Pavel Kumstát: „Mohl bych být na střídačce aspoň jako talisman...“

Šestnáct zápasů s bilancí jedné asistence, dvou plusových bodů, osmnácti trestných minut a podílu na třinácti tříbodových výhrách a třech jednobodových porážkách stihl v letošní sezoně odehrát v dresu prostějovských Jestřábů Pavel Kumstát. Sedmatřicetiletý bek s bohatými zkušenostmi z české i slovenské extraligy naskočil do týmu na konci října a snažil se navázat na své výkony z předešlého ročníku, na přelomu roku mu však vypověděly poslušnost záda a přetrvávající bolesti mu nedovolily až do dnešních dnů vrátit se zpět do přípravy. S klubem se tak dohodl na ukončení smlouvy, věří však, že se jeho stav zlepší a dostane ještě šanci pomoci spoluhráčům.

Opravdu končíte coby hráč Jestřábů?
„Před týdnem jsme se dohodli, že pokud bych nemohl delší dobu trénovat, tak bychom ukončili smlouvu, ale byli bychom nadále v kontaktu a jakmile by se to zlepšilo a pokud by byl ještě zájem, tak bychom smlouvu obnovili. Čas ale běží a člověk zjišťuje, že nebude tak jednoduché se do toho vrátit. Celý leden jsem netrénoval a dohodli jsme se na ukončení k 31. lednu. Bylo by ode mě nefér brát peníze, když nehraji. Přeji klukům, ať to dotáhnou na postup. Hokejově na to mají a jsou tu vytvořené profesionální podmínky. Snad jim to vyjde. Ať už se mnou, nebo beze mě.“
Takže vaše působení v týmu může ještě pokračovat?
„Ano, nic není definitivně uzavřeno. Stále jsem ale v nejistotě a nechci to uspěchat. Záleží, zda pak bude ze strany vedení stále zájem po výkonech, které jsem předváděl. Jirka Vykoukal mi řekl že pokud se to zlepší, chtěl by, abych potrénoval a v závěru sezony mohl nastoupit.“
A jaký je váš aktuální zdravotní stav?
„Mírně se to zlepšilo, problémem je ale rychle utíkající čas...“
Byl jste spokojen s výkony, které jste na ledě podával?
„Bylo znát, že jsem netrénoval v létě. Zpočátku jsem se do toho hůře dostával a za dva měsíce jsem se do toho pořádně nedostal. Cítil jsem se pak už dobře, hrálo se ale na čtyři lajny, tak jsem nedostával tolik šancí. Loni jsem byl na ledě pořád a bylo to nesrovnatelné, čekal jsem ale od sebe víc a že se do toho dostanu dříve. Navíc jsem zvyklý hrát stabilně s někým, za dva měsíce se ale vedle mě vystřídalo tolik hráčů v obraně i útoku. Je to maličkost, moc to ale nepřidá. Až jsem začal věřit tomu, že se to lepší, tak přišlo zranění. Chtěl jsem totiž přes Vánoce potrénovat, stalo se mi ale toto se zády.“
Jak se vám to přihodilo?
„Stalo se to při tréninku. Asi mě už dříve ofouklo a lehce jsem začal cítit záda, za chvíli jsem si ale ani nemohl zavázat brusle. Byl jsem tak tři dny doma, chodil jsem na obstřiky do nemocnice, ale nepomohlo to. Došlo to až tak daleko, že jsem nemohl chodit a musel jsem si zavolat sanitku, která mě odvezla na pohotovost. Týden včetně Silvestra jsem tak strávil v nemocnici na kapačkách, po pěti dnech jsem už chodil a po deseti mě konečně pustili domů. Jedenkrát denně jsem pak ještě docházel na kapačky a od té doby se to zatím moc nezlepšilo.“
Byl jste na pokoji sám?
„Ne, měl jsem tam kolegu, který utrpěl vážnější úraz a byl tam podstatně déle. Padli jsme si do oka a byl zklamaný, když jsem pak odcházel. Přeji mu brzké uzdravení.“
Zkoušel jste již zlehka trénovat?
„Nezkoušel jsem nic. Chodím plavat a do Kroměříže k fyzioterapeutovi Zdeňku Novotnému, který působil i u fotbalové reprezentace. Říkal mi, že pokud to budu lehce cítit, ať to trochu rozhýbávám, ale že nemám nic uspěchat, protože by se mi to mohlo vrátit. Může to trvat tři dny, ale i tři měsíce, což jsem tlumočil i trenérům. Play off se ale blíží a bez tréninku bych nebyl moc platný. Domluvili jsme se tedy takto. Čekal jsem, až to povolí, bral jsem masti, prášky, zkoušel jsem cvičit. Moc se to nemění, možná za týden ale budu moci trénovat.“
Měl jste již dříve potíže se zády?
„Takové ne.“
Měl jste možnost sledovat některé zápasy svých spoluhráčů alespoň z hlediště?
„Viděl jsem pouze několik domácích utkání. S Porubou to bylo vyrovnané a byla velká škoda, že Matouš nevystřelil. Kdyby to dal, tak bychom vedli o šest bodů a nedělaly by se takové změny. Celou sezonu jsou kluci pod tlakem, jsou ale na to připraveni a v závěru to zvládnou.“
Co vám dělalo největší radost?
„Těšila mě vítězství. Zpočátku jsem byl v očekávání, jak se do toho dostanu, nepřicházelo to ale. Byl jsem tedy natěšen, jak potrénuji, ale přišlo toto zklamání. Jsem realista a vím, že když nebudu trénovat, nemůžu ani hrát. Možná je to znamení, že bych měl skončit, takto ale nechci. Mohl bych být na střídačce aspoň jako talisman, neokusil jsem totiž bezbodovou porážku.
Hodně se mluvilo o tom, že v defenzivě jsou velké rezervy, jak vy vidíte práci obrany?
„Možná je tu problém s rozehrávkou, obránci ale mají svou kvalitu a diváci jim křivdí. Chybí nám spíše zodpovědnost dozadu. Je třeba zaměřit se i na práci bránících útočníků, aby po ztrátě nenastalo přečíslení. Hokej je hra celé pětky a ta si musí navzájem pomáhat. Myslím si, že větším problémem je momentálně neproměňování šancí a přesilovek.“