„NIKDY JSEM NEPATŘIL MEZI TALENTY OD NAROZENÍ"

Na již osmnáctou sezonu v nejvyšší domácí hokejové soutěži se připravuje Marek Černošek. Prostějovský rodák, který s hokejem začínal na místním „zimáku“, aby postupně oblékal dres hned osmi extraligových mužstev, si sice zahraniční soutěž nikdy nevyzkoušel, přesto se svou výkonností vypracoval až do národního týmu. A již za pár týdnů přidá k více než sedmi stům startům v české extralize další, a to v kladenském týmu Rytířů Jaromíra Jágra... Letní pauzu si mimo jiné zpestřil tréninkem s mladými Jestřáby, před pár dny se mu pak podařilo, za podpory českých hokejových hvězd, dotáhnout do konce založení hráčské asociace, v jejímž čele také stanul.

Co si od založení hráčské asociace slibujete?

„Největší poslání vidím v uvedení celého projektu k životu a zapojení všech hráčů aktivně do jeho chodu a vývoje, aby smysl asociace opravdu byl naplněn. Tedy pomoci jak hráčům, tak českému hokeji. Ve Finsku, Švédsku, Švýcarsku i Rusku je spolupráce národního hokejového svazu a hráčské asociace zcela běžná. Toto je první krok, který bych pro naši asociaci i já rád udělal. Slibuji si ochranu zájmů a práv hráčů, vyplnění mezery v organizačním složení českého hokeje a rád bych, aby Český svaz ledního hokeje, Asociace profesionálních klubů a Česká asociace hokejistů dospěly ke společným jednáním.“

Jak náročná k tomu vedla cesta?

„Na jaře 2012, kdy jsem začal s přípravou celého projektu, jsem opravdu netušil, kolik to bude obnášet práce. Většina věcí pro mě byla naprosto nová zkušenost - co je nutné při založení společnosti, jak registrovat ochrannou známku a logo, stanovy, registrace u ministerstev a další novinky. No, pak už začala ta praktická práce, kdy jsem jezdil po týmech a klukům povídal i vysvětloval představu, jak bych byl rád, aby naše budoucí asociace fungovala. A závěrem následovalo představení celé ideje potencionálním parterům asociace.“

Ve výboru jsou vedle vás takové hokejové osobnosti jako Martin Ručinský a Jiří Vykoukal, jak současný stav vnímáte?

„Ti kluci věří projektu a věří mně. Měl jsem štěstí, že s Jirkou Vykoukalem, Martinem Ručinským i Petrem Nedvědem jsem seděl v jedné kabině. Taky, že všichni si prošli podobnými organizacemi v Americe nebo ve Finsku. Rád bych ale dodal, že mimo tyto tři kluky, kteří sedí v ‘boardu’ asociace, je pro mě velmi důležitá podpora i dalších osobností, jakými jsou Jarda Jágr, Martin Straka, Vláďa Růžička, Jirka Šlégr, Pavel Patera, Petr Čajánek, David Výborný, Dušan Salfický, Jarda Bednář a všichni, kteří mi pomáhají při komunikaci mezi mnou a všemi týmy extraligy. A chuť hráčů pokusit se prosadit naše práva v tomhle běhu na dlouhou trať je pro mě velmi důležitá!“

Stále jste aktivním hráčem. Jak se před startem nové sezony cítíte?

„Každý rok je to pro mě vzhledem k věku těžší, ale snažím se přizpůsobit si trénink tak, abych byl dobře připravený, nezraněný a neunavený (úsměv).“

Podařilo se vám léto strávit podle představ?

„Díky klubům, které mi vycházejí vstříc s individuálním tréninkem, trávím léto už čtvrtým rokem doma v Prostějově. Jsem za to vděčný hned z několika důvodů. Uzpůsobím si trénink svým představám, jsme s rodinou na chvíli doma a užíváme si domku rodičů a kamarádů. Dá se říct, že léto bylo podle mých představ.“

Budete i v nadcházející sezoně oblékat kladenský dres?

„Ano. Zůstávám na Kladně a jsem za to rád. O jiných nabídkách nevím, protože jsem ani neměl důvod je hledat.“

Loni jste si zahrál po boku hokejistů z NHL. Byli v něčem jiní, než „obyčejní“ extraligoví hráči?

