Brazilkám chybí více radosti a smíchu, pochvalují si zdejší profesionalitu

5. leden 2013

1121x

Obě strávily celý dosavadní život včetně volejbalové kariéry v rodné Brazílii, aby se loni v létě poprvé vydaly za svou obživou daleko od domova. Blokařka Flavia de Assis i smečařka Juliana Gomes vyslyšely nabídku VK AGEL Prostějov a staly se posilami mistrovského týmu České republiky. Třiatřicetiletá matadorka je přitom otevřenou extrovertkou, která je ráda v kontaktu s okolím, šestadvacetiletá ranařka naopak spíš uzavřenou introvertkou, jež má ráda svůj klid. S překladatelskou pomocí kapitánky našeho družstva Solange Soares jsme dvojici atraktivních žen vyzpovídali a byla z toho velmi příjemná půlhodinka ve společnosti tří zajímavých Jihoameričanek.

Byly jste před odchodem do Prostějova někdy delší dobu v cizině, případně v Evropě?

Ju: „Týden v Polsku, týden v Itálii a týden ve Švýcarsku, všechno volejbalově se svými dřívějšími kluby.“

Fla: „Já to samé, hrály jsme turnaje v Itálii, Španělsku a Švýcarsku.“

Co vás přesvědčilo jít do Prostějova?

Fla: „Volejbal už hraju dvacet let, v Brazílii jsem prošla mnoha oddíly včetně těch nejsilnějších a cítila, že bych se nebránila vyzkoušet něco nového. A když přišla tahle šance, využila jsem ji. Na Prostějov jsem navíc měla dobré reference a věděla, že půjde o seriózní angažmá.“

Ju: „Mě lákala možnost působení v cizině, vzala jsem to jako výzvu.“

Zjišťovaly jste si předem hodně informací o Česku?

Ju: „Ne, vůbec.“

Fla: „Vždycky mě lákalo podívat se do České republiky na dovolenou, dost jsem toho přečetla o Praze a jejích krásných památkách. Něco jsem tedy o zdejší zemi už věděla a něco ještě nastudovala.“

Měly jste obavy, jestli tak dlouhou dobu v neznámém prostředí zvládnete?

Ju: „Jasně, nějaké obavy jsem měla. Ale nakonec všechno proběhlo docela v pohodě.“

Fla: „Určitý strach či nejistota před příchodem do nového, neznámého prostředí jsou normální. Ale já jsem naštěstí dost přizpůsobivý člověk a nedělá mi větší problémy někde si zvyknout.“

Jak probíhala adaptace? Co bylo nejtěžší?

Fla: „Jsem hodně komunikativní a proto pro mě byla hlavně ze začátku nejhorší jazyková bariéra. Skoro s nikým jsem si nemohla víc popovídat, na trénincích jsem často nevěděla, co přesně dělat, než mi to ostatní holky ukázaly. A tohle mi opravdu moc vadilo. Teď po půl roce se už domluvím mnohem líp.“

Ju: „Taky pro mě byla a je nejtěžší jazyková bariéra, že většinou moc nerozumím, o čem kdo mluví.“

Na jaký rozdíl v každodenním životě jste si musely nejvíc zvykat?

Ju: „Kromě volejbalu nebylo nic tak hrozné, že bych si nemohla zvyknout. Všechno je o komunikaci: když rozumíte co a jak, je to v pohodě, když nerozumíte, máte to horší.“

Fla: „Doma v Brazílii jsem často chodila do kina, do divadla a do společnosti, velmi důležité je pro mě i náboženství. Tady je logické, že když nerozumím česky, jsou mé možnosti v kulturní oblasti hodně omezené. Po této stránce mi chybí samostatnost, možnost sama něco podniknout.“

Jak se domluvíte s místními lidmi třeba při nakupování?

Ju: „Mimikou, rukama i nohama, spíš všechno ukážu než řeknu.“ (směje se)

Fla: „Koupit normální běžné věci není problém, v supermarketech si člověk může všechno najít a vybrat sám. Když potřebuju něco speciálního, tak zkusím angličtinu a někdy se i domluvím. Dokonce už občas zkouším i něco česky.“

Co z češtiny jste pochytily?

