- 27. prosinec 2012
- 1149x
Výsledkově nejhorší vystoupení z dosavadních pěti ročníků absolvovaných v evropské Lize mistryň mají za sebou volejbalistky VK AGEL Prostějov. V předchozích čtyřech letech vždy nasbíraly v základní skupině (podle dnešního počítání) alespoň čtyři body, třikrát dokonce postoupily do play off. Tentokrát zůstalo bodové konto prázdné a výmluvný je i poměr setů 1:18 ze šesti odehraných utkání. Je taková bilance důvodem k nespokojenosti? Určitě ano, ovšem s řadou polehčujících okolností. Pojďme si je rozebrat.
1. Méně kvalitní kádr
Po snížení klubového rozpočtu přibližně o jednu třetinu bylo na sestavování nového hráčského kolektivu méně finančních prostředků a hanácký oddíl si tedy nemohl dovolit tak drahé plejerky. Při vší úctě ke všem současným Agelkám s tím souvisí i volejbalová kvalita, jež zkrátka nedosahovala síly opor z minulých sezon formátu Coriny Ssuschke, Sanji Popovič a podobných bomberek. Výkonnostní strop družstva se pak logicky nacházel níže.
2. Mladší tým s méně zkušenostmi
V prostějovském celku i po letním omlazení samozřejmě zůstaly ostřílené harcovnice s dostatkem zkušeností, obvyklou základní sestavu tvořily téměř z poloviny. Současně však dostávaly mnohem větší prostor úplně mladé či mladší naděje, které si proti vysoké mezinárodní kvalitě často nevěděly rady. A to hlavně v kritických situacích, kdy se rozhodovaly koncovky vyrovnaných sad. Během Champions League 2012/13 sehrály ženy VK dramatických setových závěrů skoro deset a že urvaly jediný, není rozhodně náhoda.
3. Zdravotní problémy = horší forma
Ať už jsou důvody jakékoliv, Čadův soubor na podzim výraznou měrou kosila zranění. Jednu hráčku vyřadilo z Ligy mistryň úplně (Šárka Melichárková), druhá přišla o plných pět zápasů (Andrea Kossányiová). A třeba zrovna ofenzivní údernost mladé posily z Olympu Praha naší partě proti vysokým blokům soupeřů dost chyběla. Nemluvě o tom, že mnoho dalších děvčat (Markéta Chlumská, Michaela Jelínková, Marina Miletič, Flávia de Assis, Juliana Gomes) se průběžně potýkalo s nepříjemnými zdravotními komplikacemi, což se u některých promítlo do ne zrovna ideálních výkonů. Do téhle kategorie spadá i Anna Velikiy, jež přišla vypomoci právě v Champions League, jenže po letní operaci kyčle to na hřišti viditelně nebyla ta loňská „Aňa“.
4. Týmová nesehranost
Špičková forma chyběla nejen většině jednotlivkyň, ale také družstvu jako celku. Šlo o logický a svým způsobem očekávaný důsledek velké obměny kádru, která vždy způsobuje nesoulad při řešení herních situací během střetnutí (zvláště těch náročných). Sehranost se přitom postupně zlepšuje, leč u stávajícího mančaftu VK je znát, že dosažení základního optima po této stránce asi potrvá delší dobu. Bohužel Liga mistryň tentokrát začínala extrémně brzy a nesourodost hanácké legie byla někdy až příliš znát.
5. Síla protivníků
Může to znít jako výmluva a tradiční klišé, ale pro letošní ročník jde o pravdu pravdoucí: všichni tři soupeři Prostějova v základní skupině mají značnou kvalitu. V předchozích sezonách se většinou ukázalo, že aspoň jeden člen zdánlivé „grupy smrti“ je hratelný, čehož šampiónky ČR dokázaly využít. Jenže tentokrát platilo, že hlavou zeď neprorazíš. O extrémní síle Rabity Baku netřeba pochybovat, dost možná vyhraje celou 2013 CEV Champions League. Do kádru Villy Cortese rovněž patří nemálo vynikajících reprezentantek volejbalově vyspělých zemí a Trefl Sopoty se nakonec ukázal být stejně našlapaný, tudíž možnost obrat kohokoliv z těchto rivalů o body se s každým dalším utkáním odsouvala do roviny teorie.
Shrnutí
Bez ohledu na všechno výše řečené každopádně platí, že AGEL mohl a měl při svém pátém vystoupení v Lize mistryň dokázat víc. Stačí si vzpomenout na několik skvěle rozjetých setů, jež byly následně ztraceny až trestuhodně dlouhými šňůrami inkasovaných bodů. Sám kouč Miroslav Čada přiznal, že proti jakkoliv silnému soupeři prostě není možné dopustit tak nekonečné negativní série. Nebýt jich – či alespoň při omezení tohoto nešvaru na nižší míru – mohly naše volejbalistky získat setů podstatně víc a třeba nekončit základní skupinu s nulou na bodovém kontě.
Takže holky: méně upadání do herně-psychické letargie a více bojovnosti! Že dokážete zabrat, to už jste letos také předvedly. A pokud vedení klubu dostojí svým plánům s dlouhodobějším budováním současného kolektivu, má před sebou vzdor čerstvému neúspěchu na mezinárodní scéně slibnou perspektivu.
Další chyba na Vápenici.