Během přípravy se Matouš Venkrbec jevil jako jeden z klíčových hráčů jestřábí sestavy. Pak ovšem přišla tvrdá rána v podobě zranění při posledním přátelském utkání proti Šumperku a vynucená absence v úvodních třinácti kolech soutěžního ročníku 2015/2016. Statný útočník tak naskočil až do druhé čtvrtiny první ligy a zpočátku se hledal. V závěru loňského kalendářního roku se už ovšem opět rozjel a dlouhodobou fázi sezóny zakončil s bilancí téměř bodu na zápas. I proto se nakonec stal nejproduktivnějším hráčem mužstva, když vyprodukoval shodný počet osmnácti branek i osmnácti gólových přihrávek. A stal se tím nejvhodnějším adeptem na rozhovor po skončení základní části.

* Vyhrál jste oddílové kanadské bodování i titul Sympaťáka ligy, s týmem jste skončili pátí. Byla to tedy úspěšná základní část?

„Jak se říká, konec dobrý, všechno dobré, protože začátek sezóny nebyl úplně tak ideální. Příprava se mi celkem vydařila, ale pak přišlo v posledním přátelském utkání zranění, přičemž už bych opět chtěl konečně odehrát sezónu bez úrazu. Moc jsem na to netrpěl, ale poslední dva roky mám tak dvě zranění na sezónu, to hodně ovlivní i herní pohodu. Ale na druhou stranu je pravda, že pak se nám dařilo jako týmu a s příchodem Jirky Cetkovského i mně osobně. Celé naší pětce s Michalem Dragounem a Lukášem Luňákem to šlo, to se pak bodíky sbírají dobře, když na ledě trávíte hodně času a dostáváte dost prostoru. Jako tým jsme i přes takový celkem krkolomný průběh v posledním kole a poslední čtvrtině dokázali vybojovat páté místo, za což jsem hodně rád.“

* Vynechal jste tedy celou první čtvrtinu, jaký to byl návrat do již rozběhnuté sezóny?

„Strašně moc mě mrzelo, když jsem se zranil, protože jsem se těšil, že tato sezóna bude dobrá, že máme dobrý tým. I příprava byla celkem slušná, takže mě to opravdu moc štvalo. Ale nakonec i to zranění mi dalo něco dobrého. Návrat nebyl jednoduchý, první čtvrtina totiž nebyla optimální, ale měl jsem velkou chuť. Vzpomínám si, že jsem klukům říkal, pojďte začít se mnou, mě sezóna začíná až nyní. Byla to otázka jednoho dvou zápasů, navíc jsem byl hodně vytěžovaný, dostával jsem hodně prostoru a nemohu si stěžovat.“

* Zmínil jste příchod Jirky Cetkovského, bylo to pro mužstvo velkým impulzem?

„Těžko to definovat přesně, ale určitě nám Jirka hodně pomohl. Nejen na ledě, ale i svými zkušenostmi a pohodou v kabině, kterou šíří, a respektem, který budí u soupeřů. Je to velice platný hráč, a když přišel, tak jsem si mu trochu postěžoval, že ani mně osobně se moc nedaří, že je to nic moc, tak říkal, že přišel, aby mě zvednul. (smích) Teď jsme se tomu smáli, že se mu to podařilo a slib dodržel.

* Celá sezóna byla jako na houpačce, čím si vysvětlujete tak výrazné výkyvy výsledků?

„Je to celkem přirozené pro většinu týmů, až na ty úplně top špičkové. Velikost týmů a zkušenosti se pak ukáží právě v tom, jak dlouhá či krátká ta série je. My jsme si trošku polepšili oproti loňsku a na ledě to bylo znát. Není ale úplně snadné při sérii porážek udržet pozitivní náladu a sebevědomí. V tomto nám pomohly zkušenosti těch hráčů, co zde letos působí. Je přirozené, že se nedaří, podstatné ale je, aby těch zápasů nebylo mnoho. To se nám celkem dařilo, i když bylo co zlepšovat. Některé zápasy jsme prohráli zbytečně, ale stejně tak si musíme říct, že jsme hodně bodů nahonili v závěru utkání.“

* Takže hodně důležitá byla zkušenost z loňské sezóny?

