„Slíbil jsem synovi, že si spolu zahrajeme,“ odtajnil nečekanou návštěvu Hané Radoslav Látal

Kdo zavítal v neděli 5. ledna do Kostelce na Hané, kde proběhly poslední boje základní části I. třídy, dočkal se i příjemného překvapení v podobě velké fotbalové osobnosti, kterou bezesporu bývalý reprezentant a vicemistr Evropy z roku 1996 Radoslav Látal je. Představil se v dresu Sokola Dubany, za který hraje i jeho syn Radek. Jak si užil nedělní zápasy, co říká na úroveň prostějovského futsalu a kam míří jeho trenérské kroky, jsme zjišťovali  v exkluzivním rozhovoru pro Prostějovský Večerník.

Pro každého diváka i hráče bylo překvapením, když jste se ve sportovním představil v týmu Sokola Dubany. Jak se zrodila tato myšlenka?

„Bylo to docela jednoduché. Slíbil jsem to synovi, který právě v tomto týmu hraje, že si v některém zápase zahrajeme spolu, vyšlo mi to až teď, kdy mám trochu volno, tak jsem se rozhodl přijet za ním. Syn hraje za Prostějov (ročník 1997 – pozn. redakce) a jeho trenér je hráčem Duban, tak si některé kluky vytáhl i do futsalového týmu.“

Jak jste si užil dnešní zápasy, přece jen futsal je trošičku rozdílný?

„Už je to na mě moc rychlé. (smích) Jsou tady mladí kluci, kteří to s míčem umí, ale jinak to proběhlo docela v pohodě.“

Nedělalo vám potíže sehrát se s mužstvem a také míč se chová jinak než běžný fotbalový?

„Už nejsem tolik ve formě, ale spoluhráči to dobře oddřeli za mě. (smích) Hlavně je vidět, že to je líný míč, hra je celkově rychlejší, na přihrávku je málo času, na klucích bylo znát, že hrají aktivně kopanou, že se tomu futsalu přece jen věnují.“

Baník Ostrava byl pro vás zatím posledním trenérským angažmá. Budeme vás moci v brzké době vídat na lavičce či v jiné funkci u nějakého dalšího týmu?

„Skončil jsem v Baníku, momentálně jsem volný, nějaké nabídky se objevily ze Slovenska, včera dokonce z polské ligy, ale prozatím jsem se žádnému týmu neupsal. Nechci hned vzít nabídku týmu, o kterém si nejsem jist, že je tam nějaká perspektiva a klub je dostatečně zabezpečený.“

Co říkáte na úroveň prostějovského futsalu?

„Úroveň rozhodně není špatná. Kluci to s míčem opravdu umí, umí si jej dostatečně pokrýt, dát si dobrou nahrávku. Je to všechno o rychlosti, zpracování míče, je vidět, že s tím míčem pracují, futsal hrají pravidelně. Nebojí se souboje jeden na jednoho, což je velká výhoda v dnešním fotbale, když dojde k přečíslení. A to vše tady bylo dnes vidět.“

Jak často se takto se synem na hřišti setkáte?

„Dnes to byla v podstatě premiéra. Nějaké přáteláčky už proběhly, ale soutěžní utkání to bylo opravdu první. S Pavlem Kubinou jsme spolu občas hrávali turnájky, v létě se pravidelně zúčastňuji charitativních turnajů, na které sem tam vezmu i svého syna a dnes jsem mu slíbil, že s ním pojedu. I když se mi moc nechtělo, tak mě nakonec přemluvil.“ (úsměv)