemi obložených mís z produkce restaurace. Dostáváme se do části, která by se dala nazvat výčepem. Po levé straně se nachází nejprve z poloviny zavřený salonek pro patnáct až dvacet osob i docela estetický barový pult s pípou. Zbytek místnosti je zařízen jednoduchým vybavením běžného výčepu. Při naší návštěvě zde bylo poněkud nakouřeno. Nekritizujeme to, myslíme si, že každý hospodský má mít právo rozhodnout se, jaké zařízení bude provozovat, stejně tak každý návštěvník má mít právo rozhodnout se, kam půjde. Po 30. květnu 2017 však bude rozhodnuto za hospodské i návštěvníky... Naše návštěva proběhla večer, v poledne je zde kouření zakázáno.
Architekturu sedmdesátých let nezapřou ani další prostory restaurace. Velký sál byl budován pro racionální nasycení masového množství strávníků, nikolv pro zážitkovou gastronomii v intimním prostředí. Ve stejném duchu jsou řešeny i salonky - sklo, hliník, dlažba, strohost stěn...
Co restaurace nabízí...
O nabídce poledního menu je zmínka v úvodu, výběr v příznivých cenových relacích je pravidelně obměňován. Poutač umístěný na chodníku u silnice láká projíždějící motoristy na jednu nebo dvě akce dne. O návštěvníky zřejmě nouze nebude...
Stálý jídelní lístek, ze kterého jsme čerpali, je obsáhlý, nabízí dvanáct druhů jídel z vepřového masa, třináct z kuřecího masa, šest druhů pokrmů z ryb, devět bezmasých jídel a půltucet druhů zeleninových salátů pojatých jako hlavní chod, přílohové jsou pak uvedeny samostatně.
Všechny restaurace nemusí nabídkou uspokojit pana Pohlreicha, ale zde by se asi vyřádil. Hovězí maso úplně chybí, s ním zřejmě i klientela se zájmem o jídlo vyšší cenové relace. Pozastavili jsme se ale nad tím, že všechna bezmasá jídla jsou jen smažená. Dopředu litujeme vegetariánsky orientované návštěvníky a ty děti, které maso v oblibě také právě nemají.
Zkrátka jídelní lístek jako poplatný době vzniku restaurace... I názvy jídel tomu odpovídají, naštěstí jsou pod vznešenými názvy uvedeny hlavní ingredience, ze kterých se příslušný chod skládá. Alespoň něco, co v sedmdesátých letech vůbec nebývalo zvykem. A ještě jedna změna. V části věnované rybám jsou kromě (mraženého) filé dvě jídla z lososa, který je také výdobytkem porevoluční doby. Tedy ne že by tehdy neexistoval, jen prostě v tuzemsku nebyl...
Chcete-li oběd nebo večeři zakončit sladkou tečkou a nejste-li právě milovníkem zmrzlinových pohárů se šlehačkou, máte smůlu. Nebo vlastně štěstí, ušetříte svému tělu značnou dávku kalorií.
Na jídelním lístku jsme objevili jen vína rozlévaná. V daný moment nám to vyhovovalo vzhledem k tomu, že jeden z nás přijel autem. Restaurace sice disponuje také nabídkou lahvových vín, avšak díky zkušenosti z nedávné rodinné oslavy jsme věděli, že sortiment není široký a nevychlazená vína mnoho potěšení konzumentům nepřinesla.
Jak nám chutnalo
Předkrmy „U Tří bříz“ nevedou, takže jsme tentokrát měli jednodušší rozhodování a mohli hned přistoupit k hlavnímu chodu. Po krátké poradě s vrchním jsme zamítli jeho doporučení smažených jídel a zvolili sami. Objednali jsme jedenkrát kapsu Venecia, a to z kuřecích prsou plněných italskou šunkou, sušenými rajčaty a sýrem, druhá objednávka zněla na Kosířskou jehlu, což představoval špíz s kousky vepřového masa, slaninou, cibulí a klobásou. Pomineme-li dnes už velice „retro“ znějící nic neříkající názvy a univerzální oblohu ze syrové zeleniny, ze které guru české gastronomie Zdeněk Pohlreich leze po zdech, bylo jídlo velmi slušné, i když ne nijak mimořádné. Hlad byl zahnán, žaludek si nestěžoval, druhý den si však už nevzpomenete, co že jste to vlastně jedli...
K lítosti druhé motorizované poloviny mohl jen jeden z nás ochutnat zmíněná rozlévaná vína. Volba padla na červený Portugal a Tramín, který, jak se ukázalo, došel a byl po dohodě nahrazen odrůdou Chardonnay. Káva představovala restaurační standard.
Kvalita servisu
Personál byl přátelský, ale nikoliv nevhodně familiární. Vrchní několikrát nevtíravě položil dotaz, zda něco nepotřebujeme, vždy včas, abychom si objednali další nápoje. Humornou situaci jsme zažili s jinak ochotnou číšnicí. Podle vyšitého znaku na vestě ški zřejmě o učnicí, která místo objednaného Tramínu červeného přinesla červené víno, ale poté, co jsme si vyjasnili terminologii, sama zčervenala a asi osmkrát se nám omluvila. Paradoxem bylo, že Tramín červený stejně k dispozici nebyl...
Místo úlevy...
Toalety se nacházejí hned vedle vchodu, přestože ve srovnání s minulostí udělaly krok vpřed co do čistoty, a půl kroku co do vybavenosti, jsou stále řešením umístěné do pivnice z roku 1970. O minimální intimitě při konání potřeby nemůže být ani řeč, alespoň na pánském WC, dámské jsme neměli možnost posoudit. V minulosti poměrně nedávné byly vylámané kliky u kabinek a jediné umyvadlo bez kohoutku, což je nyní napraveno.
Shrnutí - celkový dojem
Prostor „U Tří bříz“ je zejména restaurací pro oběd v polední pracovní přestávce, popřípadě pro klasické posezení u piva. Mimochodem podle vyvěšených diplomů dobře ošetřeného litovelského. Doporučit by se dala i pro nepříliš náročnou rodinnou oslavu, rozhodně však ne pro intimní večeři zamilované dvojice. I když jsme takový pár pro tentokrát nepředstavovali, ani volba mezi hlučným a zakouřeným výčepem verus ohromným sálem, ve kterém jsme seděli sami, neposkytuje právě příjemné prostředí.
Prostějovská restaurace „U Tří bříz“ má dobrou šanci stát se vyhledávanou v případě, že přijde do módy retro styl socialistické éry. I kdyby jídlo bylo famózní, prostory jeho úroveň chtě nechtě nad průměr nemají šanci dostat. V první větě resumé však nejde o žádnou ironii, v bývalé NDR tento styl již slaví úspěchy. Stejně tak ne každý Prostějovan potřebuje nezbytně k obědu luxus. Otázkou je, zda-li stále častější mínění spadají spíše k jídelně, vyhovuje majitelům...
Proto tentokrát udělujeme...
Další chyba na Vápenici.