„Zahrát si v pětce složené z hráčů NHL byl opravdu svátek a moc jsem si to užíval. Kluci jsou stejní, z masa a kostí, stejně jako my ostatní hokejisti, nejsou to žádné primadony. Dělají pohodu v kabině i na ledě. Podstatný rozdíl je ale v tom, co dokázali, dokazují a budou nejen v NHL nadále dokazovat. Jejich dovednosti na ledě ve všech herních situacích jsou prostě od nás smrtelníků dost ‘odskočený’ (úsměv).“

Nepřišlo vám trochu líto, že zámořská výluka skončila, když jste to měli tak velice dobře rozehrané?

„Všichni věděli, že stávka se nepotáhne věčně, jednou skončí a kluci se vrátí zpět za oceán. Já jsem byl naopak rád, že se oproti představám dost protáhla. Pomohlo to jak týmu Kladna, tak městu. Hokejoví fanoušci si užili svátku hokeje každé ligové kolo, což si jistě zaslouží. Určitě to pomohlo také povědomí o hokeji v České republice.“

S kladenskými Rytíři jste nakonec došli až do play off, jaké si dáváte cíle pro letošek?

„Nechci mluvit za vedení a za trenéry, ale myslím si, že celá kabina si přeje hrát o předkolo play off. A pak už se může stát cokoliv... (úsměv)“

Do kladenské historie jste se zapsal mimo jiné i vstřelením jubilejního 8000. gólu klubu. Bral jste tento moment nějak významněji?

„O tom, že jsem dal osmitisící gól historie kladenského hokeje, jsem se dozvěděl až z transparentu našich fans. Radost jsem samozřejmě měl, gól přispěl k vítězství v Chomutově a je to pro mě čest být součástí historie takového klubu, jakým je Kladno. Samozřejmě, že mě to stálo něco do kasy, ale zaplatil jsem rád!“

Jestli dobře počítám, máte za sebou úctyhodných sedmnáct sezon v nejvyšší soutěži. Čemu vděčíte za takovou výdrž na top úrovni?

„Když jsem začínal s hokejem v nejvyšší soutěži, neplánoval jsem, že moje kariéra bude takhle dlouhá. Hokej mě ale pořád opravdu baví, takže jsem za ty všechny sezóny moc rád a velmi si toho vážím. Řekl bych, že s blížící se vidinou konce kariéry si hokeje užívám daleko víc. Nikdy jsem nepatřil mezi talenty od narození. Všechno, čeho jsem dosáhl, bylo jen tvrdou prací,

a proto jsem ještě pořád pro nejvyšší soutěž platný. Prostě mi nesmrdí tvrdá práce, to je důvod, proč stále patřím mezi extraligové hráče.“

A na co zatím nejraději vzpomínáte? Jsou to dva tituly s pražskou Spartou, nebo starty v reprezentaci České republiky...?

„Ještě nepřišel čas na bilancování... (smích) Chci dál hrát a užívat si hokeje. Ale rozhodně roky ve Spartě byly pohádka. Moc rád vzpomínám také na angažmá v Ostravě, kde jsem taktéž zažil stávku NHL, a naši spanilou jízdu play off. Tehdy jsme vyřadili i hvězdami nabitou Spartu. A pak poslední sezónu na Kladně opět ovlivněnou stávkou NHL. Reprezentační starty byly také fajn. Že se jednou dostanu do národního týmu, o tom si mi ani nesnilo... No jo, prostě jsem toho zažil dost, věřím, že bude na co vzpomínat (smích).“

Celou svou kariéru jste strávil v České republice, zahraničí vás tolik nelákalo?

„První možnost podívat se do zahraničí byla v roce 2001, to jsem byl v Havířově a mohl jsem odejít do tehdy začínající KHL. Byla to velká neznámá, ale já byl rozhodnutý to zkusit, jenže jsem měl platnou smlouvu, na čemž můj odchod ztroskotal. Možná jsem mohl být trochu tvrdohlavější a odchod si vydupat, ale otázkou je, zda by se mi tam dařilo. Neodešel jsem, poprvé jsem nakoukl do reprezentace, pak hned přestoupil do Vítkovic. Další možnosti přišly, když už jsem byl na Spartě. Poprvé to byla zase ruská KHL, pak finský klub. Bohužel jsem byl zase pod smlouvou. Možnost z Ruska byla lákavá, jednalo se o angažmá na půl sezony a to jsem chtěl zkusit, Finsko už mě tak moc nelákalo! Ve Spartě jsem ale byl hodně spokojený, hráli jsme zase o titul a já prostě zůstal.“

Jak již bylo zmíněno, ve dvou různých obdobích jste nakoukl i do reprezentace. Jaké zkušenosti vám tohle dalo?