„Spíše pro mě osobně, protože nás tu z loňského mančaftu zůstala jen hrstka. My se z toho poučili a ti, co tu nebyli, tak tím nebyli zatíženi. S Lukášem Luňákem jsme se o tom v průběhu sezóny bavili, že máme stále tendence sledovat, kolik bodů má Most, místo toho, abychom se dívali nahoru. Takže určitý komplex z loňska tam byl. Nakonec jsme se od toho oprostili až v lednu a únoru, kdy jsme začali být sebevědomější a dívali se i nahoru.“ (úsměv)

* Bylo z toho nakonec páté místo za čtveřicí velkých favoritů. Lze to tedy chápat jako to nejlepší umístění, které bylo v základní části ve hře?

„Asi tak bych to řekl. Když se na to podíváme realisticky a budeme jakž takž objektivní, tak je toto umístění asi naše maximum. Některé zápasy se sice daly vyhrát a se Šumperkem jsme nemuseli poztrácet tolik bodů, ale to už je pouze kdyby...“

* Jak se nyní těšíte na čtvrtfinále se Slavií, kterou jste v sezóně již třikrát porazili?

„Hrozně moc. Očekávání v kabině je, i když pauza je až moc dlouhá... (úsměv) Na druhou stranu jsme rádi, že jsme nemuseli hrát předkolo, ale už bychom do toho všichni rádi skočili a chuť i odhodlání jsou velké.“

* Myslíte, že zápasy v play off mohou být v něčem podobné těm ze základní části?

„Sám nevím. Předpokládám, že ano. Slavia asi zařadí ještě větší rychlost, důkladněji se připraví a bude nás brát vážněji, že se jejich zkušenosti někde projeví. Stejně tak se ale i my chystáme. A to, že jsme je v základní části hned třikrát porazili, něco znamená a dodá nám to sebevědomí. Nebudeme nic vzdávat, protože víme, že je dokážeme porazit. Může to být taková naše psychická výhoda.“

* Jak tedy vidíte šance?

„Nerad bych to vyjadřoval procentuálně, ale myslím si, že série je poměrně otevřená. Slavia je favoritem, především díky zkušenostem individualit, které tam mají. Kvalita u nich opravdu je a v některých částech zápasu nás přehrávali. My bychom je ale mohli předčit v bojovnosti a obětavosti našeho mančaftu, přece jen provinční celek jako Prostějov, a ještě v zúženém kádru, to jsou věci, které většinou kolektiv semknou. A parta je tu opravdu dobrá, to nakonec může být na ledě rozhodující.“

* I pro zdejší fanoušky by to mohl být svátek, jakou očekáváte atmosféru v hledišti?

„Nechci se dívat až na domácí zápasy a soustředím se zatím na zápasy v Praze. Sám jsem zvědavý, protože se jedná o dva pracovní dny, takže nechci mít nějaká přehnaná očekávání. Bude super, když tam pár stovek fanoušků přijede, to nám ohromně pomůže, protože si nemyslím, že slávisté budou mít nějakou velkou podporu. Pokud jejich fanoušci dorazí v nějakém větším počtu, tak spíš až na semifinále nebo případnou baráž. Pokud to naši příznivci dokáží skloubit s prací a školou, tak to může být také důležitý článek, protože venku jsou ještě aktivnější, hlasitější a podpora je tak větší.“

* Takže s čím jedete do Prahy?

„Otáčet stav 0:2 by bylo hodně těžké, nebyla by to moc dobrá výchozí pozice, takže tam jedeme minimálně jeden zápas vyhrát.“