Fla: „Samozřejmě sprostá slova, tak to u cizinců většinou bývá.“ (smích)

Soli: „Hlavně mladé holky z týmu je učí samé hovadiny, což je ale normální. Já se jim snažím pomáhat, aby uměly říct to, co nejčastěji potřebují.“ (usmívá se)

Fla: „Čau, ahoj, dobrý den, dobrou chuť, děkuji, prosím, nashle, pěkné.“ (říká česky s poměrně dobrou výslovností a neustálým smíchem)

Dělají vám potíže teď v zimě větší mrazy, sníh?

Ju: „Já pocházím ze severu Brazílie a tam je čtyřicet stupňů skoro celý rok. Takže když tady uhodily silnější mrazy, třeba mínus deset, cítila jsem, že je to fakt hrozná zima. Na druhou stranu sníh je nejkrásnější věc na světě, opravdu nádhera. Strašně se těším, až jej napadne víc, abychom mohly s holkama postavit sněhuláka.“ (nadšeně)

Fla: „Do větší zimy je nutné se pořádně obléknout a potom to jde vydržet. Sníh? Byla jsem nadšená z toho množství, co najednou napadlo a jak ohromně to změnilo výhled na celou krajinu i město, panoramata. My jsme zvyklé dívat se do dálky na zeleň nebo na moře, ale místní příroda či města pod sněhem, to je úplně nový a kouzelný zážitek. Sněžit však určitě nemusí každý den. Ideální by bylo, aby rychle napadlo hodně sněhu, my jsme si ho užily a pak zase rychle roztál.“ (opět se směje)

Zklamalo vás něco či naopak příjemně překvapilo?

Ju: „Tak ani tak. V podstatě se naplňuje to, co jsem očekávala bez nějakých zklamání nebo překvapení.“

Fla: „Musím přiznat, že mě trochu negativně překvapil celkový projev na hřišti v Evropě. V Brazílii jsme všichni dost veselí, pořád se smějeme a z každého povedeného balónu se společně velmi radujeme. Zde taková spontánnost i radost většinou chybí, a to nejen ve sportu, ale i v životě. Vše je zde takové vážnější, smutnější. Ale chápu, že jde o úplně jiné kultury a velké rozdíly mezi národy, což se musí chápat a respektovat. Každopádně jsem přesvědčená, že při živějším projevu celého družstva bych já osobně hrála o dost lépe. Pozitivní rozhodně je naprosto profesionální organizace celého prostějovského klubu, všechno funguje perfektně tak, jak má.“

Čím nejvíc trávíte volný čas?

Ju: „Jsem doma a většinou u počítače na internetu, dost komunikuju s rodinou i přáteli z Brazílie.“

Fla: „Když máme aspoň trochu delší volno, vezmu navigaci, sednu do auta a jedu. Strašně ráda totiž řídím a poznávám nová místa, zajela jsem si třeba do Berlína.“

Je velký rozdíl po herní stránce mezi brazilským a evropským volejbalem? Musely jste hodně přizpůsobovat svůj styl, pojetí?

Ju: „Brazilský volejbal je mnohem techničtější s podstatně delšími výměnami díky lepší obraně, líp se na něj dívá. V Evropě se všechno hraje maximálně silově. A co vidím jako velký rozdíl po tréninkové stránce, že se tady hodně skáče už při dopolední přípravě. V Brazílii se před obědem dělá buď obrana nebo přihrávka, nikdy ne útok se smečováním naplno. Nebylo jednoduché si zvyknout přijít v deset ráno na hřiště a hned začít skákat.“

Fla: „V tom dopoledním skákání souhlasím s Ju, ale já osobně vidím největší rozdíly v technice. Tady v Evropě se klade důraz na silové pojetí a co nejvíc opakování při tréninkových cvičeních, zatímco v Brazílii víc dbají na kvalitu s tím, že se snaží víc odstraňovat úderové či pohybové nedostatky a tím zlepšovat techniku.“