„Velké. Poprvé jsem tam byl za ‘okurku’ z Havířova. Vykulenej kluk bez předchozích zkušeností z juniorských reprezentací, ale s nadšením. Jenže turnaj ve Švédsku mi vůbec nevyšel. Druhá zkušenost byla jiná, bylo to myslím v roce 2006. To jsem hrál za Spartu a už jsem nebyl tak vyjukanej kluk (smích). Odehrál jsem dva turnaje Euro Hockey Tour a pod trenérem Hadamczikem dostal dost prostoru. Dokonce jsem zůstal až do konce nominace na mistrovství světa, ale bohužel to nevyšlo. Ovšem zkušenost k nezaplacení!“

Pocházíte z Prostějova, začínal jste tu s hokejem, jak vzpomínáte na tehdejší časy?

„Je to moje dětství a mládí. Krásný časy... Se spoustou kluků z té doby jsem stále v kontaktu, i když mě kariéra zavála do Čech, kde převážnou část roku s rodinou žijeme. Já na ty roky

v Prostějově prostě nedám dopustit. Teď s odstupem času vím, že všechno jsem dokázal právě díky rodičům, dědovi, spolužákům a spoluhráčům. Prošel jsem prostějovským hokejem od přípravky až po ‘A’-tým. Do nejvyšší soutěže, která se tehdy v Olomouci hrála, jsem odcházel až ve dvaceti letech. Je to etapa hokeje, která ve mně zanechala moc a žiju z ní do současnosti.“

Sledujete i současnost Jestřábů?

„Ano, sleduji současné dění v prostějovském hokeji.“

Přemýšlel jste i nad tím, že byste později na konci své kariéry opět oblékl prostějovský dres?

„Dříve jsem o tom nepřemýšlel, jenže s přibývajícím věkem mi ta myšlenka samozřejmě v hlavě vrtá. Věk nezastavím a na extraligu prostě nebudu mít věčně. Jenže abych se vrátil do Prostějova jako hráč, musel bych v tom vidět nějaký progres. Je to klub, který mě vychoval a dopomohl mi tam, kde jsem, na to nezapomínám. Jenže od doby, kdy jsem odešel, se mnohé změnilo a ty změny jsou bohužel stále k horšímu...“

Co konkrétně máte na mysli?

„Lidé ve stále měnícím se vedení klubu zapomínají na příběhy bývalých kluků vychovaných prostějovským hokejem, jako jsem já, bratři Janečkové, bratři Kumstátové, bratři Krajíčkové, Radek Procházka, Martin Richter, Tonda Honejsek a spousta dalších, kteří reprezentovali nebo stále reprezentují Prostějov za hranicemi města. Na tohle téma vyšla letos krásná knížka s průřezem historie prostějovského hokeje, ale v současnosti se bohužel k mé nespokojenosti na historii zapomíná! I proto jsem se moc rád podílel alespoň na jednom tréninku mladých hokejistů.“

Jaký jste z toho měl dojem?

„Mám pocit, že za daných okolností se trenéři a lidé kolem dětí snaží maximálně jejich růst posunout o krok dál. Kdo to v Prostějově ale ocení...? Dokud se povědomí o nutnosti výchovy mladých hokejistů neposune o mílový krok dopředu, může se stát, že žádní Jestřábi ani prostějovský hokej se stoletou historií nebude!“

Kdo je Marek Černošek

Zkušený hokejový obránce se narodil 22. července 1976 v Prostějově, kde také v místní TJ začal s hokejem. V dresu HKC Prostějov okusil druhou a následně v barvách BHS i první hokejovou ligu. Jako začínajícího mladíka jej vychovávali legendární mazáci Mira Kořený či Jirka Paška. Ročníkem 1996/1997 začala jeho extraligová kariéra. Debut v nejvyšší domácí soutěži zažil jako hráč Olomouce, poté rovněž hájil barvy Karlových Varů, Plzně, Litvínova, Havířova, Vítkovic, Sparty Praha, opět Litvínova a nejnověji od sezony 2012/2013 Kladna.

S pražskou Spartou se stal dvakrát mistrem ligy, na Kladně si pak zahrál v jedné formaci po bohu hvězd z NHL v čele s Jaromírem Jágrem. Navíc se zapsal do historie klubu jako střelec jubilejního 8000. gólu v nejvyšší soutěži. Fyzicky zdatný obránce, jehož devízou byla především poctivá hra dozadu, nakoukl rovněž do české reprezentace. V dresu se lvíčkem na hrudi nastoupil v rámci turnajů Euro Hockey Tour celkem devětkrát. V předminulém týdnu se stal předsedou nově vzniklé České hráčské asociace.