10 TOP DŮVODŮ JESTŘÁBÍHO PROPADÁKU

Co všechno může za to, že se hokejistům LHK Jestřábi Prostějov vůbec nepovedl uplynulý ročník Chance ligy mužů ČR? Příčin je rozhodně spousta, což přiznávali i sami hráči, byť do označení některých konkrétních se žádnému z nich logicky nechtělo. Asi každý fanoušek má na tohle téma svůj názor, stejně jako my ve Večerníku. A protože nás nic zásadního nebrzdí, snažili jsme se vybrat desítku nejzásadnějších důvodů výsledkového krachu v sezóně 2019/2020 podle mínění Večerníku.

1. NEPOVEDENÁ PŘESTAVBA KÁDRU
Ani v předchozí sezóně to ze strany ptačích dravců dlouho nebylo optimální, do play-off pronikli až ze sedmého místa. Ve čtvrtfinálové sérii se Vsetínem však navzdory těsné porážce 3:4 na zápasy prokázali, že tým v tehdejším složení měl sílu i potenciál. Bohužel došlo během léta k obměně více než poloviny hráčského kádru, když část odchodů ovlivnit nešlo, ovšem část ano. Každopádně většina nováčků nedosahovala kvalit těch, které nahradili, a celková úroveň mužstva tak šla logicky dolů.

2. NEVYVÁŽENÁ OFENZIVA A DEFENZIVA
Tenhle problém se s elhákáčkem táhne již delší dobu. Na soupisce zpravidla má nadbytek útočně laděných borců vysokého prvoligového levelu a naopak nedostatek obranně zaměřených jedinců schopných zastat potřebnou práci směrem dozadu. Klíčovou slabinou přitom stále zůstává neschopnost kvalitní rozehrávky akcí. V ročníku 2019/20 se tahle nevyváženost ofenzivní a defenzivní složky hry ještě prohloubila, neboť střelecká potence šla dolů, zatímco počet inkasovaných gólů nahoru.

3. PŘEHNANÉ AMBICE MAJITELE
Nejvyšší muž Jestřábů Jaroslav Luňák mocně touží po průlomu v podobě postupu do semifinále Chance ligy, dobře znám je také jeho dlouhodobý sen působit jednou v nejvyšší české soutěži. A permanentně vytvářený tlak na úspěch nutností ataku elitní čtveřice dělá týmu evidentně potíže. Konkurence ze širší špičky není navzdory různým peripetiím vůbec slabá, zvlášť v případě nedávno uzavřené sezóny prostějovský mančaft na tak vysokou metu výkonnostně neměl.

4. NEPLNĚNÍ TRENÉRSKÝCH POKYNŮ
Někteří hráči LHK sami přiznali, že coby společný kolektiv nezvládali dodržovat taktický koncept stanovený koučem. Haprovalo to už za vlády Jiřího Vykoukala a nic podstatného se nezměnilo ani po nástupu jeho náhrady Ladislava Lubiny. Týmově to fungovalo vždy jen v některých střetnutích či jejich částech, načež se v pojetí tvořily díry, až se někdy úplně rozpadalo. Citelně na ledě scházela větší vyspělost i umění trvale přenést představy trenérů do zápasového dění.

5. PŘEHRŠEL INDIVIDUÁLNÍCH PŘEHMATŮ
Chyby ke sportování nedílně patří, lední hokej nevyjímaje – právě v něm se jich rodí spousta. Ze strany Hanáků jich ale bylo skutečně příliš mnoho včetně těch, které opakovaně dělali jednotlivci. A často v nejméně vhodných momentech, kdy je srážely dolů nebo znemožňovaly se potřebně zvednout. Tyhle individuální hrubky se zhusta týkaly obranné činnosti, především laciných ztrát puků ve vlastním obranném pásmu. Navíc pravidelně vázlo zakončení, ani brankáři nezářili.

6. NESCHOPNOST POŘÁDNĚ ZABRAT
Teď na to vletíme a urveme v náš prospěch! Musíme zabrat a zvládnout to! Kolikrát se tohle či něco podobného v četných obměnách ozývalo během posledních šesti měsíců z dravčího hejna? Ano, takové burcování by se ani nedalo spočítat. Jenže ouha, skutek většinou utek. Mančaft se železnou pravidelností ztrácel nejdůležitější mače, kterými se mohl nastartovat, případně odpíchnout výš. A jakmile prohrával, tak skoro nikdy nedokázal nepříznivý průběh otočit.

7. NEPOVEDENÁ VOLBA KAPITÁNA
Tehdejší lodivod i sportovní manažer v jedné osobě Vykoukal před sezónou řešil, komu svěřit kapitánské céčko místo dlouholetého vůdce kabiny Matouše Venkrbce, který odešel do Českých Budějovic. Vsadil na nejproduktivnějšího útočníka Marka Račuka, což se při všem respektu k jeho schopnostem ukázalo jako ne zrovna šťastná volba. Zvlášť za situace, kdy měl pro tuhle funkci jiné, na první pohled mnohem vhodnější kandidáty (Tomáš Divíšek, Tomáš Nouza). Ani vnitřně to pak nebylo ono.

8. EXTRÉMNÍ FLUKTUACE HRÁČŮ
Za celou dlouhodobou část uplynulé Chance ligy se v sestavě elhákáčka protočilo téměř pět desítek plejerů! Takové obří množství hovoří za veškeré komentáře, ať už byly důvody jakékoliv. Obecně jde o to, že klubové finance stačí pouze na početně užší základní kádr, který dlouhodobě doplňují hráči na střídavé starty z extraligových mužstev. Právě tito fluktuanti se neustále měnili, k čemuž se přidalo několik korektur u stabilních členů party plus operativní nahrazování marodů. A dohromady vznikla šílená rotace.

9. ODKLON PŘÍZNĚ FANOUŠKŮ
Házet vinu za zpackaný ročník 2019/2020 na fandy? To určitě ne, trable primárně spočívaly v mnoha jiných ohledech. Přesto i zanevření příznivců na jestřábí ekipu sehrálo svou roli. Jak se totiž pravdivě říká: jakmile se nedaří, potřebujete podporu z hlediště ještě víc, než pokud je všechno O.K. Možná kdyby fanoušci překousli své průběžné zklamání (byť oprávněné) a místo rezignace hokejisty Prostějova ještě víc povzbudili, šlo by o klíčový prvek alespoň k účasti v play-off.

10. CELKOVĚ NAPJATÁ ATMOSFÉRA
Vše výše uvedené postupně vytvářelo v táboře LHK čím dál nervóznější klima, ve kterém se patrně žádnému z členů týmu nemakalo dvakrát příjemně. Ona když vládne pohoda, jde všechno jakoby samo – a pochopitelně i naopak. Psychika dělá v dnešním vyrovnaném sportu převážnou část úspěchu, při dlouhodobém pobytu na mentální hraně nebo za ní se problémy kumulují. Letošní Jestřábi se bohužel stali názorným příkladem toho, jak dopadá celkově strádající kolektiv.